Vánocní JazzBond a Blueshell na Klamovce

01.01.2001 Vánocní JazzBond a Blueshell na Klamovce (Malej Honza)

Tak jsem vám ve čtvrtek 14.12. neměl co dělat, obvolal jsem pár kamarádů, jestli se třeba nechystají na pivo. Nechystali. Až ten poslední říkal: "Zvučím na Klamovce od půl osmý". Nasedl jsem na tramvaj s tím, že alespoň zase trošku proniknu do tajů zvukařského umění.

Jako první vystoupila skupina Blueshell, kterou jsem dosud letmo zaslechl jen na nějakém festiválku nebo soutěži. A líbili se mi. Hráli ve trojici pomalé písničky, technicky zcela s přehledem a uvolněně. Nástroje se hezky doplňovaly a vše pěkně šlapalo. Prostor mezi písničkami vyplňoval svými básněmi básník, jehož jméno jsem nezachytil a jež by si rozhodně zasloužil alespoň malou reklamu. Pokud tento článeček bude číst někdo z kapely, či sám básník, ať dodatečně zašle jeho (své) jméno, protože byl fakt dobrej. Na závěr kapela vystřihla písničku od Kapitána Kida "ráno je šedivý, cigáro ztratilo šmak" v úplně jiné úpravě. Nestačil jsem se divit a možná by se divil i Kapitán Kid - určitě v pozitivním slova smyslu. Co mě zaujalo, byl zvuk akustické kytary, což mě přimělo jít se na ten kousek optat. Nejenže mě kytarista nechal na ni zahrát (a kytary se u muzikantů moc nepůjčujou), ale dozvěděl jsem se, že to vůbec není extrovní kousek a že od sedmého pražce přestává ladit. Zřejmě tedy prozatím opustím myšlenku koupit si suprový nástroj za adekvátně suprovou cenu, který by hrál sám. Za první půlku koncertu jsem stačil od Vojty zvukaře pochytit význam přesně půlky čudlíků a tlačítek na mixážním pultu.

Po zvukové přestávce nastoupila skupina JazzBond, kterou už jsem měl možnost zde slyšet. Koncert pokračoval v duchu víceméně pomalých písniček, které jakoby uklidňovaly ten odpolední vánoční shon. Ze sestavy výrazně vyčnívala charismatická zpěvačka. Omlouvám se, ale jména (a čísla) si obecně nepamatuju. Škoda, že kapela nehraje víc písniček v jazyce českém, protože se možná ochuzuje o možnost zapamatování si některých jejích kusů. A tak mně v hlavě utkvěla jen a pouze písnička "o vřískání koček", která patřila bohužel k té české menšině.

A tak koncert pohodově spěl ke ke svému pohodovému konci. Dal jsem si ještě poslední pivo, pomohl odnosit aparaturu a nacpal se ke zvukařům do auta, kteří mě vysadili na Karláku, a já nasednul na správné číslo tramvaje ve správném směru. A tak jsem ještě téhož dne usínal s vtíravou představou o vřískání koček.

Jo a zcela nezaujatě bych chtěl pochválit zvukaře za pěkný zvuk, který šel do sálu.

Biologická vzdělávací poznámka na závěr: Noční vřískání koček je pro kočky ve skutečnosti ten největší projev lásky a pohody, kdežto například pro nás nádherný zpěv skřivanů v sobě zahrnuje nenávistný křik, kterým skřivani chrání své teritorium. Vše je relativní.

Sdílet na...

| Více...