Jak se slavily 14. narozeniny

23.08.2005 Jak se slavily 14. narozeniny (Džexna)

Možná, že si ještě na oslavu svých 14. narozenin vzpomínáte. Pozvali jsme si kamarády, sehnali něco k pití, za našich časů to byla kofola a utajená litrovka jablečného vína Jeptiška, přinesly se desky i vzácné cizí provenience, a ještě za nenápadné přítomnosti rodičů ve vedlejší místnosti, a v odpoledních hodinách, mohlo začít mejdlo. Dávali jsme si dárky, tančili jsme, hráli hry a cítili jsme se skoro dospělí. A špatně nám nebylo vzhledem k poměru účastníků k jedné láhvi čúča.To v patnácti už to všechno proběhlo bouřlivěji!

Své 14. narozeniny oslavilo pražské Country Radio. Ano, rozhlasová "stanice byla založena v srpnu 1991jako první stanice formátu country hudby v Evropě"!!! Prostřednictvím originálních upoutávek ve vysílání z dílny kreativce Dana Kohouta zvalo

DJ Franta Šťastna

foto: Renata Králová ©

rádio své posluchače do libeňského Country klubu Rikatádo. Pravda, ne na odpoledne, ale na večer v pondělí 15. srpna, desky přinesli Franta Šťastna a Míra Křen, moderátoři CR a pro pondělní večery v Rikatádu i dýdžejové, a za bedlivého dohledu "taťky" generálního ředitele Honzy Zilvara a programového ředitele Karla Morawského mohlo začít "mejdlo". Gratulanti, ve značné míře nejvěrnější posluchači Country Radia zaplnili Rikatádo do posledního místa, přinesli i dárky včetně narozeninového dortu.

Oslavovat přišli i ti, jejichž hlasy nás vysíláním provázejí a rádio dělají rádiem, nositelé titulu Nejoblíbenější moderátor CR Miloš Keller a Milan Schmidt, dále Klárka Řezníčková, Helena Vafková, Petr Bohuslav, Honza Macoun, tvůrce upoutávek Dan Kohout, zprávaři Veronika Prokopová a Honza Smetana. Dostavili se i zástupci techniky a provozních zaměstnanců, bez nichž by se vysílání neobešlo.

V osm započala regulérní dýza, ovšem s výběrem hitů v duchu formátu rádia. Starší i pokročilí vzpomněli na taneční figury rokenrolové, ploužili se na songy Honzy Nedvěda, pokoušeli se o country tance. Odborné porotní trio Zilvar, Keller, Schmidt, pečlivě sledovalo taneční kreace i tančící kreatury a odměňovalo výherce modrými reklamními polštářky CR s nápisem "I chvilka denně dělá zázraky." Lidi se bavili, klábosili, nikdo se zjevně neopil, snad až na toho kovboje, který už měl nakoupíno při příchodu. Ostatně obsluha v Rikatádu neoplývá přehnanou rychlostí. Prostě žádná pařba, docela normální mejdlo v duchu oslavy 14. narozenin. Akce příjemná možností setkání pracovníků CR s posluchači, jejichž přízně i názorů na vysílání si váží.

A to je také jeden z důvodů, proč o tomto setkání píšu. Posluchači se aktivně zapojují do vysílání CR ať už hlasováním do hitparád, v telefonických soutěžích, otázkami k hostům pořadů. V diskusním fóru na webu CR připomínkují, kritizují, ale projevují i svá přání, co by chtěli v rádiu slyšet. Z jejich iniciativy se vrátila do vysílání Bluegrassová kolekce nově moderovaná členem Reliéfu Zbyňkem Burešem, Folková hodinka Kláry Řezníčkové se proměnila v páteční folkový Večer. A na posluchačský námět se připravuje i nový pořad Písničky z mojí poličky, do něhož si Miloš Keller bude zvát kolegy, aby

Stůl Country Radia

foto: Renata Králová ©

představili svou oblíbenou hudbu. Tedy uvidíte-li každé pondělí před 21. hodinou vcházet do budovy v Zenklově 34 osobu s kabelou elpíček, kazet a cédéček, už víte, že uslyšíte hodinku skladeb, které se v běžném někdy tvrdě kritizovaném playlistu CR neobjevují.

CR poslouchám od září 1991. Pamatuji začátky, tučnější i hubenější roky, doby předselektorové, vzestup i pád podílu moderátora na skladbě playlistu. Nic se nedá v konkurenci soukromých stanic vrátit zpět, na trhu založeném na nabídce a poptávce musí rádia obratně manévrovat, aby obstála. Nicméně, kvantitativní i kvalitativní posun ve výběru repertoáru ze současného folku, bluegrassu a trampské muziky, návrat k autorským pořadům, který je patrný v posledních letech, a stabilní vysoká úroveň moderátorských individualit, činí podle statistik CR nejposlouchanější soukromou hudební stanicí v Praze. Jen pro informaci těm, kteří považují CR za zkostnatělé, vysílající výhradně donekonečna omílanou "komerci". Nedávno jsem psala o osvícené dramaturgii letošní Country Fontány (Bezefšeho, Reliéf). Dále: ze zásoby Mp3 na FOLKtime.cz a z kapelních webů čerpá nedělní Hudební Kurýr Miloše Kellera, představuje i účinkující z konkurzů Zahrady, z Port, obdobně v pondělních Živácích Tomáše Berky je slýcháváme v hodinových koncertech. Hosty úterních Ozvěn osadních ohňů, kam ze svého bohatého archivu trampskou muziku vybírá Tony Linhart, byli v nedávné době Belmondo, Cimbura, Tony Antony (Notování pod Vyšehradem, Trapsavec), Jaroos (Trampský týdeník. č. 13) a v tomto týdnu Šaolín se vzpomínkou na Magison?

Country Radiu je 14 let. V člověčím životě je tento věk spojen s fyziologickou proměnou a bouřlivým vývojem geneticky vybaveného jedince ve společenských podmínkách. U rádia asi nebudou změny tak radikální. Country Rádio je ve svých 14 letech již dospělé, i když "občanku" dostane až za rok, ale vyvíjet a měnit se v duchu svého formátu nepřestává. Chce stále být pro širokou škálu svých posluchačů přitažlivé, bez nich by jeho existence ztratila smysl. Proto jsem se, a zdůrazňuji jako posluchačka CR, přidala k iniciativě spřízněně naladěných lidí při prosazování nového pondělního autorského pořadu, proto jsem také přišla se svými přáteli Country Rádiu k narozeninám pogratulovat.

P.S.: V tanci jsem polštářek nevyhrála.

Sdílet na...

| Více...