FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Hra o Krtky

Letos jsem si udělala "strýčka", kromě českého Konkursu skupin jsem na jaře navštívila i Moravu, abych měla obrázek o současném stavu folkových nadějí, sledovala jsem v rámci pražských koncertů písničkářskou scénu. Na scéně Kaplička již podruhé lapali Krtka (dříve Krtečka, živočichovi je už 18) skupiny a písničkáři společně. Nevyhovuje mi to z několika důvodů. Za prvé: pro komorní písničkáře je Kaplička nevýhodná, živo v pivních stanech,  lemujících hlediště, ruší. Za druhé: pouhá šestice soutěžících nebyla podle mého názoru reprezentativním vzorkem současné písničkářské scény. Scéna na Zámku, která je pro interpretaci písničkářů před vnímavým publikem vhodnější, nabízela pestřejší škálu písničkářské tvorby. A do třetice: jeden hlasovací lístek pro obě kategorie nutí k nedobrovolné preferenci jedné z nich. Pro uvedené výhrady jsem, jako většina, hlasovala pro kapely. Písničkáři v celkových výsledcích skončili v poslední třetině.
Po dojmech z Konkursů a při zkušenosti s fluktujícím publikem během soutěží na Kapličce jsem měla dva tipy na budoucí majitele Krtků. Jedním byl Pavel Helan. Vloni ve dvojici s klarinetistou Alešem Krejčíkem byl pro mne objevem. Letos, jako jediný mezi "vážnými" písničkáři v soutěži, měl šanci vtipnými textovými hříčkami (věřím, že některé by zaujaly i dětské posluchače), lyrikou i rockovou parodií uspět i u diváků, kteří zbystří sluch jen při veselejším rozptýlení. Pavla vybrala dramaturgie také do soutěže s kapelou (pátá "nesoutěžní" písnička při čekání na Sanyland), ačkoliv pojetí i výběr písniček mi připadaly téměř identické (Nejmilejší babička v obou soutěžních blocích). Pavel jako sólista Krtka získal, za ním se umístila česko-polská world music s akordeonem dua Krystyna Skalická - Barbora Baronová, instrumentálně výtečná, ale neprůbojná dvojice Hořký kafe, smíšené duo Oli &Lu se zajímavým altem Oli a dva bluesmani, rockový Petr Bublák a Jiří Míža.
U skupin jsem si předem tipla na Burana Orffchester. Dvanáctičlenná "balkánská" speed dechovka by smrští břeskných rytmů probudila i spáče po půlhodinovém čekání na její vystoupení (jedna skupina se pro nemoc nedostavila a část muzikantů Burany dohrávala na Zámku). V první soutěžní den spolehlivě upoutala pozornost diváků široko daleko kol Kapličky a večer v kotli amfiteátru i následující den při vyhlašování Krtků se při Buraně zahradní "hroziči" dokonale vyřádili. Burana byla mým tipem, nikoliv favoritem. I jako divák v soutěži preferuji hudební počiny, které zaujmou obsahem, sdělením, melodií, textem, interpretací a tím něčím navíc, co z kapely činí solitér. K takovým patří druzí dva majitelé Krtka - pražský předloni obnovený Načas (již jednoho získal v roce 1998), jihočeské trio Epy de Mye, ale i celkově čtvrtí pražští My3.avi. Kapely si získaly sympatie diváků melodickými písničkami s poetikou i vtipem v textech a přímočarou interpretací. Na Zahradě jsme Načas i Epydemyky slyšeli mimo oficiální program i na unplugged koncertech a Epydemycké trio na nekonečných nočních sejšnech. Pátý Krtek, v roce 2006 po deseti letech obnovený Sanyland ze Slovenska, vloni ani letos u diváků příliš neuspěl, ale jeho hudbu, stojící na pomezí žánru, a instrumentálně promyšlenou interpretaci ocenila redakce Folk & Country.

Hlavní programy

Mezi Kapličkou, Radnicí a Zámkem

Přebíhání mě neminulo ani jako diváka. Odskočila jsem si na Zámek, kde Jupp křtil svou knížku Udělali mi něco s palcem, čtení povídek doprovodil písněmi Lístek, na chvíli jsem se zastavila u koncertujícího Načasu v parku. Na Radnici jsem stihla Pavla Helana s kapelou (a opět Nejmilejší babičkou!), pestrý recitál My3.avi, kteří se pak rychle vydali směr Jihlava. A já zpět na Zámek, na dvojici, která mi v soutěži písničkářů chyběla nejvíce. Nestíháme představili čerstvě vylíhlé CD Víceméně v klidu (Good day records), album písniček složených vesměs v posledních dvou letech, natočené jako živák na chalupě. Utek jsem z domova, Malostranská, Vydýcháno, A já nebyl chvíli sám...autorsky a interpretačně i přirozeným vystupováním podle mě vyvracejí tvrzení dramaturgů, že se neposunuli vpřed. Na narvané Kapličce jsem si zopakovala vystoupení Lehké Kavalerie. Leichtovým  písničkám "ze života" věřím, škoda, že se Kavalerie nevešla do skladby hlavních programů... Přecházela jsem ze scény na scénu, našla tipy na shlédnutí samostatných koncertů, jen se přiznám, že jsem někdy na místo určené nedošla, protože jsem se zapovídala.

Snídaně trochu jinak

Unplugged koncerty, ať již spontánní, nebo nově organizovaně na plácku Křižovatka před stánkem F&C, patří k Zahradě a hrající "pouliční" muzikanti vždycky skupinku posluchačů přivábili. S kapelami se snídalo, mazání dobrot kolem úst bylo slané i sladké. I Nestíháme pozvali diváky na ranní koncert. Před náměšťskou samoobsluhu, a tam se po chvilce hraní   vytasili s cedulí: Nestíháme se ani nasnídat, přispějte aspoň rohlíkem (nebo mrožíkem)...

Byla jsem divákem

A byla vystavena i možnému nebezpečí okradení, neboť zvěst o množství lidí v Náměšti a jejich opuštěných stanů se rozšířila i mezi zlodějskou komunitou. Novinka, kterou na Zahradě nepamatuji. Také jsem byla nabádána všemi moderátory k pití pouze sponzorského piva, malá konzumace by mohla zapříčinit nekonání příštího ročníku Zahrady. A to by byla škoda, neboť Zahrada je na sponzorech závislý soukromý podnik, obdivuhodný ve svých rozměrech u žánru, který je spíše klubovou záležitostí. V rámci svých chabých možností jsem se tedy vynasnažila. Snad 19. Zahrada ohrožena nebude. A jestli mě něco na Zahradě potrápilo opravdu? Počasí, protože jsem v Náměšti nastydla a následně Zahradu odstonala.