FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pořad Zhasínání není měsíční "pravidelník", ale má již své publikum. Ze vzpomínek pamětníků vím, že na každé větší vesnici byl před druhou světovou válkou ochotnický kroužek, sokolovna s divadelním sálem, často i s kinem. Žádné státní fondy tělovýchovy na výstavbu a provoz takových zařízení nepřispívaly. Vše bylo jen a jen dílem nadšení a příspěvků lidí, kteří tam žili. Dnes je mnoho lákadel a zábav, a málo těch, kteří dokáží ze skromných zdrojů bavit sebe a pár blízkých. Parta kolem Michala Vaňka ale taková je. Není to jen muzika, je to i dětské divadlo Matýsek, ochotnické divadlo a na podzim premiéra divadelní hry o soužití Paula Verlaina a Artura Rimbauda.

V Navrátilově sále (nikdo mi nedokázal vysvětlit, zda jde o souvislost s malířem 19. století Josefem Navrátilem), kde se koná Zhasínání, se sešlo asi třicet lidí. Stejně jako v Letící slunečnici Simony Klímové ve Slaném je i zde základem spolek spřízněných duší. Jenže tyto stálé duše vždy přivedou své známé a blízké.

Představení zahájil Michal Vaněk se svými sólovými písněmi, které doprovází na klávesy a kytaru. Michal je přírodní samouk bez hudebního vzdělání. Občas trpí velkou trémou, ale ten večer jsem trému necítil. Mezi Michalem a diváky bylo cítit souznění.

Zhasínání uvádí Jarda Střelka, písničkář, básník, herec a moderátor. Rád jsem se s ním poznal a rád jsem si s ním pár minut na jevišti povídal. Jenže předtím vystoupila jako muzikantský host Lucka Redlová, v jedné lidové písni doprovázená na housle Irenou Vaňkovou. Lucka je sympatický živel na jevišti a tak trošku mi kolem ní chyběla její kapela. Ale i tak ji publikum, a to už podruhé, přijalo velmi srdečně.

Poslední třetina patřila kapele Zhasni. Vlastně poprvé jsem měl možnost slyšet tuto spojenou trojici písničkářů ve větším celku. Je to zcela jiný zážitek než na soutěži svázané trémou a časovým limitem. A tak zněly docela uvolněně písně Michala Vaňka, Ireny Vaňkové i Kuby Horáka ve vzájemném sladění a symbióze. Dozněly mé nejoblíbenější Emauzy od Kuby Horáka a Vlaštovky a byl konec.

Večer ale nekončil a byl čas na povídání s kamarády kapely i s kudrnatým Matýskem Vaňkem nad zmrzlinovým pohárem.

A tak se po ty dva hezké dny z rychle míjených ukazatelů staly milé tváře uprostřed krásného kusu naší země. Jsou místa, kam se člověk po první návštěvě rád vrací. Jistě k těmto místům patří i kraj, kde zhasínat znamená rozsvítit.