FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Malostranská Beseda byla a po nákladné a dlouhé rekonstrukci bude místem, v němž si touží každá kapela zahrát. Hrát v Besedě, byť jako předskokan, je i pro diváky určitou vizitkou kvality kapely. Program Besedy je oproti minulým zajetým kolejím širší a pestřejší, i skalní diváci najdou ty své „koně“, byť již to nebude každý měsíc ve stejnou dobu. Ve čtvrtek 4. října 2010 Beseda patřila několik hodin pražské kapele Hromosvod, která křtila svou, v pořadí již třetí desku s názvem Zimní čas.

Krámek U Náčelníka postupně získal mezi pražskými hudebními kluby pověst místa, kde je lidem dobře a kam se všichni rádi vracejí. Díky nadšencům jako je Petr Vejvoda, zvaný Náčelník, je někdy na světě docela dobře i bez nabitých zlatých a platinových platebních karet a médií překypujících celebritami.

Končící festivalová sezóna vrcholí, v sobotu 18. září se konalo hned několik venkovních akcí. S fotografkou Renatou jsme se rozhodly pro Babí léto na Kyselce v podkrušnohorské Bílině. Naplánovaná cesta po rychlostní komunikaci, jen lehce frekventovaná, slibovala, že se na místo dopravíme krátce po poledni. Člověk míní a silničáři mění, jakási uzavírka před Řípem naštosovala auta do kolon a dva kilometry jízdy kolo sun kolo cestu do dějiště festivalu protáhly o třičtvrtě hodiny.

Tak jsem se konečně odhodlal k tomu, abych nějak shrnul letošní ročník Zpívání nad Nežárkou, které jsme pořádali 11. září ve dvoře ZUŠ v Jindřichově Hradci. Vzhledem k tomu, že jsme se s přípravou zabývali v podstatě už od skončení minulého ročníku a v posledních dnech před festivalem jsme si hráli s každou maličkostí jako malí a někteří se dali dokonce i na modlení, není divu, že počasí se vydařilo!

Kdysi veleúspěšný dětský soubor Poupata vyrostl, rozešel se a rozvedl, ale jeho členové zůstávají hudebně aktivní. A tak vedle Víti Troníčka, který kolem sebe vystavěl novou skupinu Marien, a několika vedlejších projektů "skončila" většina ostatních členů ve skupině Pouta.

Říkal jsem si, co proboha budu psát o festivalu, kde jsem již po sedmé z osmi ročníků a pokaždé tam byla pohoda a perfektní výkony účinkujících, aby to nevypadalo jako píár? Nu a po prvním dnu osmého ročníku SpiritualFestu najednou nevím, odkud začít. Hned několik inovací přinesl osmý ročník festivalu, který se koná v pražských Stodůlkách.

Letošní konec léta bezesporu zatím nemá přídomek „babí“. V sobotu 28. srpna 2010 to bylo potvrzeno i na festivalu Písničky na dvorku, který každoročně pořádají manželé Laďka a Jarda Budilovi ve Veleni. Občasné kapky deště rozhodly, že dvorek byl přemístěn do místnosti sloužící většinou jako zkušebna kapely Panelákoví fotři. Na čelní stěně místnosti jsou dvě slova psaná cizí řečí - řečí Keltů. V překladu do češtiny zní nápis jako „prdel světa“ a překlad české předlohy do gaelštiny, jak mi prozradil Jarda Budil,

Je tomu již třináct let, co jsem nebyl na letních prázdninách v Telči. To nebylo zanevřením či nemohoucností. Jen způsob života, kterým se festival prezentuje, je více než vyčerpávající, pokud jej lokáte opravdu plnými doušky a já jej v Telči lokal deset sezón. Byl to pro mne tedy návrat takřka domů, do hradeb nestárnoucího města, do brlohu, do prdele tak snad abychom už nechali toho sentimentu.

Vlastně jsem se ani nedivil. Málo Muzik v Hrádku u Rokycan přešlo bez deště, a protože jsem ty dvě poslední (prý slunečné) zdárně vynechal, neměl jsem ani moc s jakou jinou realitou srovnávat. Doufal jsem, to ano. Zvláště pro tu změnu i svůj doprovod. Velké překvapení se žel nekonalo, a tak s neustávajícím rytmem swingujících kapek, za jakékoli denní chvíle, hudby či ticha jsem se usedavě zaposlouchal.

Okolo Třeboně, kterak se tam pasou koně, známe všichni již od útlého dětství. Cesty okolo Třeboně zase znají rekreační cyklisté, kteří se rok co rok projíždějí po hrázích rybníků, lesních i lučních cestách díky obdivuhodné důmyslnosti Štěpánka Netolického či rožmberského regenta Jakuba Krčína, kteří v 16. století proměnili močály třeboňské pánve v půvabnou, ale i hospodářsky užitečnou krajinu.

Mé letní dny v Telči jsou pomalu sečteny. Přijde pátek, poslední koncert a o dalším průběhu festivalu bude psát kolega. Nezbude, než se těšit na Vánoční prázdniny v Telči, jen zatím není zcela jasné, kde se budou konat. Nad budovou Masarykovy univerzity v Brně ční jeřáb a jako termín dokončení stavby je na billboardu uvedeno

V pondělí 2. srpna 2010 bylo léto  plné síly. Z předpovědi počasí ale vyplývalo, že může dojít k oslabení. Kde jsou ty časy, kdy meteorologové byli předmětem vtipů? Dnes nám Taťána Míková nebo Romana Jákl Vítová bez obalu řeknou, každá svým stylem, že bude pršet, a prší. Než ale v pondělí pršet začalo, do tábořiště Víti Marčíka na náměstí se vtěsnala bluegrassová kapela Handl.

Lughnasad byl jednou ze čtyř slavností Keltů a slavil se vždy 1. srpna. Oslavoval začátek sklizně. O dva dny dříve, 30. července 2010, byl zahájen 28. ročník festivalu Prázdniny v Telči. Každý rok festivalu má určitý motiv. V loňském ročníku zápasili Montekové a Kapuleti, ale letos dostal každý divák obilný klas s červenou stužkou. U nás žije spousta lidí, kteří mají pocit, že jsou potomky Keltů. Letos se tak mohl cítit každý divák, protože byl uvítán bíle oblečenou družinou druidů, popřípadě druidek.

Ano, je tady další díl oblíbeného seriálu. Tentokrát jsem jel rychlíkem do Ústí, a protože vlaky tam jezdí často a rychle, viděl jsem i podstatnou část sobotního soutěžního odpoledne. Po tradičním zahájení nastoupila před pár desítek diváků (počet se během večera doplnil na pár stovek, ale stejně, tentokrát byl, kvůli obavám z počasí, které se nakonec ukázaly jako liché, areál letního kina přeci jen velký)

Počet obyvatel pražského sídliště Jižní město je srovnatelný s krajským městem. Panelová sídliště sice v sedmdesátých letech minulého století pomohla řešit vleklý bytový problém, ale bohužel to poslední, na co bylo pamatováno, bylo kulturní zázemí těchto panelových nocleháren. Proto je vítána každá akce, která do těchto míst vnese kousek radosti z hezkého kulturního zážitku. Mezi takové zážitky patří i akce houslového virtuóza Jaroslava Svěceného s názvem Tóny Chodovské tvrze.

Základní výsledky soutěže o Krtky na letošní Zahradě již dlouho znáte, celkové a všeobecné dojmy z tohoto multižánrového festivalu napíšu do časopisu Folk, zde je prostor pro stručné zhodnocení a popis soutěže o Krtky, kterou jsem měl možnost po oba soutěžní dny moderovat. Postřehy jsou stručné právě proto, že soutěžící hráli jen čtyři povinné písně.

Vzhledem k přísnějšímu výběru se do soutěže o Krtka probojuje v současnosti už jen šestice písničkářů. Konkurence tedy obrovská a obvykle je z čeho vybírat. Nejinak tomu bylo letos. Systém, ve kterém dua a písničkáři hrají v jednom bloku mezi kapelami je na jednu stranu nepříjemnější (oslovení publika) a na druhou lepší v tom, že poslouchá řada posluchačů, která jinak dříve pořádaný samostatný soutěžní koncert písničkářů vynechávala.

Kolegové Miloš Keller a Petr Klokan Vratný vám popsali Portu z rychlíku a i ze všech stran. Já už jen připojím pár portovních střípků, které jsem posbírala během svých dvou krátkých skoků do Řevnic, v pátek a v neděli. Sobotní skok na rodinné oslavě popisovat nebudu, ačkoliv natažený lýtkový sval ještě bolí.