Ondrej Havelka a Melody Makers na vysocanské periférii

12.11.2001 Ondrej Havelka a Melody Makers na vysocanské periférii (Zubřík)

Takhle nabitý sál jsem už hodne dlouho nevidel. Možná je to tím, že tentokrát nešlo o folkový koncert, ale o pravý a nefalšovaný jazzový vecer. Ostatne místo obvyklých mladších "folkácu" jsem vešel do sálu plného tvárí patrících spíše úspešným podnikatelum a zasloužilým obcanum. Zacalo se o pet minutek pozdeji, kdy Gong odbyl tretím úderem zacátek. Chvíle ticha, pak se na levé strane pódia objevila ruka, za ní hlava, malé kulatoucké brýle a dva šosy. Ano, správne už tušíte, že na pódium dorazil ponekud rozpacite a váhave sám mistr Ondrej Havelka. Predstoupil pred jeden ze dvou starobylých vokálních mikrofonu a divákum s politováním oznámil, že ansámbl instrumentalistu zvaný Melody Makers se dnes opozdí.

Ale situaci se jal rychle zachránit, a tak s malým tenorovým banjem v ruce zavzpomínal na starší swingové skladby s tím, že každou písen tak nejak "nacnul", aby si vzápetí vzpomnel na další. A když už prišlo na radu to probírání casu minulých, nemohl také nevzpomenout na své mládí, strávené v místní tehdy ješte silne prumyslové cásti Prahy. Zkrátka diváky príjemne naladil do té míry, že už se patnáct instrumentalistu nedokázalo déle schovávat, a tak zaujali svá místa a se swingující vervou se jali vznést mezi hvezdný prach skladbou Stardust v popredí se sólem Jirího Poloce na trubku.

Následovalo tak nekolik ceských i amerických "swingovek" datujících se vznikem do rozsahu celé šíre první pule minulého století. A aby vystoupení bylo ješte zkrášleno, prišly v písni "The man I love" predvést, co umí, také Sestry Havelkovy, které celkem pravidelne Ondreje Havelku a Melody Makers doprovází. Tak bylo možno na pódiu zhlédnout dvacítku tech nepovolanejších, které mužete v našich swingových koncinách zahlédnout. V zápetí se pódium témer "vylidnilo", to aby instrumentalisté mohli zaujmout místo za klasickými hudebními nástroji cernošské spodiny Ameriky dvacátých let, valchou, škopkem se strunou a násadou od koštete, kytarou a foukací harmonikou. Ano, tušíte správne, na porad prichází blues ...

Druhá polovina vystoupení zacala po prestávce opet bluesove skladbou "Beale Street Blues" a hned na to se v další bluesové melodii sólove predvedli klarinetisté souboru nádherným "štebetavým dvojhlasem". Kdo z vás už Ondreje Havelku videl, urcite si vzpomene, že je také vedle výborného zpeváka neméne dobrým steparem. Ani tento vecer nebyl výjimkou, a tak mistr zanedlouho vysypal ze svých kapes stále prítomný písek a strhující rytmus zvýraznil svými podpatky. Poté, co na radu prišla písen "Tracking", zavzpomínal jsem na našeho kapelního kolegu Ludu a velmi jsem zalitoval, že tu ted není s námi. Pan Vlášek totiž na svuj kontrabas "zaslapoval" jako pravý jazzman z NewYorkského Harlemu. A za zmínku jiste stojí zrovna tak i výkon houslistu, pánu Vyorala a Macha, kterí predvedli v písni "Dinah", zazpívané s ceským textem Vítezslava Nezvala, své umení a i takový bonbónek jako je hra pres všechny ctyri houslové struny najednou. Jenže takhle by se dalo pokracovat dál a dál a vyjmenovat všechny, protože orchestr Melody Makers je složen ze samých vynikajících instrumentalistu a vokalistu. Sestry Havelkovy rády zazpívaly HOT a to už se vecer prehoupnul do pozdejších hodin a nastal cas loucení.

Lidicky, lidicky, tygr se utrhnul!!! Tak zacíná skladba "Hold the tiger", kterou mel být vecer uzavren. To ale rozbourené publikum nechtelo pripustit, a tak si vytleskalo hnedle tri prídavky. Po "Beat me, daddy, eight to the bar" (Mlat me, tatko, osmkrát do taktu) zvolili Melody Makers písen "Sing, sing, sing" a diváci se pridali na jejich výzvu ve sborovém "hóho hóho", až to otráslo celým Gongem. Uhlazené, seriózní publikum ale trvalo na tom, aby zaslechlo ješte tretí prídavek, a domáhalo se toho i pískotem. Písní "Tri minuty h

Sdílet na...

| Více...