Zámecká vemlouvavost písnickárská

11.07.2003 Zámecká vemlouvavost písnickárská (Jaroos)

Martina Trchová a Karolína Skalníková

foto: Vítek Školník Urban ©

Strčit písničkáře do obrovského amfiteátru je cosi jako chovat blechu v teráriu. Festival Zahrada jim proto vyčleňuje scény podstatně komornější, tedy radnickou, kde dochází k přímým soubojům krtečním, a především pak zámeckou, určenou pro krátké recitálky. Těm byla vyhrazena hodina pátečně odpolední, tedy s dostatečným odstupem od hektického (i když nikoliv hudebně) večera předchozího.

Úvodem se uvedl svým úvodem uvaděč?jejda? Jinak? Prvním vystupujícím byl Jeroným Lešner, loňský laureát ceny Krtečka a letos již "pouhá" vychutnávající, uvolněná kombinace moderátora a písničkáře.

Následovalo duo Žamboši a pozornější posluchači (či spíše pozorovatelé) mohli již zaznamenat náznaky siluet krtinců coby příbytku jejich pozdější trofeje. Hrátky se slovy, melodiemi i náladou diváků.

Magda Brožková. Živel podiový i zákulisní, majitelka čerstvého CD debutu "V kraji slunečnic", který ovšem, alespoň v mých očích (uších), ustupuje svým kapelním pojetím individuálnímu pojetí čisté písničkářky s podmanivým, ležérně vemlouvavým hlasem.

Dvojici Martina Trchová + Karolína Skalníková jsem neslyšel pěkně dlouho. A pokud jsem měl po celou tu dobu pocit, že Martina stagnovala jako autor, nezbývá, než si sebekriticky přiznat, že jsem naopak jako posluchač zaspal já. A můžeme jen litovat, že zámecké recitály nedávají interpretům více prostoru.

Liberecký Disneyband byl, přiznávám, mým zahradním favoritem. Výrazné melodické skladby podpořené výbornými texty a jiskřivým projevem, kdy jsem musel demonstrativně nezatleskat jen při závěrečné skladbě z filmu Pražská pětka, kterou považuji za záměrné znevažování přítomného trampstva.

Magda Brožková

foto: Vítek Školník Urban ©

Následoval Jaroslav Urbánek. Pro mne dosud osoba utajená, pokud nepočítám jeho Prenatálka z loňské kompilace Zahrady písničkářů v Kuřimi. Velice příjemné, konzervativnější pojetí písničkářství s typickým suchým humorem v průvodním slovu, při němž vystupující na rozdíl od diváctva nehne brvou.

Lucie Faltýnková si ke svému účinkování na Zahradě přizvala Víťu Buriánka. Její hru oživil svými "vybrnkávačkami" a posunul zase o nějaký krůček dopředu. Lucka bude jistě v budoucnu patřit k nejvýraznějším postavám písničkářské scény, o čemž ostatně svědčí i její úspěchy minulé, včetně vítězství na letošním Folkovém kvítku. Zatím je její devízou především hlas a melodika. Výraznější textíky se jistě dostaví časem.

Něco zcela jiného pak na scénu přinesla se svými lyrami Jana Bauerová. Poetika v té nejryzejší podobě a jasný důkaz, že některé vystoupení si užijete právě a jen v atmosféře komorní. Její hudba je pro mne v pozitivním slova smyslu neuchopitelná. Jako by mi svou muziku jen půjčila, nechala ji působit a pak si ji vzala zpět jako návnadu pro svá další vystoupení.

Závěr obstarali "zkušenější matadoři", tedy Žofie Kabelková a Ivo Cicvárek s Okem. Naplnila se tak zřejmě dramaturgická myšlenka věčného návratu, neb prvně jmenovaná je stejně jako první vystupující, Jeroným Lešner, držitelem Krtečka (z roku 2001).

Kdo na Zahradě ještě nebyl a uvažuje o její návštěvě do budoucna, nechť si je jistý, že právě zámecká scéna je jednou z mála oáz klidnějších v hektickém prostředí tohoto největšího folkového festivalu u nás. A pokud nevyžadujete dostupnost pípy v okruhu cca. sta metrů a v maličkém hledišti mezi ostatními životní prostor větší než zhruba 30cm čtverečních, pak je to místečko přesně pro vás. Tak snad za rok??

Sdílet na...

| Více...