FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Na dobu do přestávky se pak jeviště zabarvilo do modra v duchu hesla "Je to dobrý, nebe je modrý", což je název Míšovy sólové desky, která mu loni v létě vyšla. A tak jsme se samozřejmě dočkali převážně písniček z uvedeného alba, ve kterých se objevovaly nejrůznější bary. Toto slovo bylo díky propagaci Radka Polívky (basáka Lístku) publikem pečlivě hlídáno a na nejedné tváři se při jeho zaslechnutí objevil úsměv. Míša nejen hrál, ale i povídal o svém CD a vyprávěl příběhy předcházející vzniku některých písniček. Vyslechli jsme si tak pár historek z autorova života, které vlastně každý posluchač z jeho skladeb zná, protože jak on sám říká, texty jsou prožité a melodie jednoduché, tedy hratelné. A tak je jen otázkou času, kdy jeho písničky proniknou v širší míře i na nejrůznější sejšny a jamy. V závěru svého bloku Míša přidal dva kousky, které nebyly z jeho dílny - nadčasovou klasiku Život je jen náhoda a text Petra Hošťálka zhudebněný Kapitánem Kidem o bouráku zn. Dodge.

Po přestávce se jeviště opět zazelenalo a Lístek hrál písničky, které podle jejich slov moc neumějí a tak je skoro nehrají. Musím říct, že jsem nepoznala, že by písničky neuměli a tak jsem si večer užívala a vzpomínala na mé první setkání s Lístkem kdysi před lety ještě s Martinou Spurnou v sestavě. Tehdy mi v hlavě utkvěla Lucerna a Král. Od té doby, co koncertují v novém složení, se mi vždycky při zmínce o kapele vybaví panova flétna Sylvy Čekalové a hlavně mnohem víc písniček, které jsem si oblíbila a jak se večer chýlil k závěru, obávala se, že většinu z nich dnes neuslyším. Kapela během svého vystoupení prohlásila cosi o tom, že když nebude Vandrák, budou hrát až do rána. Jak je zřejmé z úvodu článku, vandrák seděl v baru a tak se mohlo v klidu hrát a zpívat a přidávat a přidávat a ještě přidávat. A protože už muzikantům došly písničky, které neumějí, tak se v tomto závěrečném finále vrátili k těm hranějším a já se tak během koncertu dočkala vlastně skoro všech svých oblíbených, jako např. Mezi mnou a tebu, Oči sametový nebo Den pramenů.

Diváci se stále nemohli nasytit muziky, která tu zazní zase až poslední úterý v září a tak přesto, že na několikrát vyžadovaného Vandráka opravdu nedošlo, tak se po šestém přídavku v sále rozsvítilo a lidé se pomalu začali trousit domů.