06.03.2006 Nestíháme: Ve folku se všeobecne moc chválí (Džexna) |
Rozhovory | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Honza Řepka (1982) z Prahy a Petr Ovsenák (1983) z Nelahozevsi, dvě jména skrývající se pod značkou Nestíháme. Vyrovnané kytarové a pěvecké duo s vlastním repertoárem. Lonští držitelé Porty spolu hrají pátou sezónu, nyní si vydali první CD a pilně koncertují. Oba ještě studují na vysoké škole, Petr navíc učí na gymnáziu počítače a hraje stolní tenis. První domluvený rozhovor po koncertě na jejich domovské scéně v Kavárně pod Vesuvem jsme nestihli. Druhý pokus se podařil. Původně jsem se chtěla ptát hlavně na nové CD, ale nakonec jsme začali trochu od Adama? Znáte se od narození, ale kdy jste vy dva začali vnímat existenci toho druhého? Máte nějakou konkrétní vzpomínku? Petr (P): Když jsme byli hodně malí, Honza mě topil v bazénku. Měli jste v dětství nějaké společné zájmy?
P: Šermování klacky. Vaši rodiče se přátelí. Kamarádili jste se spolu odmala? P: My jsme byli nuceni se spolu kamarádit. Kdy jste začali s muzikou a kdo vás k ní přivedl? H: Od první třídy jsem chodil na klasickou kytaru do lidušky. Vybrali mi ji rodiče a jsem jim za to vděčný - piáno si do lesa nevezmeš, s flétnou nemůžeš zpívat. Absolvoval jsem celý I. stupeň LŠU, ale přiznám se, že mě to moc nebavilo, cvičil jsem vždycky jen den před hodinou a učitel to poznal? Ale mezitím jsem si vybrnkával písničky z desek, které se mi líbily, a hrál jsem si, co mě bavilo. Kdy jste hráli poprvé spolu a jaké písničky? P: Na Silvestra 2000/2001. Náhodou. Měli jsme nějaké zpěvníky a brnkali jsme Redla, Dobeše, Nohavicu? Tam jsme se naučili společně zahrát Zatímco se koupeš. A kdy poprvé veřejně? H: V roce 2001, to už Petr jezdil na gympl do Prahy a já chodil na Budějovickou. Čas od času se tam pořádaly koncerty na schodech, a tam jsme poprvé vystoupili jako duo, tehdy ještě s převzatými písničkami. Hráli jsme Zatímco se koupeš, Vlaštovko leť, Jdou po mně, jdou od Nohavici, Dobešovy Pražce, Křesťanovu Panenku, od Plíhala Kluziště a Vlak. Vystoupili jsme tak asi čtyřikrát a všem se to líbilo. Měli jste na začátku nějaký vysněný cíl? P: Vyprodaná Lucerna!!! Letos tedy hrajete pátou sezónu. Jak to vlastně pokračovalo dál? Získali jste různá ocenění a prvenství v soutěžích, jste loňští držitelé Porty, H. Důležitý byl vývoj v následujících dvou letech, kdy jsme napsali asi 20 písniček a zjistili, že to jde. Hodně jsme se učili, jak to nedělat, a to platí dodnes. Koncertovali jsme, soutěžili? H: Druhý večer probíhaly recitály, všiml jsem si, že nás poslouchá Věra Martinová a to nám tehdy dělalo moc dobře. P: Na Trampskou Portu do Ústí nás zatím ještě nevybrali, postoupit z Prahy je velmi těžké, výběr je hodně ostrý. H: Přes Kuřim jsme se taky několikrát kvalifikovali na Zahradu, také její hvězda ale každým rokem padá níž? Nejhezčí vzpomínky máme na jiné letní festivaly, třeba Otevřeno v Jimramově, Kremnickou baštu, Folkové prázdniny, Karvinský totýmek nebo Oseckou kytaru - jako by tam diváci poslouchali jinak. P: Souvisí to s tím, v jakém kontextu přicházíte na pódium. Vůbec nejbohatší zážitky a nejsrdečnější odezvu míváme, když vystupujeme jako hosté na řadových koncertech skupiny Neřež. A vůbec největšího uznání se nám dostalo loni na začátku prázdnin, kdy jsme hráli na nádvoří Křivoklátu jako předkapela Spirituál Kvintetu. Byl některý z těch pěti roků pro vás zlomový? H: Rok 2006. (smích) P: Těch pět let jsme završili natočením CD. Vydali jste vlastním nákladem první polooficiální krátkohrající CD. Je to CD bilanční nebo novinkové? P: Bilanční určitě ne. Plánovali jsme sice letos natočit demo, ale ne v tak kvalitním studiu. Shodou okolností jsme jako vítězové Porty dostali nahrávací frekvence ve studiu v Českém Krumlově. Na podzim jsme tam odjeli a strávili ve studiu čtyři dny. Žádná dramaturgie v tom nebyla, byli jsme schopni natočit 8 písní, dvě denně. Byli jsme omezeni časem. Co se svojí omezeností hodláte udělat? P: Zajistit si ve studiu více času. Jaké máte zkušenosti z natáčení? Co vás zaskočilo, překvapilo? Vlastní zkušenost je zřejmě nepřenositelná, ale může posloužit jako cenná informace pro ty, kteří se do studia teprve chystají. H: Při natáčení vyleze na povrch hodně věcí, které člověk normálně neslyší. I když zkušenosti z natáčení už máme, nikdy jsme v profesionálním studiu nebyli. Stalo se, že třeba Růže, písničku, kterou hrajeme čtyři roky na koncertech, jsme nakonec na CD dát nemohli, protože jsme ji nezahráli tak dobře jako ty ostatní. Chyby v rytmu, v sehranosti, špatné frázování, nevyrovnaná dynamika: to všechno ve studiu vyleze ven. Příjemně nás překvapil mistr zvuku Petr Novotný, osobně nás neznal a my zase neznali jeho, ale byla s ním výborná spolupráce. Bylo mi líto, že jsme měli tak málo času, navíc jsme se o pár hodin ještě připravili, protože jsme si na tu dobu domluvili ještě dva koncerty v okolí. Jak se CD jmenuje, a co obsahuje booklet? H: CD se jmenuje Nestíháme. Písničky skládáte oba, ale Honzovy skladby převládají. Překládá také texty Dylanovy nebo Simonovy. Je Honza pilnější? P: Já bych řekl, že je. Poslední písnička, kterou jsme napsal, je zhudebněná báseň Karla Tomana Emě. Taková krátká, je úvodní na CD, než si jí všimnete, je pryč.
Častá otázka, co vás napadne dřív? Text, melodie? Přiznám bez mučení, že v mladické nerozvážnosti jsem napsala pár písniček a s melodií mi zároveň naskakovala i slova. Takové popěvky, nic moc se v tom neřešilo, láska a tak, ale šlo to spolu a jakoby lehce. H: Písničky, které takhle vznikaly, máme také, jsou nedokonalé v mnoha ohledech, ale už jsme je tak nechali a občas je zahrajeme. Ta lehkost vzniku je z toho cítit, není to vysezené. Mně třeba nedělá takové potíže vymyslet melodii, z textem už to je horší. Ale když píšu dříve text, už tam tu melodii slyším. Ale každá písnička vzniká jinak, jsou dost různorodé a typově jiné. A jak vzniká konečná podoba písničky? P: Konečná podoba neexistuje, stále se snažíme hledat optimální tvar. V čem vidíte výhody vystupování v duu? H: Dvoje ústa a čtyři ruce toho udělají více než jedny ústa a jedny ruce. Když se to udělá šikovně. A zápory? P: Určitě se musí dělat kompromisy. Třeba hrát písničku, i když se tomu druhému moc nelíbí. Čeho si jeden na druhém vážíte a co vás naopak štve? Přemýšleli jste někdy o sólové dráze? P: Pokud nás na druhém něco štve, jsou to prkotiny a přes ně se dokážeme přenést. Povězte mi ještě, jak se stavíte k ohlasům, které se na vaši adresu snášejí? H: My máme to štěstí, že nás od začátku všichni chválí: na jedné straně je to dobře - každý potřebuje ocenění; na druhé straně je třeba zachovat si výše zmíněný odstup. Tady se ve folku všeobecně moc chválí a málokdo ti řekne, co bylo špatně. Ale dobrý písničkář musí být sám sobě posledním soudcem. No tak tedy, říkala mi jedna moje kamarádka, když jste vystupovali pod Vesuvem se Stráníky, že by vám neuškodilo trochu víc humoru. H: Pravda je, že se stále učíme, jak koncert udělat, aby to diváky bavilo. Rád poslouchám ostatní folkaře, chodím na rockové koncerty a sleduju, jak si ten který účinkující udržuje pozornost, zjednává pořádek apod. Takový Merta nemusí zahrát jedinou "veselou" písničku, a přesto se lidi na koncertě dobře baví. Anebo taky ne. (smích) Jo, je to věda! Honzovi a Petrovi jsem poděkovala za rozhovor a vám, mílí čtenáři, mohu jen doporučit: Přijďte na Nestíháme také. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...