Indies už je na Zahrade jako doma

17.07.2003 Indies už je na Zahrade jako doma (Jeroným Lešner)

Disneyband

foto: Vítek Školník Urban ©

V sobotu ve 14 h se uskutečnil na Radnici jeden z bedlivě sledovaných koncertů programu Zahrady, své folkové projekty představilo brněnské vydavatelství Indies. K slyšení tedy byla široká paleta silných uměleckých výpovědí., které přednesly mladé, středně dlouho hrající i dávné hvězdy. Snad i proto patří tento koncert vždy k vrcholům zahradního programu.

Program zahájilo duo Disneyband rozšířené o Michala Kadlece, Marka Štulíra a Honzu Nohu (všichni tři Jarret). V této široké sestavě spolu hráli potřetí a bylo znát, že již se poměrně sehráli. Při vystoupení pochopitelně zazněly skladby z CD Opilí potměchutí, kterým Disneyband nasadil vysokou laťku pro své další hudební působení a grafikům ukázal, jak se dělá dobrý booklet.

Jakub Noha band patří ke stálicím a jeho výkon byl takový, jak ho známe několik posledních let. Literární rock se zpěvnými melodiemi a dráždivým hlasem hlavního protagonisty. Skupina vydala na jaře částečně živě nahraný titul Ryba nebo pták, kterým shrnuje svoji desetiletou existenci. I po letech jsem se červenal, když si muži zpívali: "já tě chci a ty mě taky chceš", ale co by to bylo za vystoupení, kdyby nezazněla Motýlí hra, že?

Terne Čhave

foto: Vítek Školník Urban ©

Královehradecká skupina Terne Čhave je držitelem Krtečka 2001. Bohatě nástrojově obsazená romská muzika - čtyři kytary, mandolína, dvě baskytary a bicí - se snaží přiblížit jiným známým romským kapelám. Řekl bych však, že zde chybí čitelný melodický nápad, a tak bohužel zůstává jen u dobře zvládnutého "nářezu". A nebo právě to odlišuje kapelu od Točkolotoče, Kale či vzývaných The Gypsy Kings? CD skupiny Terne Čhave se jmenuje Avjam Pale, je z velké části autorské a mezi hosty se setkáme i s Idou Kelarovou.

Po Mladých klucích (terne čhave) přišel blok tří písničkářů, z nichž jako první vystoupil Jiří Dědeček. Kdyby smrtka měla mladý (2003) je jeho prvním titulem pod hlavičkou Indies. Zatímco na CD slyšíme bohatou plejádu hostí, na Radnici odehrál Jiří Dědeček sám, tak, jak ho známe z klubových vystoupení. Po období inspirovaném Georgesem Brassensem (Žalozpěv pro lehký holky) se na své nové desce vrací k ryze autorským skladbám, kde opět představuje svůj jízlivě ironický svět, svět nečekaných a poučných absurdit. Skladba o sežraných svatých ostatcích a následně vzniklé svaté stolici posunuje laťku jeho revolty zase na samou hranu.

Stano Palúch a Žofie Kabelková

foto: Milan Páleš ©

Jan Zubrycký je široké posluchačské obci dodnes téměř neznámý. Na konci osmdesátých let se pohyboval v okruhu Jana Buriana, v devadesátých letech se věnoval profesi a až poslední dva roky začíná opět vystupovat po pražských literárních klubech. Zajímavé myšlenky zůstaly tentokrát bohužel utajeny za nevýbojným zpěvem a monotónní kytarou. Na CD Když andělé neberou je však Jan Zubrycký podává s papírově velmi silnou studiovou kapelou a ti, kdo CD slyšeli, říkají, že je vynikající. A já jim věřím.

Třetím písničkářským blokem bylo vystoupení stále přesvědčivější Žofie Kabelkové, která si přizvala na výpomoc houslového virtuosa Stano Palúcha. Milý, čitelný a přesvědčivý recitál, který více než důstojně představil Žofiino jarní CD "Žiju". Ač znám písničky dávno zpaměti, znovu jsem v nich nacházel nové melodie a znovu dával pozor. Doufám, že si brzy poslechnu nějakou Žofiinu novou skladbu.

Největším objevem scény Indies a celé letošní Zahrady je pro mě zcela drtivě zlínská skupina Maraca. Portugalské a španělské motivy spojené s didgeridoo, arabskými postupy, básněmi současného portugalského básníka Fernanda Pessoy a nad tím vším bravurně používaný sampler! Výrazný projev zpěvačky Gabriely Plíškové a přirozené jazzové cítění všech členů souboru dává této kapele a jejímu CD Longe, podle mě, veliké šance stát se pokladem hudebních hledačů a nadšenců. Zejména při vystoupení Maraca vyšlo zřetelně najevo, jak je Jakub Lis vynikající zvukař.

Maraca - Gabriela Plíšková

foto: Milan Paleš ©

Jestli se jednotlivé bloky účinkujících lišily počtem písní, kolik jednotliví interpreti stihli během vymezeného půl hodinového prostoru, pak míň než 3+0 Dagmar Andrtové nezvládne nikdo. Fenomenální kytaristka předvedla kromě svých standardních špičkových instrumentálních ekvilibristik (např. hrát smyčcem na smyčec, který podepírá a rozechvívá struny) zpěv a pískání dvojhlasu, zvláštní hru s přírodou, kdy naladila ptactvo přeletující nad pódiem na požadovaný tón úvodní skladby... Její klid a ritualita vystoupení nenechaly v hledišti nikoho na pokoji. Dagmar Andrtová vydala u Indies CD Voliéra (s Radimem Hladíkem) sice již v roce 1997, jeho síla je však nadčasová. Doufám, že její účast je příslibem dalšího blízkého titulu. V recitálu se našlo místo i na legendární skladbu z osmdesátých let - Skálo.

Program scény Indies uzavírala skupina Docuku. V té době byl již program na hlavní scéně v plném proudu, a proto zůstalo hlediště již poměrně prořídlé. Ti, kdo neodešli, mohli slyšet lidové písně v šansonově taneční úpravě. Docuku je po Fleretu a VR&KDJ teprve třetí kapelou, která se na lidovou píseň nevytahuje, ale žije s ní, žije uvnitř skladby. Jsem velmi rád, že kapely jako Docuku ještě vznikají. Jestli jsem dával pozor, pak se máme na CD skupiny Docuku těšit.

Scénu Indies jsem opouštěl zmrzlý na kost. Foukal mírný vítr a jak jsem po dobu pěti hodin téměř nehybně sledoval, čím mě na pódiu zase překvapí, ani jsem si podchlazení nevšiml. Pestře komponovaný koncert by mohl snad začínat příště dříve. Budu-li příští rok na Zahradě, už vím, co s předposledním odpolednem. Koncert Indies stojí za návštěvu a vřele vám ji doporučuji.

Sdílet na...

| Více...