Dobrý den na Zahrade

03.08.2006 Dobrý den na Zahrade (Džexna)

Pátek 7. července, scéna Radnice, 13:30 hod.

Pražské hudební vydavatelství Good Day Records Jirky a Zuzany Maškových se za několik let své existence zasloužilo o vydání desítek nosičů z oblasti žánrů FTC. S jejich prodejním stánkem se na Zahradě setkáváme pravidelně, letos poprvé prezentovali novinky svého vydavatelství v samostatném programu. Jirka Mašek, znáte jej také jako zvukového mistra různých i mimohudebních akcí, tíhne k bluegrassu - je dvorním zvukařem např. Roberta Křesťana a Druhé trávy - a v jeho nahrávacích studiích byla natočena i nejnovější alba Drive, Modrotisku, BlueGate i první sólové album lídra Copu Míši Leichta. Protože nejen bluegrassem živ je člověk, Good Day do pátečního programu pozvali i folkrockovou kapelu P.R.D.I. a skupinu perkusistů a bicistů Jumping Drums Ivo Batouška.

Jirka Mašek se ujal inspice, zvuk na Radnici měl na starosti Pája Jindrák a moderování bylo svěřeno Míšovi Leichtovi. Ačkoliv Míša v monologu mezi zvučením kapel přiznal, že moderátorem není a vlastně ani být nechce, jenže prý ho vždy někdo osloví, aby nějaký program uváděl a on pak něco říkat musí...Těch asi deset minut líčení, jak není moderátorem, a přitom

Megakřest na Radnici

foto: Ivan Bllemby Krejza ©

samozřejmě představil účinkující a podal informace, které k uvádění na scéně patří, bylo snad nejvtipnější a nejzábavnější povídání, jaké jsem od moderátorů na Zahradě letos slyšela.

Louka scény Radnice, vystavená prudkému slunečnímu žáru, bez kousíčku vrženého stínu od stromoví nebo stavení, se zaplnila diváky chráněnými roztodivnými pokrývkami hlavy a deštníky - slunečníky, a klobouk dolů (vlastně ve vedru raději ne!) před všemi, kteří celý koncert absolvovali až do konce. Já jsem opustila Radnici před rytmickou smrští Jumping Drums, protože je bylo možné slyšet v areálu ještě večer.

Na Radnici se křtilo najednou pět CD. Jedno z nich, Čekání na zázrak, natočila brněnská newgrassová skupina Drive, která se, bohužel, pro onemocnění z vystoupení na Zahradě omluvila. Škoda. Cédéčko je velmi vydařené, celé autorské, v češtině, s důrazem na texty, výborně zazpívané především Veronikou Němečkovou. Celkově ze skladeb vyzařuje zvláštní jas a klid, kapela upoutá instrumentální zdatností a sehraností. Rozkládací kartonový obal obsahuje i brožurku s texty.

První kapelou, která na Radnici představila své CD reálně, byli plzenští BlueGate. Sotva se stačili přemístit z koncertu o Krtečky na Kapličce. Ilon Leichtová byla zpočátku nervózní z odposlechu své basy, ale posluchač dostával zvuk BlueGate dobrý. Na rozdíl od alba Drive je CD BlueGate Live celé velmi energické. Obsahuje 15 skladeb, rychlých a krátkých, typicky bluegrassových. Polovina je vlastních, další jsou česky otextované tradicionály a jedna v angličtině - Jolene od Dolly Parton. Autorsky je nejvíce zastoupen Míša Leicht. I zde většinu písní zpívá žena (Ilon Leichtová), i zde kapela dobře instrumentálně šlape (Dlouhej John). Booklet v modré barvě je pouze čtyřstránkový, bez textů, na titulce i uvnitř najdeme foto kapely, a na zadní straně základní informace o skladbách a adresná poděkování. BlueGate reprezentují odlišnou odnož bluegrassové muziky než Drive, ovšem obě kapely natáčením svých CD učinily obrovský posun směrem k žánrové špičce.

Tam již před léty vystoupal Modrotisk, instrumentálně a vokálně perfektní bluegrassový kvintet, původně z Jablonecka, nyní snad částečně i z Prahy. Jejich nové CD se jmenuje Still Restless Stále neklidní. Na Zahradě, jestli se nemýlím, účinkovali úplně poprvé a hned v nekompletním obsazení. Baskytaristovi Tomášovi Drahokoupilovi prý vždycky říkali: "Neřeš to!" No, a on asi špatně rozuměl, řezal a řezal, až se pořezal. Naštěstí s obvázanou rukou zpívat mohl, náhradní baskytarista Ota (?) za něj oddřel zbytek. Na novém CD najdeme celkem 12 kousků zpívaných v češtině i angličtině. Slyšeli jsme např. Hermanovu Pár plánů, česky otextovaný Asteroid zazpíval Tomáš Drahokoupil, v angličtině titulní skladbu Still Restless, acapellovku I Know It Was Jesus, typickou bluegrassovku Johna Lennona Oh Darling v podání Ondřeje Rumla, od Charlie McCoye instrumentálku John Henry s foukačkovým "čištěním zubů" Luboše Hermana. Modrotisk nenechal upečené diváky na Radnici na pochybách, pr

Osamocený písničkář Míša Leicht

foto: Ivan Bllemby Krejza ©

oč patří mezi nejlépe ceněné kapely i po vokální stránce, když se v přídavku rozloučil acapellovou Don't Worry Be Happy Bobbyho McFerrina. K CD ještě dodám, že booklet je opět velmi stručný, jen se dvěma fotografiemi pánů nad biliárovým stolem. Kdo je mandolinista Ota Turek, hráč na foukačku a kytarista Luboš Herman, houslista Karel Schreiber, baskytarista Tomáš Drahokoupil a banjista Ondřej Ruml máte jako hádanku.

Písničky z prvního sólového projektu Míši Leichta, CD Jeto dobrý, nebe je modrý, jsem slyšela již několikrát jen s kytarou, a podle témat písní, civilního vypravěčského zpěvu a kytarového doprovodu jsem si pro ně vytvořila škatulku BLUESGRASS. K cédéčkové podobě písní uvedl, že jsou "s velkým bandem, hodně do klidu, hodně do pohody", a když je na Radnici uvedl na halfplayback, má zvědavost na poslech CD byla o to větší. A dojmy? První poslech mě zaskočil a překvapil. Nejprve jsem škrtla GRASS, BLUES ponechala. Při opakovaném poslechu jsem se zaposlouchala do zvuku studiové kapely, která je sakumprásk rocková, s přesahy do jazzu nebo country. Najdeme tu skladby v kytarovém knopflerovském hávu, ostřejší jazzrock, či hravý bigbítek, moderní countryband i umírněný bluesový doprovod, nejvíce připomínající provedení skladeb sólově s kytarou. Ale najdou se i skladby, u nichž mám pocit, že jednokytarový doprovod jim slušel lépe (V běhu). Texty ze života drsnejch chlapů, ztroskotanců a frajerů (Lump, motorkářská Bonnie a Bert, Modrý chlapi, V běhu) připomínají obsahem témata obvyklá v country, ovšem oproštěná od textařských slovních klišé. Najdeme tu možná i sondu do vlastního nitra - Leichtovi uvěříme Nástrahy, Svědomí a nebo závěrečnou Nalejvej, v refrénu zpívanou s jeho ženou Ilon. Míša Leicht je sugestivní vypravěč života, nemoralizuje, nekárá, nekomentuje. Škoda, že booklet - skládačka - neobsahuje texty, na rubové straně je spousta volného místa. O to více je budete poslouchat. Pro vás, kteří znáte Míšu Leichta jen ve spojení s dravostí Copu, nebo jste jej již slyšeli sólově, možná nebude jeho CD deskou prvního poslechu. Věřím, že již při druhém a dalším začnete zažívat, stejně jako já, pocit vyrovnanosti, onen výše zmiňovaný klid a pohodu.

Folkrockoví P.R.D.I. křtili na Zahradě CD Dobrý věci. Partička kolem Romana Pokorného zahrála příjemný elektricko akustický bigbítek s houslemi, jak vyšitý pro letní tancovačky. Přesný ploužáček Jasná noci (text Jiří Žáček), nebo píseň pro slečny v první řadě, prý "kotlík ze života" Tereza, k tanci přímo vyzývaly, jen v tom horku se nikomu ani ploužit nechtělo. Na CD najdeme 13 skladeb, další Žáčkovy texty (Noční tramvaj, Prázdniny), to jsou Dobrý věci z kapelní dílny, kam patří i Pokorného prenatální bezpečí Mamí, nebo Těžký čtení, ale našla jsem i věci divný. Například slavnou píseň Jedenkrát Vojty Zíchy, kterou ve folkrockovém aranžmá nějak nemohu zkousnout, nebo velice podivnou verzi Wayfaring Stranger Jiná láska s textem Pavla Womacka Jukla, kdy slova o trenýrečkách ve sprše a způsob zpěvu degradovaly tenhle song na úroveň trapné parodie Tabáček, šířené emailovou poštou. Booklet, na titulce s rozjuchanými P.R.D.I nad viadukty pražského Semmeringu, texty obsahuje. Kapela koncertuje především na rockových štacích a nemusí být zpěvu vždycky rozumět. P.R.D.I jsou pánové hraví, jak dokazuje i další foto na pískovišti. Jejich muzika evokuje rock osmdesátých let a jistě osloví skupinu posluchačů, kteří tento typ muziky preferují.

Jak jsem již uvedla, pro nesnesitelné vedro jsem pak Radnici opustila. A také jsem dostala hlad. V devět hodin jsem ochutnala kousek snídaně od Šantré, v poledne jsem zapomněla obědvat na Krtečcích a čekal mě ještě večer v amfiteátru. Šla jsem na buřta. Přece jen cédečka od Good Day jsem chroupat nechtěla, co bych měla na doma, že?

Sdílet na...

| Více...