Poohlédnutí za festivalem Setkání 2004

30.08.2004 Poohlédnutí za festivalem Setkání 2004 (Houbák)

V sobotu 14.8. 2004 se po půlhodinové procházce z benešovského nádraží ocitám před branou přírodního amfiteátru v blízkosti Konopišťského zámku, kde za několik minut začne 10. ročník festivalu Setkání. Ten letošní ročník se ale od těch předchozích může pyšnit tím, že na něm bude sveden boj o písničkářského Krtečka, který na Zahradě předčasně ukončila průtrž mračen. Proto se i začátek festivalu posunul o hodinu dopředu na 14:00, aby se vystoupení všech kapel v pohodě stihlo. I přesto však měli písničkáři na své vystoupení pouhých 13 min a to není opravdu mnoho. Moderátorem festivalu byl známý konferenciér Jiří moravský Brabec.

Prvním soutěžícím bylo pražské duo Nestíháme, kteří nejsou v podobných soutěžích žádným nováčkem. Své vystoupení začali starší, ale velice podařenou, písní Chyťte zloděje, ve které snad zpívají sami o sobě. Nechyběla také skvělá, již

Pavla Milcová

foto: Houbák ©

několikrát oceněná, píseň Malíři a píseň Žďága a Mňorp, inspirovaná jednou známou skupinou. Musím uznat, že kluci hráli dobře a jejich čtvrthodinka měla úspěch nejen u mě, ale i u diváků. Dalším soutěžícím byl písničkář Arnošt Frauenberg, který se může pyšnit tím, že je členem sdružení Krychle. Jeho vystoupení bylo plné nejen humorných písní (Ufon), ale i krátkých básniček (Ce-Ce, Klíště) v "plíhalovském" stylu. Po něm se na podiu objevil další písničkář, kterým byl Milan Sova z Orlové. Jeho vstoupení mě tolik neoslovilo, ale za zmínku určitě stojí píseň SMS popisující trable, které se mohou přihodit, když dojde na mobilu kredit. Druhým zástupcem sdružení Krychle byl Michal Knébl. I jeho vystoupení bylo plné vtipu a legrácek. Hudebních nástrojů vystřídal hned několik a jako snad jediný na světě předvedl současně hru na housle a foukací harmoniku. Překypuje zvláštním typem humoru, který se ale ne každému může líbit. Mě ale rozhodně zaujal. Tímto vystoupením skončila ryze pánská jízda, protože další soutěžící byla úspěšná tachovská písničkářka Tereza Terčová. I když to bylo pro Terku premiérové vystoupení v této soutěži, tak si vedla výborně. Zahrála převážně nové písně (Pouštní chrám, Staň se, V peřinách) a své vystoupení zakončila její nejnovější písní Město v kalužích. Po chvilce se na podiu objevily dvě krásné a mladé písničkářky - Martina Trchová a Karolína Skalníková. Začali rok starou písní Ode zdi ke zdi. Nechyběla také, na Trampské portě oceněná, píseň Křížem krážem. Holky své vystoupení zvládly skvěle, o čemž svědčil nejen úspěch u diváků, ale i to, že se na nebi protrhaly šedivé mraky a vykouklo sluníčko (i když ne bohužel na dlouho). Na závěr ještě zahrály, pro mě neznámou, píseň Indiánská a po té přenechaly "ring" dalšímu soutěžícímu duo, kterým bylo T´N´T - Tereza Ženatá a Tomáš Ludvíček. Amfíkem se pak rozezněly písně sahající ke kořenům blues, gospelu, ale i folku, a to jak v češtině, tak i angličtině. Předposledním soutěžícím byl Jaroslav Urbánek. Z jeho vystoupení mi utkvěla v paměti pouze písnička Prenatálek, kterou už jsem slyšel dříve. O závěr soutěže se postaralo liberecké duo Disneyband, které bylo jedním z mých favoritů na keramickou sošku. Mám rád jejich "živé" písničky, Martinovu kytaru i Věrky zpěv. Těch pár písniček, které zde stihli prezentovat, zahráli výborně.

Následovala krátká pauza, ve které měli diváci čas vhodit svůj, ať už soutěžní, či pouze poradní, hlas do hlasovací krabice svému favoritovi. Potom se na podiu objevil vítěz letošního Krtečka - trampská kapela Lístek. Tradičně odehráli skvělý koncert, který zahájili rychlejšími písněmi Lucerna a Cestou za tebou. Po té zvolnili folkovou písní Mezi mnou a tebou, popisující dialog zamilovaného páru při přechodu Ještědského hřbetu a typicky trampským Poledním soumrakem (škoda, že nezahráli i Dharmovy tuláky). Vystoupení pak zakončili titulní písní z jejich CD Den pramenů.

Skupina Koňaboj, která je loňským vítězem Zahrady, vystoupila v krásných krojových košilích, ale to je bohužel vše, co si z jejich vystoupení pamatuji. Jejich úprava lidovek se mi celkem líbí, ale všechny mi tak nějak splývají. Navíc během koncertu začalo pršet a mě nezbývalo nic jiného, než se jít schovat pod jídelní stan, odkud nebylo téměř nic slyšet (kromě mlaskání jedlíků :-). Málem jsem tak prošvihl i vyhlášení výsledků soutěže (1. Martina Trchová a Karolína Skalníková, 2. Tereza Terčová, 3. Disneyband), ze kterých jsem měl radost, protože tyto soutěžící jsem typoval na vítěze.

Po předání sošky pokračovala ve festivalovém

Cop

foto: Houbák©

maratónu skupina Ginevra, hrající vlastní písně a balady, při jejichž poslechu se posluchač ocitne o několik stovek let zpátky. Pěkné, melodické písně, hra na dobové nástroje, příjemné vystupování, na to všechno se divák může těšit, pokud navštíví jejich koncert. Jediné, co při jejich vystoupení bylo nepříjemné, byly proudy vody padající z nebe.

Písničkářka Pavla Milcová nevystupovala sama, ale na pomoc si přizvala hráče na elektrickou kytaru Petra Bindera. Společně pak zahráli písně z jejího alba Apollo 14 (Červené jabľčko, Apollo 14, ...). Její vystupování na pódiu je velice spontánní, energické (stejně jako její písně) a docela mě to překvapilo.

Plzeňský Cop byl na festivale jediným zástupcem nefalšovaného bluegrassu. Byla na nich vidět radost, že si opět mohou zahrát před publikem, které jim rozumí. Mezi písněmi vyprávěl Míša Leicht příhody, které se jim staly při jejich koncertování v Rusku. Právem sklidili obrovský úspěch, a museli několikrát přidávat.

Špičkový koncert odehrál (i přes zdravotní potíže Honzy Brože) "Žalmanův" spol., ale poslední dobou mi přijdou ty koncerty dosti podobné - stejné písničky, stejné historky, vtipy, ..., ale i přesto jsem si s nimi rád zazpíval a několik stovek lidí se mnou.

Další výměna na pódiu byla rychlá, protože další kapelou byla Devítka. Bylo to pro mě premiérové setkání s touto kapelou a tak jsem se na ní velmi těšil. A nezklamala! Samozřejmě nemohla chybět Holka od koní, kterou si diváci sami vynutili.

O "oživení" diváků se postarala předposlední kapela, kterou byl Fleret s Jarmilou Šulákovou. Přiznám se, že to není kapela, kterou bych vyhledával. To jejich vystoupení mi připadalo jako jedna dlouhá písnička bez konce (a hodně nahlas), kde občas Jarmila Šuláková zazpívala několik vět, a pak zase odešla pryč. Jedna z mála písniček, která se mi líbila, byla Zafúkané.

Závěr festivalu patřil skupině Nezmaři, kteří už nějaký pátek patří mezi nejlepší folkové kapely. To ostatně ukázali i na Setkání 2004. Odehráli nejen osvědčené staré hitovky (Bodláky ve vlasech, ...), ale i třeba píseň z nového CD (Být poslem dobrých zpráv), které by mělo vyjít v říjnu a mělo by se jmenovat Jsi všude kolem. Nezmaři byli tou správnou tečkou festivalu Setkání a patří jim za to můj dík!

Závěrem bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří se podílejí na uskutečnění tak skvělého festivalu, jakým Setkání bezpochyby je. Jediné, co mě tak trochu překvapilo, bylo vybírání za použití záchodu, protože jsem se s tím na žádném jiném festivale nesetkal.

Sdílet na...

| Více...