FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Prvním hostem, kterého přítomným představil Cimbura, byl Martin Rous. Martin je držitelem dvou Port a je vítězem soutěže Notování pod Vyšehradem. Bez ohledu na ocenění je Martin především príma člověk, kytarový kouzelník s rockerskou minulostí. Jako písničkář byl "objeven" ve věku přes čtyřicet let, ale jak jsem napsal v reportáži z Písničkářského večůrku v klubu Rybanaruby, je "objev" výsledkem dlouhodobého procesu. Slyšeli jsme písně z obou jeho demo CD, tedy z prvního Mon Cheri a z druhého, nedávno pokřtěného CD, Samba 4U. První zazněla Magdaléna , inspirovaná podle Martinových slov jeho teroristickou minulostí, kdy z pražského vrchu Petřín spustil pneumatiku, a ona postupně nabírala rychlost. Skutečně, tempo písně od pomalého začátku zrychluje, až už ani nelze sledovat pohyby Martinových prstů na strunách kytary. Jako druhá zněla nádherná píseň Těla, řešící nekonečný lidský problém o vztahu těla, duše i srdce. Zde platí školský citát: "Již  staří Římané...", ale i "Již  starý František Villon...". V písni Mon cheri se Martin vyznal ze své lásky ke všemu sladkému. Pozorné a milé divačky nezůstaly k tomuto vyznání lhostejné a o přestávce přistál na jeho stolku talířek s větrníkem a punčovým dortem. Boj za mír při řešení světových (manželských) konfliktů byl vyjádřen v písni Máš pravdu .
Martinova tvorba obsahuje také krátké vtipné písně s překvapivou pointou. A tak se o milovníkovi rotopedu v písni Rotoped se dozvíme, že je rotopedofil a antický Pegas je vlastně reklamou na operátora T - Mobile. V Milostné Martin říká dívce, že je jako celý svět, napřed se bude kulatit a potom otáčet. Zato v krátké písni Na seanci krom ďábelského tritonu zní i  heslo: "Holka, která nespí s náma, spí proti nám." V Růžové zahrádce se Martin vyznává ze své literární lásky k magického realismu, představovaného spisovatelem Marquezem. Píseň Brouček, která je i na demo Samba 4U (což je vlastně anglicky Samba for you), má pozměněný text. Původně byla totiž napsána jako Brouček - Tek a reagovala na zásah proti akci CzechTek. Ale i po změně je to stále protest proti tupému násilí.
Nevím, kolik diváků znalo předtím Martina Rouse, ale reakce publika byla bouřlivá. Martin přidal píseň Armáda spásy, vyjadřující mentalitu části tohoto národa, které asi nejvíc sluší přídomek "čecháčkovství" často používaný Václavem Černým. Čekání na spásu, čekání na Blanické rytíře, ale čekání končící rudými nebo hnědými krysaři.

O přestávce bylo možné si koupit u sympatických dam něco dobrého k pití, ale k mé lítosti tentokrát nefungoval automat na kávu.

Jako druhý host po přestávce vystoupila Jana Šteflíčková, s kytarou a bez Koně. Kromě toho, že Jana je krásná štíhlá tmavovláska, studuje herectví na DAMU, hraje v divadle Ypsilon a je držitelskou letošního Krtečka (František Vlček si spletl v úvodním slově tohoto škůdce zahrádky s Bílou vránou) z festivalu Zahrada. Kdybychom měli písničkářky řadit do "šuplíků", což se mi ale hrubě nelíbí, má Jana blízko k šansonu. Jenže u Jany nejde o zpěv obvyklý, ale spíše o herecký. Její hlas je krásný a výrazný, místy až mrazí. Sice prý jí muzikanti v písni Vítr přezdívají Janůza, ale Jana druhou Radůzou není. Minimálně proto, že Radůziny písně nejsou vůbec veselé, jsou občas jen rychlé, jak jednou Radůza na koncertu řekla. Jana Šteflíčková je rozená herečka s milým úsměvem na jevišti i mimo něj. Asi neznámější písní z jejího repertoáru je Zpověď staré herečky, zkráceně nazývaná Stará bréca. V úvodu Jana dává zaznít šlágru Ty lesovské stráně zpívané velikou filmovou hvězdou Zdenkou Sulanovou ve filmu Václava Bínovce Madla zpívá Evropě z roku 1940. Do jímavé melodie ale vpadne jako blesk: "Já jsem ta stará bréca, já jsem ta raketa?" Kdepak něžná dívka s kytarou, Jana jen má veliký smysl pro humor bez uplakaného sentimentu a dívčích vzdechů.
Každá další píseň (Tango, Brouk, Ztráty, Kolesa) je něčím specifická, každá nese svérázný rukopis autorky a interpretky. V Čekání na kovboje zní ironické vyznání dívčímu idolu, kdy nakonec zazní jméno " čeko kauboje", Jakuba Smolíka. V závěru si Jana anglicky posteskla: "I am married girl and I wish to be a single girl" Která vdaná si občas nepřeje být zase "single"?

Po Janě Šteflíčkové se vrátil na pódium znovu Martin Rous. Opět zněly krátké písně jako Kokoška, Hvězdička (nejlepší hvězdička je ta třícípá na autě značky Mercedes), ale i vynikající Večírek o prázdnotě lidských vztahů na večírku plném lidí a Všechny milý holky, o  dívkách, které potkáme, ale nikdy nám nepatřily.

Závěrečná "řeč" patřila jako vždy Františku Vlčkovi. Ten přidal dvě krásné smutně milostné písně. První s názvem Evergreen o nožíku a jiných věcech z perleti, které připomínají lásku, která už není, mám snad ze všech nejraději. Druhá s názvem V závodní jídelně je ze života úředníka, který se dokáže zamilovat ve frontě v závodní jídelně do kolegyně. V textu si František virtuózně hraje se slovy "podnosem a pod nosem".

Vše hezké utíká a čas není vnímán. Bylo deset, zněla poslední písnička a nikomu se nechtělo domů. Ale nezbylo než se rozloučit a těšit se na třetí čtvrtek před Vánoci. V jednání je soubor Pětník Honzy Hučína. Mlha přede mnou a mlha za mnou mě provázela i na zpáteční cestě do Prahy. Ale stejně jako reflektory auta do mlhy, zářily v mé mysli i ty tři krásně prožité hodiny.