FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Skupina My3.avi byla založena jako trio v roce 2004, od roku 2005 hraje dodnes ve stejném složení: Zakládající členové Jiří Horecký (perkuse, trubka, píšťalka, fujara, computer), Jakub Vlachynský (basová kytara, akustická kytara, klávesy, harmonika), Jan Špalek (akustická kytara, zpěv), Klárka Housková (housle) a Jan Výborný (bicí, perkuse). K největším profesním úspěchům patří vítězství v mezinárodních festivalech Porta v roce 2005. Skupina obdržela cenu autorskou i interpretační na Trampské Portě Ústí nad Labem a dále interpretační na Portě v Jihlavě. V roce 2006 se dostala až do celostátního finále největšího českého folkového festivalu Zahrada. Na svém kontě má 2 CD ze živých koncertů v pražském klubu Kaštan (Live in Kaštan, CD the 2nd - Live in Kaštan Vol.2), křest prvního oficiálního CD Veselá melancholia se chystá 18. května v pražském Divadle Na prádle.

"Po vítězství na Trampské portě jsme získali možnost natáčení ve studiu Českého rozhlasu Sever - 20 hodin, a na Portě v Jihlavě jsme ve studiu Pepy Pecla, nevím jak se přesně jmenuje, získali možnost nahrát celou desku. Nevím, hodně o tom přemýšlíme a pojedeme se do Krumlova podívat do studia, jak to bude vypadat. V Ústí máme téměř dotočeno, uvidíme, co z toho vyleze... Myslím, že desky dneska dělá ne každá druhá, ale každá první kapela a kvalita je někde? všichni víme, kde." Tato slova Kuby Vlachynského jste si mohli přečíst v říjnu 2005 v rozhovoru Tomáše Pohla se zakládajícími členy skupiny My3.avi. Nyní je květen 2007, první oficiální cédéčko je dokončeno, a my si s Honzou Špalkem povídáme jak a co z toho nakonec "vylezlo".

Kuba Vlachynský a za mikrofonem Honza Špalek v roce 2004

zdroj: www.my3avi.com

Vaše oficiální první cédéčko je na světě. Vím, že vznikalo téměř dva roky. Kde se nakonec natáčelo a jak jste vybírali písničky?

Měli jste nějaké dřívější zkušenosti s natáčením v profesionálním studiu. Jak probíhalo, zaskočilo vás něco?

Zkušenosti z dřívějška byly, sice ne přímo s My3, ale to je myslím jedno. Mě osobně nic nezaskočilo, CD vznikalo v úplné, někdy až moc, pohodě, dopřáli jsme si luxusu neomezeného časového i technického využití, v čemž spatřuji největší rozdíl oproti minulým nahrávání. Většinou je totiž kapela limitována časem a financemi, pracuje pod stresem, což nám odpadlo. Tím pádem jediným limitem, který byl celou dobu okolo nás, byla naše nezkušenost, hudební omezenost a diletantství. :-)

Na CD jste si pozvali i hosty. Účast hostů bývá často diskutované téma, zda se tím nezmění charakteristický zvuk kapely a podobně. Jak se na to díváte vy?

No, myslím, že v našem případě se s přítomností hostů nějaký velký skok jinam nekoná. Přeci jen nejsme ortodoxní kytarové duo, které najednou pozve bubeníka. Naši hosté měli za úkol nahrávku rozjasnit a probarvit, dodat nové chutě a nálady. S pěveckým triem BlueStone už spolupracujeme dlouho, to že je někde navíc klavír nebo cello rozhodně z nás nedělá jinou kapelu...
Dovol mi ocitovat jednu mou oblíbenou moravskou kapelu Rudé Kostry: "Skutečnost, že nás hudba neživí a že nás prakticky nikdo nezná, má jednu fantastickou výhodu: naprostou tvůrčí svobodu. Když chci dělat desku tři roky, můžu ji dělat tři roky, dokud není dobrá. Jen ty nejznámější a naopak nejneznámější kapely si můžou dovolit pořádně se rozmáchnout. Všichni ostatní mají svázané ruce. Nemít co ztratit, to je velká věc." Já myslím, že je to přesné a poslední větu bych dvakrát podtrhnul...
Jinak zpět k otázce, proti hostování a hledání nových cest vůbec nic nemám, právě naopak. Ani u kytarového dua. :-)

Mastering, slovo, kterého si posluchači na CD většinou nevšimnou, ale pro konečnou zvukovou podobu nahrávky má do značné míry velký význam. Komu jste masterování CD svěřili?

Celé CD je v režii našeho, troufám si říci, kamaráda Petra Michala, který se sice k celému projektu dostal jak slepý k houslím, ale neuvěřitelně se do toho zakousl a neúnavně nás tlačil dopředu. Ve finále si na CD zahrál i zazpíval, sháněl nástroje, hosty, kupoval víno, kafe, snídaně i večeře atd. Takže uznáš, že o master jsme ho připravit nemohli.
Je spousta lidí, kteří nám s tímhle CD pomohli, ale Peťa ten rozhodně nejvíc...Byl to on, kdo před rokem řekl, že nám natočí plnohodnotnou desku a ne žádné demo. No, trvalo mu to rok. (Smích)

Proč jste zvolili název Veselá melancholia?

Veselá melancholia je pro mne přesná definice My3. Je to mimo jiné skladba, kterou jsme nikdy nedokázali nazkoušet a zahrát.

My3.avi v roce 2006,  zleva Jíra Horecký, Honza Špalek, Klárka Housková, Honza Výborný a Kuba Vlachynský

zdroj: www.my3avi.com

Můžeš čtenářům prozradit něco více z příprav křtu? Co, nebo kdo je čeká?

Při rozhovoru z roku 2005, po úspěších na Portách, se vás Tomáš ptal, jestli se vítězství nějak projevilo na zvýšeném zájmu o vás, o vaše koncerty... Ptám se teď po téměř dvou letech...

Neprojevilo myslím nijak zvlášť ...bojujeme stále stejný boj neznámá kapela vs. pořadatel, všichni to znají a brečet tady nebudu.:-) Možná nám trochu škodí, že nejsme úplně folk, jako nejsme úplně pop nebo jiná škatule. Navíc jsme poměrně lenory líný, furt čekáme, až se někdo ozve, což se kupodivu neděje. Tak jsme se do toho trochu obuli, zase si letos dali pár předkol, psali a vnucovali se všude možně. Takže to nakonec nevypadá s hraním tak blbě a to je dobře, musíme někde udat tu hromadu cédéček, co se nám teď válí ve zkušebně :-)...

Honzíku, děkuji za rozhovor. A na závěr se vždycky ještě ptám jestli je nějaká otázka, kterou jsem nepoložila a měla se zeptat. Sami se zeptejte, sami odpovídejte...

Já bych se nás zeptal, jestli čirou náhodou nevíme, kolik snese motor (stačí cirka)?

Odpověď je na desce...hezký den! :-)