FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Dne 21. října byl třetí čtvrtek v měsíci a to znamenalo, že se již podruhé uskutečnil koncert folkových kapel v F-klubu v Pardubicích. Tentokrát to však nebyla zas až tak pravda, protože do programu se vloudilo i účinkování jiného tělesa, tělesa nefolkového pěveckého sboru Continuo XX. Folk dnes zastupovala skupina Pavučina.

Když jsem odjížděla ze svého rodného města Hradce Králové směr Pardubice, probírala jsem si v hlavě, jak je to možné… Copak nemáme dost folkových kapel, které by si rády zahrály? Jak se to stalo, že najednou bude o folkovém večeru zpívat pěvecký sbor. Doufala jsem, že tato záhada bude během koncertu osvětlena a vyřešena. Netušila jsem, jak moc bude dnes světlo se vším souviset. - Pro začátek… Před 131 lety, dne 21. října, vynalezl Thomas Alva Edison žárovku. To je první spojitost se světlem.

Prokličkováním mezi paneláky jsem najisto dorazila k Doli klubu v Polabinách, ve kterém F-klub každý třetí čtvrtek v měsíci sídlí a kde se měl koncert uskutečnit. Najisto proto, že už jsem v něm několikrát byla v minulosti, kdy se zde odehrávaly folkové koncerty též, většinou také ve čtvrtek a např. i festiválek Bradelská skleněnka. Předsálí Doli klubu působí jako obyčejná hospoda s pár stoly a barem, kde si můžete dát cokoliv a vzít si to s sebou do sálu. Samotný sál je bývalé kino, jak jsem se dozvěděla od pořadatelů Ondřejů – Ondřeje Podeszwy a Ondřeje Víška. Vtěsná se do něj podle odhadu zhruba 80 lidí, ale to už je velká tlačenka, tak akorát je to asi pro 50 človíčků. Místa k sezení jsou různého druhu, od obyčejných skládacích židlí, až po pohodlná křesla a pohovky, které jsou poskládány až těsně k pódiu, v divákovi to může budit pocit, že si na účinkující může i sáhnout.

Vrátím se k motivu světla… Koncert zahájil ženský pěvecký sbor Continuo XX. Jestli jsem dobře počítala, tak je to osmnáctičlenné těleso. Za případnou chybu se omlouvám… Pozornost v sále vzbudilo už samotné ošacení všech dam. Nebylo extravagantní ani podivné, všem to moc slušelo – červené kalhoty a bílé halenky - ale Doli klub má tu vymoženost, že vlastní takové ty fialové zářivky, které všechno bílé strašně rozzáří. Působilo to tedy tak, že když se zpěvačky začaly skládat na pódium, v sále to vypadalo jako hemžení a průvod světlušek. Zejména kapelníkovi Pavučiny to přivodilo záchvat smíchu.

Continuo XX vzniklo v roce 2009 jako odnož smíšeného komorního sboru Continuo Pardubice. Člověk by si řekl, že je to krátká doba pro tak velké uskupení, ale věřte, že těmto sympatickým dámám – zpěvačkám – to spolu tak svědčí a tak jim to spolu jde, že v říjnu 2009 získaly v Praze 2. místo ve zlatém pásmu v kategorii ženských sborů na festivalu Praga Cantat 2009. Dnes začaly skladbou v latině Dominus deus doprovázené pouze klávesovým doprovodem a lidovou písní Už se ten Krumlovský zámeček.

Na pódiu v F-klubu se trochu tísnily, dokonce bych řekla, že víc lidí na něm nikdy nestálo. Ale projev a zpěv byl příjemný i v následujícím křesťanském spirituálu Babylon (ve zcela a capella verzi) i v písni Hotel Ritz (Putting on the Ritz od Freda Astaira). Poté na scéně lidí ještě přibylo… Z Continua XX se stal sbor Continuo Pardubice, objevili se totiž i zpěváci (také jim svítily košile), kteří s dámami zazpívali šest písní v latině, v angličtině i v češtině (Bodaj by vás vy mládenci čerti vzali) a zazněla i píseň In the Jungle z filmu The Lion King. Ač ji sólista začal nacvičovat teprve v pondělí, projev byl velmi dobrý a jistý. Po závěrečné písni sice všichni skromně slezli z pódia, ale diváci si žádali přídavek, proto skladba z filmu Lví král zazněla ještě jednou. Některé písně provázel i doplňkový doprovod pomocí dřívek a perkusí.

Bylo to příjemné ozvláštnění večera. Jen pořád nechápu, jak se docílí toho, aby sbor tak pěkně zněl. Přijde mi to totiž vždycky taková změť, jejíž součásti si není možné představit zvlášť, a přece si je někteří představit dokáží, umí je předat dál a poté s několika dalšími lidmi vytvořit takový pěkný zážitek jaký udělal sbor Continuo, ať už s XX, nebo bez. Folkové kapely tak složité vokály nemají.

Po krátké přestávce určené pro nazvučení a výměnu tekutin nastoupila Pavučina. Při jejím vystoupení jsem konečně pochopila, proč tu byl dnes pěvecký sbor. Mnohé členky Continua XX jsou totiž velkými příznivci této folkové kapely. A jak jsme se dozvěděli po první písni od baskytaristky a textařky Pavučiny Niny Kudláčkové, kluci z kapely – Michal a Libor - chtěli mít ten večer na pódiu samé ženské, ale dámy ze sboru jim tu představu nakonec trošku pobouraly.

Pavučina nesvítila – aspoň, co se týče ošacení – dokonce na 2 vteřiny hrála i potmě. To se stává, když je ovládání osvětlení na dvacet tlačítek, ale boj s reflektory byl rychlý a úspěšný. Začala svižně písní Malá vzteklá. V písni Slaný vítr se objevil pro folkové kapely řekněme neobvyklý nástroj a to klarinet, na který hraje Kačka Svojanovská. V písni Lucy dokonce zahrála i na saxofon, kterým se také může málokterá kapela pochlubit. Píseň Lucy je prý zajímavá i tím, že ji kapela nikdy nezahraje dvakrát stejně, což nebývá na závadu, protože je stále co objevovat.

Abych pravdu řekla, tak mi připadá, že oproti tomu, kdy jsem Pavučinu slyšela poprvé, nabral jejich projev na jistotě a na síle. Ne každému se zdaří taková konstelace lidí, kteří si sednou povahově a ještě si umí napsat písničky. Hudbu píše kapelník Michal Paták a texty Nina Kudláčková.

Nina byla trochu hlasově indisponovaná, a ještě den před tím to vypadalo, že do mikrofonu bude jen šeptat, nebo že průvodní slovo bude muset převzít jiný člen z kapely, jak se publiku svěřila, ale hlas ji nakonec začal poslouchat. Proto jsme se mohli dozvědět, že Pavučina má šestého člena, malou Klárku Peškovou, která je nutí hrát rychleji (kojení nepočká) a i z tohoto důvodu může Pavučina o sobě říct, že chodí do hospody bez Kaček (bez Kačky – mámy a bez Kačky z Prahy). V psané podobě to jako vtip nevyzní, ale zkuste si to říct nahlas „jít do hospody bez kaček“… Vidíte, a přesto jim nalijou!

Při ohlášení poslední písně s podivným názvem ZRT se Continuo XX začalo bouřit, že konec ještě nechtějí. Jak jsem psala o té síle, tak u ZRTu mi naskakovala husí kůže. Škoda, že se do hraní a zpěvu kapely podvakrát vloudily „sovy“. Ale byl večer, a tak se houkání dalo očekávat, sova je přece noční pták.

Jako první přídavek, který zasytil publikum, byla píseň Sto let a o ten druhý nejbouřlivěji ze všech žádali Continuo XX, dokonce začaly skandovat Ztracená sobota a Není. Nakonec Pavučina zahrála šuplíkovou píseň Není. Během posledních písní se objevila podivná věc, kdosi přinesl z výčepu do sálu záhadně světélkující nápoje a dokonce se to ti dotyční nebáli vypít. Že by za to zase mohly ty zářivky?

Večer v F-klubu skončil kolem deváté hodiny. Ten další se uskuteční 18. listopadu a tentokrát na něm zahraje folková legenda Chrpa a kapela Víceméně, která je trochu novější, ale její členy můžete znát už i z jiných kapel. Začátek je opět v 19:00 a možní příchozí si můžou vybrat i ze zvýhodněného vstupného a permanentek. Tak tedy v listopadu zase v Doli klubu!