FOLKtime - Vaše brána do světa folku

V předsálí divadla na diváky čekala ona dokumentární část, výstavka plakátů z několika významných koncertů, ale hlavně spousta komentovaných fotek převážně z historie kapely, ať už z koncertů a festivalů, nebo z různých společných akcí.

Protože Bezefšeho za 10 let své existence získalo i několik cen, nechyběla ani výstavka, kde mohl každý návštěvník obdivovat nejen zmíněného Orla (2002), ale i Krtka ze Zahrady (2005), několik Port (2003 a 2004), krásnou Jizerskou notu, kterou Bf získali hned třikrát (v roce 2004, 2007 a 2008), dva Tovačovské portály (2006 a 2007) a Mezní mezník (2003).

Jakmile se v sále setmělo, jeviště sice ještě zelo prázdnotou, ale už byla slyšet kytara a po chvíli přicházel hrající kapelník Michal Miklánek následován všemi současnými členy kapely, kteří se postupně zapojovali do předehry k písničce 5 minut.

Po jejím skončení jsme se přenesli o 10 let zpátky, do roku 1998, a na jevišti stanula tehdejší sestava kapely, aby nám za podpory současného bubeníka zahráli a zazpívali písničku Vítr ten sílu má.

A pak začalo vzpomínání za přispění Radima Jezdinského, který kapelu zná od jejích prvních hudebních krůčků. Vzpomínalo se i na Klánovického orla, což je nasnadě, protože na první cenu, kterou kapela během svého života získá, na tu se nedá jen tak zapomenout.

Během fotoprojekce vedl Radim krátký rozhovor se členy kapely např. na téma, co to vlastně znamená multifolkový a jak dlouho je kapela začínající a mladá.

Po tomto vzpomínkovém bloku se už převážně hrálo, ale ne tak, jak jsme na běžných koncertech kapely zvyklí. První polovina večera byla věnovaná hlavně historii a bývalým členům, a tak např. při písničce Běda běda stálo na jevišti 12 aktivních muzikantů!

Následoval takový malý blok bývalých členů - písničky Zbyňka Lály a také kdysi tradiční jedna francouzská v podání Johna Sedláčka.

Ony vůbec všechny písničky, které v Žižkovském divadle zazněly, byly v trochu netradiční úpravě, ať už nástrojově nebo hlasově a musím říct, že když se zapojily všechny čtyři zpěvačky, že to byla paráda.

Nejvíce úprav se během své existence dočkala Žízeň, napsaná původně pro Lídu. V sobotu zazněla jako svižná rocková pecka s dnes již tradičním sólem na bicí v podání Honzy Nohy.

Druhou část koncertu po přestávce, během níž bylo pro diváky promítáno domácí kapelní video, vyplnila současná sestava s aktuálním repertoárem. I když to vlastně není tak docela pravda. Celý večer se na jevišti objevovala posila dechové sekce, saxofonistka Anežka, která občas vystupuje místo George.

Tato část večera byla oživena náletem papírových vlašťovek, na které měli diváci psát své vzkazy kapele. Některé z nich byly hned na místě přečteny, na ostatní se můžete časem podívat na webu kapely.

Ale protože slavnostní večer spěl nenávratně ke svému závěru, shromáždili se na jevišti všichni současní i bývalí členové, rozdávaly se květiny, děkovalo se všem přítomným a samozřejmě nechybělo šampaňské.

To čekalo po opuštění sálu i na všechny diváky, kteří si tak mohli s kapelou připít nejen pomyslně, ale pokud se jim podařilo jednotlivé členy v předsálí odchytit, tak si i přiťuknout. Výroční skleničku si mohl každý odnést domů na památku.