25.01.2011 Prakomlaš (Miloš Keller) |
Recenze | |||||||||||||||||||
Pokud si pustíte jen krátkou ukázku z desky, tak řeknete, že posloucháme klasickou čistokrevnou rockovou desku se stylem tak z dobrých osmdesátek, a co že to tedy má dělat na folkovém serveru. Pokud známe vývoj kapely, víme, že se k tomuto zvuku dopracovala postupně, vývojem, patrným třeba při soutěžení na folkových festivalech – dnes tam již jezdí jako hosté. Oni by totiž dnes asi porotci měli k žánrovému vyhranění připomínky. Právě ten vývoj je ale úhelným kamenem posuzování tvorby skupiny, protože si členové neřekli při založení: „Budeme hrát jako….“, ale vskutku postupně a evolučně se nyní sami ocitli ve stádiu, ve kterém je slyšíme na deskách. A onen vývoj je jistě i příslibem, že až je stávající styl přestane bavit, nerozpadnou se a budou pokračovat po hudební cestě dál. A ta je třeba časem zase zavede zpět do folk(rock)ového rybníka. Důvod pro toto tvrzení by byl. Mrakoplaš na desce Děti této noci je totiž rockový až v druhém plánu. To první, jako celou deskou vinoucí se červená nit, je blues. Klasická dvanáctka, ale i „říznuté“ postupy převzatými z rocku. Kdyby to neznělo jako rouhání, řekl bych, že se Mrakoplaš podobá Vladimíru Mišíkovi a jeho muzice v těch nejlepších letech. Podobně jako v uvedeném přirovnání i Mrakoplaši dominuje zajímavě zabarvený hlas sólového zpěváka, kterým je vesměs autor většiny skladeb Pavel Lipták. Bluesovou atmosféru doplňuje v některých skladbách prvotřídní harmonika, kytary se blues podřizují, kde je třeba, ale ve stylově méně vyhraněnějších skladbách se odvážně spolu s bicími pouštějí na čistě rockovou parketu (Plakát). Pokud folkař vydrží poslouchat až do konce, najde i dva kousky pro sebe: titulní píseň a skladbu Na cestu. Jakkoliv jsem zde zmínil dva odkazy, vážící se k historii – blues a rock osmdesátých let - není zvuk Mrakoplaše vůbec revivalistický nebo vzpomínky vyvolávající. Zvuk skupiny je postaven na veskrze současném soundu a mimoděk tak je i dalším kamínkem do mozaiky, ukazujíc, že na základech rocku osmdesátek lze stavět dodnes. Méně už se tento odkaz projevil v poselství desky – v textové části. Album tvoří prostě 14 samostatných písní. Přitom právě forma blues-rocku s kořeny ve folku přímo nabízí sjednotit písničky nějakým tématem, názorem nebo dokonce poselstvím. Vztah dvou lidí, či přesněji vztah jednoho k druhému je v písních tak běžný, že už nemůže být jednotícím silným momentem. Není to však nepřekonatelná závada, spíše rezerva – ukazuje se tak prostor pro zaměření další desky. A vzhledem k tomu, jak zní tato, se na ni můžeme těšit.
Sdílet na... Kam dál? » Mrakoplaš Light Orchestra a Jakodoma Na scestí (Kapela Isara)» Isara a Mrakoplaš na eŠňůře (Brigita Kytka Vidimská)» Mrakoplaš Acoustic a Lucie Redlová Na scestí (kapela Isara)» Potlach u Stráníků (Jiří Esser)» Závěrečná zpráva o benefičním koncertu Mrakoplaš kontra Alzheimer 2019 (Martin Kalenda)
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...