Modrý zámek pro modré sardinky

14.07.2003 Modrý zámek pro modré sardinky (Džexna)

scocktail ... a průvodce Míša Leicht, chápete, že jsem nemohla chybět. Do malých prostor intimního sálku se napěchovala sotva polovina zájemců, ostatní buď posedávali venku na nádvoří, nebo nakukovali dovnitř okny, či odešli jinam. Leicht neskrýval své rozladění. Víte, že bezprostřední kontakt s publikem i jako moderátor naváže okamžitě, snažil se do sálu dostat co nejvíce lidí a už s humorem radil: "Sedněte si na ty, co už sedí."A budiž mu přičteno k dobru i další velké plus, že v závěru Modrého zámku svůj Cop vyvedl na nádvoří, kde zahráli bez ozvučení a pro všechny.

Vraťme se však na začátek.

Pětičlenná kapela Pergamen přijela z Českých Budějovic a představila bluegrassovou klasiku. V originálních skladbách v angličtině vynikala pevným hlasem ve světlých výškách nová zpěvačka Eva Veberová, ani pánové nezpívali špatně, čtyřhlasy zněly vyváženě. Nejvíce se líbila jejich píseň s českým textem o dívce Karolíně a diváci si vyžádali jeden přídavek.

Bodlo z Chodova u Karlových Varů má v rodném listě rok 1985. Pět chlapíků hrajících na dvě kytary, housle, banjo a pětistrunnou baskytaru, posunulo výkonnostní laťku o stupínek výše. Svou vlastní tvorbu na rozhraní newgrassu a folkrocku s překvapivě poetickými zpěvnými texty (Přiznám se , že mám rád labutě) s názvy Skladník , Konečná , Armonika, Políbit Salomé, Všem snílkům zpívali přesně se hodícím ječákem Zdeněk Smolík či dvoumetrový trhač strun Štefan Timko (strunu měl vyměněnou a naladěnou během tří minut). Bodlo jednoznačně bodlo, mělo velký úspěch u publika a pochopitelně přidalo.

Než se nazvučila v pořadí třetí kapela, dověděli jsme se od Leichta, že "bluegrassistí v Plzni jsou velký motorkáří." Nevím, jestli k nim patří i Blue Gate, ale že jim dobře šlape muzika, jsme se mohli přesvědčit na vlastní uši. Nedávno jim vyšlo autorské CD Mezi řádky, z něhož kromě stejnojmenné písničky nabídli energickou a melodickou Tak ti mávám, Pár dnů či Leichtovu Co bych chtěl. Pronikavě silný pěkně posazený hlas Ilony (Ilon) Šemorové dobře zapadal do úderného až drsného bluegrassu s newgrassovými náznaky. Její poněkud tvrdě krátká baskytara se naopak až příliš prosazovala na úkor banja Ondry Pethse, kytary Petra Šemory a mandolíny Jiřího Rybáře, střídajících se v sólech. "Kdyby se vám tu nelíbilo, pojďte s námi na Krtečky," vyzvala Ilon spokojené diváky. Ti si pískotem a potleskem vyžádali přídavek, ale sál neopustili.

Chystala se další plzeňská formace Grasscocktail a na tu byli přítomní zvědaví. "Také mají nové CD, jakže se jmenuje?" úsměvně mlžil Míša Leicht. "Čarodějná," klidně odpověděla Irena Motlíková, zpěvačka a autorka většiny textů písní, které spolu s trojicí spoluhráčů nabídla. Svému stylu říkají folkgrass, melodicky a rytmicky nápadité chytré písničky zahráli uvolněně a s radostí. Skvělá baskytara Standy Kajera podkreslovala banjovou linku Radima Humla a Irena Motlíková i kytarista Petr Růžek svým zpěvem dokázali přesně vystihnout náladu písniček (Samota, Odpouštím, Telegraf, Rozjeď to znovu, Same, Proč ta Julie). Grasscocktail si vysloužil první skandovaný potlesk na Modrém zámku a musel přidat. Jenže pan moderátor se někde zapomněl a pak se divil, že kapela přidává po jeho příchodu už podruhé.

Soutěže

Blue gate

foto: Vladimír Šaolín Konopas ©

Mám ráda muziku zahranou na bluegrassové nástroje. Proto jsem na Zahradě zamířila na Zámek. Kapely Cop, Blue Gate, Gras

Modfá kref je jedním z letošních držitelů krtečka

foto: Vítek Školník Urban ©

Pardubická bluegrassová sestava Modrá kref vznikem připomíná Amatérské sdružení profesionálních muzikantů. Muzikanti z různých kapel - kytaristé Radek Novák (Poupata) a Přemysl Dolan (Lokálka), mandolinista Michal Horký (Freegrass), baskytarista Jiří Kuliš (Zbytky slušnosti) spolu s banjistou Tomášem Moravcem se rozhodli, že (Krtek, vk): " nejlepším odpočinkem a relaxací od produkcí domovských kapel bude další kapela." Pánové vystřihli na typicky bluegrassové nástroje přesně ten typ modré muziky, který mám ráda, nevolí jen tradiční bluegrassové schéma, nabízejí skladby z různých žánrů (Kolej Yesterday, Midnight Moonlight, Eagles & Horses). Radek Novák na dvanáctistrunku se prosazuje jako výtečný zpěvák. Navázali bezprostřední kontakt s publikem, získali nejen jejich uznání, ale i letošního Krtečka.

O plzeňském Copu jsem se zmínila již v prvním odstavci. U diváků jednoznačně zabodoval nápadem přesunout své vystoupení na nádvoří Zámku. Vypustil mezi ně uragán svých nejznámějších kousků a nikomu nevadilo, že zvukový aparát zůstal v sálku. O to byl kontakt přirozenější, upřímnější a kapela dokázala, že už 25 let hraje pro radost "miláčků" v hledišti. "His Master' Cop." Svůj blok zakončila jako osadní trampský sbor písní Pojedeme spolu na tramp, a jakoby připravila scénu pro následující program Trampský den.

Co říci k Modrému zámku? Všechny kapely dobře hrají, zpěváci a zpěvačky mají do BG přesně zabarvené výrazné hlasy, což u mužů např. ve folku tak časté nebývá, nabízejí vlastní osobitý repertoár. Zvláštní dík si zaslouží i hostitel Míša Leicht za řešení problémů s minisálkem. Závěr? Modrý zámek, to byla radost modrých duší na obou stranách scény.

Sdílet na...

| Více...