FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Vlaďka Bauerová není začínající zpěvačkou. Narodila se (je netaktní psát kdy, jde-li o dámu) v Rokycanech a s klavírem si začala tykat v hudební škole v Nýřanech. V současnosti bych ji ani v nadsázce neoznačil za filmařku, ale působila v plzeňské folkové kapele Ultramarín a účinkovala s ní i na Portě. Mohli jsme ji slyšet i v kapelách U - Rock, Digi a občas ve vokálech slavných plzeňských kapel Odyssea a Burma - Jones. V roce 1993 se setkala se skladatelem Eduardem Spáčilem a vystupovala s ním i s dalšími kolegy na festivalu Jazz na ulici. Deska Jak chutná láska je Vlaďčina čtvrtá. Debut se jmenoval Ani nedutám a je z roku 1999. Jako druhá vyšla v roce 2001 deska s názvem Brýle prapodivných dioptrií a v roce v 2002 dvanáct jazzových standardů s názvem Where is love?.

Na desce Jak chutná láska se podílí řada autorů. Již zmíněný Zbyšek Raška je na desce Vlaďčiným dvorním textařem. Ze čtrnácti titulů složil devět textů. Zbyšek mi někdy připomíná zapomínaného básníka Otokara Březinu, jen s tím rozdílem, že Březina za svého života a zejména na jeho sklonku sice žil v ústraní v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde v roce 1929 zemřel, ale literární svět jen znal a uznával. Zbyšek Raška vydal zatím jen dvě knihy próz, ale jeho šuplíky plné krásné poezie stále čekají na startovní čáře.

Devět textů na desce Vlaďky Bauerové podle mého soudu pomyslný start zahájilo. Kapelník doprovodné skupiny Vítek Fiala, který mimo jiné doprovázel Vlastu Průchovou či dnes doprovází v čele tria Fade In Irenu Budweiserovou, poznal Zbyška Rašku až na pódiu při křtu. Asi si jej představoval jinak, jak mi řekl po koncertu při krátkém povídání, ale uznání od takového jazzmana jistě potěší. Dvěma tituly se na desce prezentuje Pavel Jim Drengubák, kontrabasista kapely Nezmaři. Stálí příznivci Nezmarů jistě znají píseň Tak to bylo, popisující hudební začátky budějovických legend v předměstské hospodě U Nastěnky. Dvorním autorem hudby je Míša Röhrich. Míšu není třeba představovat, jeho hudba zní na spoustě titulů u spousty interpretů a řadím jej do "plzeňského rodinného stříbra", abych užil jazyk kupónové privatizace. Na rozdíl od privatizovaného stříbra nám Michal Röhrich zcela jistě neupadne do osidel konkurzu. Jednu píseň složil Petr Hubacz (dnes už vzpomínka na vynikající kapelu Prsten) a text  Pavlína Jíšová. Z jejího repertoáru Vlaďka převzala i krásnou bluesovou Tvůj dlouhej klíč je z mýho zápraží z alba Pavlína Jíšová z roku 1998. Jednu melodií přispěl i Vítek Fiala, další Tereza Staňková, Ondřej Kabrna a Zdeněk Vřeštál. Vedle kontrabasu Vítka Fialy zněly při křtu i klávesy Ondřeje Kabrny, saxofon Rostislava Fraše, bicí Jana Milharta (na desce je za nimi Pavel Plánka - kde ten ale není?) a kytara Libora Šmoldase. Vítek Fiala, vystudovaný právník, prohlásil, že všichni ostatní až na něj jsou profesory Konzervatoře Jaroslava Ježka. Myslím, že by ti mladíci jistě dali Vítkovi Fialovi profesuru honoris causa, protože dali dohromady takovou jazzovou parádu, až srdce plesalo. Úvodem vystřihli instrumentálku All the Things you are z pera Johna Kerna s řadou parádních sól.

Potom konečně na jeviště přišla ta, kvůli které lidi zaplnili divadelní sál, Vlaďka Bauerová. Vlaďka není zcela jistě éterická křehká blondýnka. Takto ani jazzové zpěvačky nevypadají. Po pár tónech jsem poznal, že byla chyba poznat tuhle ženu zářící radostí ze zpěvu, ale nabitou i smyslem pro ironii a smyslem pro humor, až tenhle večer. Vlaďka přezpívala téměř celou desku a u každé písničky něco pověděla. Zcela originální součástí bookletu je i malá kuchařka obsahující recepty z Vladčiny kuchyně. Vlaďka, jak se přiznala, ráda vaří a řekla, že i ráda jí. K tomu se zcela jistě nemusela přiznávat, představa rachitické jazzůvky mě naplňuje nedůvěrou, neboť tóny by neměly základnu. Především to Vlaďce s hřívou světlých vlasů a v pečlivě vybraných šatech s červenou šálou velmi slušelo.

Každý křest obsahuje i pozvání pro hosty. Ten večer se této role ujali Vítek Sázavský a Zdeněk Vřeštál. Vystoupili s dvojím blokem tří písní v obou částech večera a byla to velmi dobrá volba. Křest desky proběhl za účasti mnoha kmotrů, včetně textaře Zbyška Rašky, který s touto rolí vůbec nepočítal. Protože součástí Plzně je i Plzeň - Božkov, křtilo se Fernetem.

Po přestávce doprovodná kapela dala rytmickou skladbu Summer Samba, brazilský jazz rytmus od Valcose a Vlaďka mi i v druhé části ukázala, jak dobrá je zpěvačka. Před gratulacemi se záplavou kytek zazněl Summertime od G. Gershvina a Denverova Leaving on a Jet Plane, známá především dík interpretaci tria Peter, Paul and Mary.

Vše má svůj konec. Na úplný závěr bych chtěl pochválit krásné fotky na bookletu, jejichž autorem je Ivan Vala. Ivan Vala se na jevišti s Vlaďkou dohodl, že ochutnávky její kuchyně při focení nebyly bez následků, ale příčinou bylo, že oba měli žaludky plné jahod.

Pár minut po půlnoci mi CD přehrávač na dálnici D5 cestou domů hlásil, že opožděná premiéra Vlaďky Bauerové stála zato a zcela jistě nebude derniérou.