18.10.2005 Vecer milých prekvapení (Tomáš Pohl) |
Reportáže | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
(reportáž z druhého základního kola Notování pod Vyšehradem) Křtů nových desek jsem už zažil dost. Ale ve čtvrtek 6. října 2005 jsem v byl v Pklubu v Trojické v Praze poprvé přítomen křtu znělky. Třetí ročník soutěže Notování pod Vyšehradem má totiž svou znělku, jejímž autorem je Olda Dolejš, kapelník Sekvoje. Křest zahajoval druhé základní kolo soutěže. Z reproduktorů se ozývalo bublání a šumění Vltavy, řehtání Šemíka a zněla píseň Podej láhev svou. Vltavskou vodou desku se znělkou pokřtila Zuzka, tedy Bublina mladší. Zuzka měla přitom v náručí nejmladší návštěvnici soutěže, mou blond lásku z Telče, Aničku Linhartovou. Anička kromě tatínka Kuby Linharta dokázala zaměstnat široké okolí, zpívala, tancovala a povídala. Přiznám se, že některá jména soutěžících tohoto kola mě příliš neoslovovala, ale o to je vždy lépe, když v podstatě ne příliš známá a hlavně ne moc slavná jména příjemně překvapí. Jako vždy fungovala Pořadatelská rada, kde stabilní složení doplnil Pavel Pokorný, písničkář z Třebíče. Pavel obsadil v minulém (pořád nelze psát loňském) ročníku hezké třetí místo. Při vyslovení jeho jména zněl, pokud se nemýlím, zejména potlesk mladších divaček. Jako první vystoupila pražská kapela Fiannan s písněmi : Sedm propitých nocí, Bouře, Sam Hall a Finnegan. Fiannan hrál ve složení : Radek Bezděka (kytara a zpěv), Luisa Pánková (flétna a zpěv), Jiří Pobuda (kytara, harmonika a zpěv), Markéta Janatová (housle a zpěv) a Martin Pobuda (perkuse a zpěv). Fiannan hraje pravidelně blízko mého bydliště v KD Krakov, ale pořád se míjíme. Kapela miluje keltský styl hraní, kde písně zní s českými texty i v originále. Potěšila mě píseň Bouře zpívaná Markétou v anglickém originále. Znám ji s českým textem Pavlíny Jíšové z repertoáru Nezmarů. Fiannan hraje hezkou rytmickou hudbu a je vidět, jak je to baví. Ale na druhé straně musím říci, že v této oblasti hudby mám kapely, které mám raději. Jako druhý v pořadí zazpíval Karel Carlos Král z Rokycan. Carlos překonal dosavadní rekord Páji Jindráka, který koncertoval, jak se přiznal na minulém kole, naposledy před devíti léty. Carlos vystoupil sólově naposledy v roce 1986 v Polské, blahé paměti. V Carlosově podání zněly písně: Cowboy se zdá, Otoman, Už odlétá a Slámový víno. V Carlosových textech se mísí humor s poetikou, má velmi osobité podání. Například mi utkvěla v paměti část textu písně Otoman. "když si nymfomanka zkusí plavky, vrací je zpátky, je na nich moc látky...". Carlose bych někdy rád potkal na samostatném koncertu někde v nějakém klubu. Sympatickou dívku ze Slaného, Simonu Klímovou, zná publikum Notování, když v minulém ročníku soutěžila ve dvojici se Slávkou Podobovou jako duo Proti srsti. Shodou okolností to bylo rovněž druhé kolo 7. října 2004 a děvčata postoupila. Proti srsti ale už nehraje, protože se Slávka stala maminkou. Simona přednesla své písně s názvy : Viktor, Slunce na řasách, Na
Zpěvačka Kámene úrazu, Daniela Sedláčková foto: Tomáš Pohl © Pražská kapela Houpačka je složena z velmi mladých lidí. Kluci a holky jsou totiž žáky pana učitele Kuby Linharta, který jim ten večer se svou Aničkou přišel držet palce. Není zvykem uvádět věk účinkujících, ale u Houpačky udělám výjimku : Iveta Pisingerová (14 let- flétna), Denisa Nováková (15 let- zpěv), Katka Ševčíková (15 let- flétna a zpěv), Patrik Michalů (14 let - el.kytara) a Matěj Zralý (15 let- akustická kytara). Houpačka už hraje 4 (!) roky a má za sebou i úspěchy na Dětské Portě. Zatím má Houpačka převzatý repertoár, který zazněl i ten večer : Dva havrani (Asonance), Mezi horama (Čechomor), Zabili (Balada pro banditu) a Zvon (Hana Ulrychová). Zejména Denisa vládne velmi pěkným hlasem za mohutné podpory Katky. Jen Patrik a Matěj se podle jejich maminek vymlouvají na mutování a nechtějí krom hraní děvčatům ve zpěvu pomoci. Je zvykem psát o konečném pořadí až v závěru reportáže, ale u Houpačky udělám opět výjimku. Myslím, že krásné čtvrté místo by se mohlo jmenovat i Cena pro sympatickou a milou kapelu. Moc držím palce, ať se těm dětem daří. Jako předposlední měl vystoupit Pavel Jim Macháček, jinak kontrabasista Falešné karty, jenže jeho autobus z Brna nabral skoro hodinové zpoždění, takže namísto něj vystoupil, nebojím se to tak nazvat, meteor tohoto kola - Kámen úrazu z Prahy. Půvabný základ kapely tvoří dvě hezké dívky: Daniela Sedláčková (zpěv a autorka většiny písní), Blanka Matoušková (zpěvačka většiny písní) a Antonín Podlaha (nenápadný, ale velmi hezky slyšitelný hráč na foukací harmoniku). Do kapely dále přišli Michal Aron (zpěv a ak., kytara), Martin Lasevič (zpěv a ak.. kytara) a konečně Martin Jursa (basová kytara), Daniela, dívka z Karviné, uvedla jako kapelnice tyto skladby : Ráno, když svítá, Patníkový blues, Když se stmívá a Balada (blues) o nevydařeném večeru. Po doznění první písně jsem věděl, že další postupující je na cestě. Kapela má švih, drajv, radost ze hraní, velmi dobře jim to zpívá a vybrané písně byly jedna lepší než druhá. Michala Arona znám z kapely Vnitřní světlo a potkávám ho skoro na každém koncertu, ale v závěrečné písni přesvědčil, jak dobrý je zpěvák i kytarista. Mezitím ale dorazil Pavel Jim Macháček, stejně jako Jirka Zip Suchý v říjnové Krychli, celý v bílém. Pavel usedl, naladil a spustil. Hned po první písni s názvem Všem jsem si říkal, cože ti basisti všechno neumějí ? Potom šly další: Lesní víla a Jack London, O čem Shakespeare nenapsal a Nedokončené blues o poslední cigaretě. Když Pavel
Je velmi těžké dávat na pomyslné misky vah velmi dobrou písničkářku a velmi dobrého písničkáře, pokud neutvoří dvojici. U Pavla Jima Macháčka si Cimbura připomněl jeho noční sejšn na Folkové růži, když mu rušil spánek ve stanu přechodem z Kapitána Kida na Lady in Black. Po přestávce vystoupil jako host Jeroným Jerry Lešner. Jeroným měl nedávno svátek, alespoň jsem to nepříliš časté jméno četl v kalendáři. Nějak jsem ho už dlouho neslyšel, takže z tohoto milého hosta jsem měl mimořádnou radost. Jerry mi řekl, že to s vystupováním nebude přehánět, neboť je třeba mít čas na skládání nových písní, když mnohokrát opakovaná hymna Folktimu už tolik netáhne. A tak zněl reportoár, který ti, kteří Jeronýma častěji slyšeli, znají. Cimbura nazval před vystoupením Jeronýma adolescentní hvězdou minulé dekády, ale je pravda, že ten hubený kluk, co v minulém století úspěšně soutěžil na Folkovém Kvítku, je dávno velký chlap a to nejen proto, že jeho bradu ten večer zdobila malá bradka. V přídavku Jeroným zazpíval Karneval v Riu, tedy píseň kapely Kvokál, s níž Jerry účinkoval. Prý bude mít Kvokál opět derniéru, ale jistě není poslední. Pak přišlo vyhlášení výsledků. Mezi písněmi obsadily čtvrté až první místo písně kapely Kámen úrazu, v čele s Baladou o nevydařeném večeru a Patníkovým blues. V postupujících kapelách Kámen úrazu zcela s převahou zvítězili u diváků. Pokud jde o druhého postupujícího, Pořadatelská rada se přiklonila k Pavlovi Jimovi Macháčkovi. Příští základní kolo se koná 3. listopadu 2005, opět v 19, 30. Uslyšíme a uvidíme Jardu Řehulku z Příbrami, Michala Vaňka z Nového Boru, duo Quaoar z Prahy, kapelu Pročne z Hradce Králové, kapelu OldaCrz z Prahy a Triumvirát z Prahy. Hostem je kapela Toman a Lesní panna z Blovic na Brdech. Takže je jistě se na co těšit. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...