Reklamní slogan na plakátku avizoval koncert kapely Carrabina jako skvělý bluegrass z Plzně. Sháněla jsem informace, ptala se, nikdo tady kapelu naznal. Nakonec mi pomohl dramaturg Zahrady pan Tomáš Rulf odkazem na webové stránky zprovozněné před dvěma týdny. Píší tam o sobě: "Plzeňská skupina hrající muziku, která vychází zejména obsazením tak trochu z bluegrassu a trochu z jiných žánrů, ale hlavně z vlastní tvorby." Jako svou přednost uvádějí: "?, že mezi námi není žádná individualita, a tak všichni šlapou pro celek." Nalákána poslechem dvou dostupných Mp3 z jejich CD, zašla jsem ve čtvrtek 13.2. do KC Zahrada. Sál pro 180 lidí zůstal v den prvního pražského samostatného koncertu kapely téměř prázdný, sešlo se nás tu šestnáct. Inu, každý začátek je těžký. Ale čtveřice muzikantů hrála s nasazením, jako by bylo vyprodáno.
Kapelník a kytarista Luděk Šilhánek civilně přivítal diváky a bez dlouhých řečí odpočítal svižnou odpichovku Tak se měj z vlastní dílny, během níž pan zahradní zvukař vychytával nějaké ty mušky. A pak už švihali jednu skladbu za druhou. V pěkně namíchaném koktejlu nabídli písničky, které bych rozdělila do tří skupin. V první nejpočetnější představili vlastní tvorbu z CD Testament (poněkud pochmurný název u desky vydané pro radost, že by budoucích dědiců?). V textech s důrazem na zpěvnost v dlouhých slabikách nacházíme nezbytné rekvizity bluegrassových písniček: starej džíp, zlej život s mřížemi a pouty, skleničku s chápajícími kamarády v lokále, kam chlap odchází spláchnout zklamání v lásce, žloutnoucí trávu a pohled bez sentimentu na přibývající léta v písni Podzim. Mihne se tu ovšem i zlatá ryba, kterou rybář natruc přáním své líné ženy raději s prominutím sežere. S antikuřáckým prostředím Zahrady kontrastovala oslava kouření v písni Sentinel (Flowers on the wall) s refrénem: "V sedm cigáro si dám, v osm cigáro si dám, v devět cigáro si dám, v deset cigáro si dám?"
Další část tvoří skladby z klasického repertoáru, známé v mnoha podáních od jiných kapel. Blue moon of Kentucky Billa Monroea, East Virginia blues, Rocky top, Bye bye love, Down by the riverside zazněly v anglických originálech, a především se tu blýskl správným, do téhle muziky přesně sedícím ječákem baskytarista Daniel Velebný a od Vabank Unit vypůjčený Honza Bíba na mandolínu (zaskakoval za Michala Mana).
Třetí část repertoáru, a z mého pohledu nejzajímavější, tvořily skladby převzaté i z jiných žánrů. Slyšeli jsme v ostrém tempu Lennonovu a McCartneyovu I saw her standing there, Dylanovu I shall be released, od Hop Tropu Louisianu, od Forehandu irskou Tenhle kůň, Santiano z vrcholné formy Waldemara Matušky, či závěrečnou kuriózní Mládkovu Vod podlahy, známou spíše jako Sousedovic Toníček, v níž kapelník jmenovitě představil členy skupiny. Tady si neodpustím poznámku k průvodnímu slovu. Luděk Šilhánek nás nezahlcoval vtipností za každou cenu, skladby uváděl stručně s nezbytnými informacemi, občas odstartoval další pecku: "Tak jedem, chlapíí!", a nezapřel, odkud bluegrassistíí přijeli. Ale kouzlo nechtěného jej občas proměňovalo v eskamotéra, vytahujícího z kapes vždy jiné trsátko než potřeboval, místo kapodastru, nazýval jej pastičkou pro blbé kytaristy, na nás zachrastil i klíči, že jsem už jen očekávala, kdy na nás vytáhne bílého králíčka nebo s pastičkou alespoň malou, šedivou myšičku? Nestalo se, o přestávce si ve všech dvou kapsách zjednal pořádek, a pak vždy vylovil, co bylo třeba.
Před koncertem jsem se o kapele dověděla jen to, že spolu tihle plzeňští pětatřicátníci hrají tři roky a vydali jedno CD. Teď můžu s klidným svědomím napsat, že mě jejich muzika velmi příjemně překvapila. Kytara s basou vytvářely hutný základ Bíbově mandolíně a banju Martina Kohouta, v první půli večera poněkud zvukově upozaděnému. Chytlavé melodie, zpěvné texty s příběhy oba zpěváci, Šilhánek a zejména Velebný, odvedli s přesným frázováním, zpěv ve sborech zněl barevně a sytě. Přesvědčili, a myslím nejen mě, že individualita ve smyslu jedné hvězdy není nezbytně nutná, jestliže všichni umí, spoluhráče slyší, ctí, a bluegrassově cítí.
Vím, že "pidlikání a pikování" spousta lidí nemusí, ale vy, kteří si čas od času modrou trávu dopřáváte, až někdy ve vašem městě uvidíte plakátek se jménem Carrabina Plzeň, zkuste si ji přijít poslechnout. Nic za to nedáte, jen trochu času a peněz.
http://www.volny.cz/carrabina/
Sdílet na...
|
Zemřel Vojta Zícha
Ale ne, už zase jich tam nahoře jamuje více. Člově...
Folk opět tekl mezi veselskými ř...
Iva Hovorková v JTT nezpívala, nýbrž s Flow tracke...
Koncert kapely Fo3 v Balbínce
Jirka Kyncl nám napsal: Tak mi haxna po pádu z kol...
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...