Malé versus velké aneb pár drobku z Amfolkfestu

28.07.2004 Malé versus velké aneb pár drobku z Amfolkfestu (Dušan Trličík)

Velké festivaly se mohou pyšnit různými nej a předhánět se v tom co mají nebo nemají vůči těm druhým velkým, ostatním nebo zkrátka jiným. Malé festivaly ovšem také mají co nabídnout, i když se nehoní za rekordy. Mají to, co velké mít zpravidla nemohou a to je především komornost a domácí atmosféra. Děj odehrávající se zpravidla na jediné scéně, umožňuje posluchačům se lépe soustředit a objevovat, co by jinak bylo zahlušeno přemýšlením, jestli mě náhodou jinde něco neutíká, přesunem na jinou scénu, nebo turistikou mezi stánky s občerstvením.

Jedním z malých, ale milých festivalů je festival na "konci světa", Amfolkfest v malé obci Pulčín, poblíž Vsetína, blízko hranic se Slovenskem. Letošní 9.ročník proběhl v sobotu 24.července. Hrálo se od 10:00 hodin do pozdní noci a vystoupilo zde 17 kapel a jednotlivců v cca půlhodinových blocích. Moderátorského mikrofonu se ujali nastřídačku Daniel Káčer a Martin Mrlina, jinak členové vsetínské country kapely Gympleři. Slyšet jste mohli kupříkladu vsetínsko-zlínskou country rockovou fúzi Gde Bylli Boys, Jima z Falešné Karty jako písničkáře, nebo havířovskou jazzrockovou kapelu 4dohody. Radost udělaly také tři kapely ze Sloveska, Sliažik, Tajmen, nebo již dobře známý Jasoň ze Sklených Teplic. V poledním bloku dále vystoupily kapely Šutr z Přerova, duo Fous z Havířova, nebo bluegrasoví BG strings, tulící se na scéně klasicky kolem jednoho kondenzátorového mikrofonu. Slyšet jste mohli také krtečkové Žambochy ze Vsetína, z téhož města také kapelu Vrkoč a z Frýdku Místku folkrockové Kajkery.

Zajímavým objevem bylo trio Pavla + Karina + Zuzanka z Frýdku Místku. Tři muzikatky hrající na cello, kytaru a housle. Kapelnice a autorka repertoáru Pavla Jirglová, dříve hrála v rodinné kapele Srdíčko. Nyní zkouší hrát v triu a myslím

Šantré na snímku Dušana Trličíka ©

že jim to spolu funguje. Pavla je zcela dominantní zpěvácká osobnost, s hlasem, který zaujme na první poslech. Myslím si ale, že některé "drsňácké" prvky v projevu i v textech jsou zbytečné a shazují jinak dobrý repertoár.

Podvečerní koncert se vydařil také pražskému folkovému Šantré a to i přesto, že kapelníkovi Dušanovi Vainerovi, stejně jako předtím Honzovi Žambochovi praskla uprostřed koncertu struna, což není vůbec nic příjemného, zvláště tvoří-li kytara nejdůležitější, (neřkuli jediný nástroj) produkce. Šantré, vystupující ve složení kytara, zpěv (Dušan Vainer), zpěv, perkuse (Inka Tognerová), bezpražcová baskytara (Pavel Hloušek) se zde "neztrácela" podobně jako při soutěžním odpoledni v amfiteátru na Zahradě v Náměšti na Hané, kromě jiného také díky výbornému zvuku, který kapele zabezpečil zvukař Pavel Pery Kareš. Vystoupili zde posíleni o jednoho člena s elektrickou kytarou, na kterou hrál Standa Hladík. Podle mého soudu to byla jedna z nejzajímavějších kapel celého dne. Zpěvaček s dívčím hlasem, který má rozsah od poeticky něžné polohy až po živel, jaký má Inka, na naší folkové scéně zase tolik nemáme a odvážných kapel, prosazujících nové a neotřelé prvky ve folku také ne. Navíc se jim to daří a tak se velice těším, až si budu moci v budoucnu poslechnout, vedle dema, které natočili živě v pražském klubu Prosek, jak doufám, také jejich studiové CD.

Večer cca od 20 hodin byl rezervován zlatému hřebu dne, který zajistila Pavlína Jíšová a CS band. Na tento koncert jsem se dost těšil. Pavlína je zpěvačka a písničkářka, která toho má za sebou více než dost, spolupracovala na několika desítkách projektech, vydala již několik sólových alb. Mám ji, nevím proč, pořád zafixovanou se Žalmanem, pak poněkud mlhavě s Nezmary, i když toto období bylo docela dlouhé a teď se mi trochu ztrácí, i když patří na samý vrchol našeho folku. Přiznám se, že jsem si po celou dobu nedokázal odpovědět na otázku, zda byl, pokud ovšem byly nějaké jiné možnosti, přechod Pavlíny na sólovou dráhu to nejlepší co mohla udělat, a to i přesto, že ktomu měla jistě všechny předpoklady. Koncert se mě zdál tak trochu smutný, jakoby tomu něco chybělo, aniž bych dokázal definovat co. Možná je to tím, poněkud něšťastným, letošním létem. Určitě jsem však byl také ovlivněn např. předcházejícím Douda Bandem, který má vynikající zpěvačku v Zuzaně Teichmanové. Nicméně koncert to byl dobrý, všemi přítomnými diváky právem očekávaný (CS band sdružuje samé vynikající muzikanty interpretující repertoár odpovídající kvality) a věřím také tedy, že v těchto valašských krajích nikoli poslední.

Závěr hudebního dne obstarali countryoví Jižané z Březolup, kteří hráli ty největší hity k tanci i poslechu. Počasí, i když předpovědi byly všelijaké, bylo moudré, index žízně vysoký a nálada dobrá, ceny mírné, obecenstvo vnímavé. Hrálo se až do druhé hodiny ranní, kdy začlo trochu krápat. To už ale pořadatelům vrásky na čele nezpůsobilo. Kdo chtěl, mohl ještě pod střechou jamovat až do rozbřesku.

Až budete za rok přemýšlet, kam uprostřed prázdnin, přijeďte do Pulčína. V nitru krásné valašské přírody, budete možná mile překvapeni. I malé festivaly mají své kouzlo a před velkými se nemusí za nic stydět.

Sdílet na...

| Více...