FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Jenže každá katastrofa je zároveň tvůrčí. Objeví, byť z hlediska nekonečna jen na okamžik, pocit lidské solidarity. Najednou člověk řešící běžné a v podstatě malicherné lidské problémy cítí, že někde daleko umírají lidé, tisíce lidí trpí hladem a zimou.  A znovu a znovu se projeví potřeba pomoci někomu, koho třeba v životě neuvidím a pokud ano, míjel bych jej v davu.

A tak ve čtvrtek 17. března v 19 hodin se lidé v pražském Klubu Zahrada na Jižním městě pokusili alespoň trochu pomoci těm, kteří nesedí ve vytopeném a útulném sále, ale bojují o život.

V ten den se konal Koncert pro Asii pod záštitou známé humanitární organizace ADRA.

Účinkující slíbili vystoupit bez nároku na honorář. A "sešlost" byla vynikající: pardubická Pouta, Pavlína Jíšová s manželem Zbyškem Raškou a budějovičtí Nezmaři.

Pardubická Pouta v nejnovější sestavě jsem letos slyšel už potřetí. Psát o milé a půvabné Ajce Troníčkové, stále tak trošku mile rozpačité Pavle "Žábě" Bělíkové a dalších členech kapely, to bych se jen opakoval. Ale nejen podle mého názoru je více než platným novým  členem kapely Jarda Buksa, hráč na dobro a na foukací harmoniku. Jarda dává Poutům trochu jiný rozměr, protože je vynikající bluesman. Takže se tak trochu odehrává "souboj" dvou kytar Roberta a Radka s Jardovým bluesováním a bluegrassovým zvukem dobra. Jardu bych si moc přál slyšet při  jamování, například s takovým Marcelem Křížem a Ivošem Cicvárkem. Jenže pak se dočkám svých oblíbených Ještě dýchám a závěrečného Zrcadla a ani nedutám, jak je mi krásně po těle i po duši. Celkový dojem na začátku rušily problémy se zvukem a hučením reflektorů při mluveném slově, ale pak se vše usadilo.

Ve druhé třetině vystoupila Pavlína Jíšová s několika svými písněmi a i tady bych jen opakoval to, co jsem o Pavlíně mnohokrát napsal. Byla představena epitetonem ornans "královna folku", ale tituly nemám rád. Pavlína vzpomněla na svůj byt po povodni v roce 2002 a při první písni Jsem jiná se ji zlomil hlas při slovech "lidskou beznaděj a žal". Pak usedl za bicí její manžel Zbyšek Raška. Zbyšek poté zazpíval dvě z prakticky nekonečné série svých zhudebněných básní a dobrou náladu přidal autorským čtením své povídky Šroubky života ze své knihy Hlavní třída.

Po krátké přestávce se na scéně objevili očekávaní Nezmaři. Nezmary jsem naposledy naživo slyšel na Vánočních prázdninách v Telči. Vedle poznatku, že Šárka Benetková se vrací k bohaté "afrokštici" jsem se opět  přesvědčil, že poslední album Než tóny doznějí je povedené. Písně jako Stromy (vedly hitparádu Eldorádia) z pera Tondy Hlaváče, Někdy si na sebe udělám čas jsem si už přiřadil ke klasickým "nezmarovkám". Šárka vystřihla svůj "majstrštyk" Řeka, luskala prsty  po pokynu "figuranta" Pavla Zajíce při písni o tom, že to co tě  nezabije, možná tě posílí a jako vždy zářila jako malý štíhlý meteror.

Ale vše končí a to největší překvapení přišlo až s přídavkem. Po dvou létech a něco (sic)  stály společně na jevišti Pavlína Jíšová a Šárka Benetková a a capella přidaly Dávno se známe. Jen jsem si povzdechl: Bože těm to zpívalo, ale jak mi citovala Pavlína po koncertu: bylo tu není tu, havrani na plotu? Život jde dál, ale podané ruce potěší.

Před nedávnem v klubu Solnice společně zpívali Tonda Hlaváč, Žalman a Pavlína Jíšová, a není to naposledy (6. dubna je můžete na stejném místě potkat znovu).

Úplně naposledy jeviště zaplnili všichni účinkující a zazpívali Růži.

A to nejlepší nakonec: O přestávce jsme se dozvěděli, že příjem ze vstupného včetně peněz za šatnu činí přes dvacet tisíc korun. Za tu částku budou zakoupeny dvě sítě pro domorodé rybáře, kteří přišli o všechno.