Dobře upečená Folková Ohře

08.09.2005 Dobře upečená Folková Ohře (Houbák)

"Nejedu", přivítal mě kamarád, když jsem odpoledne, 26. srpna, přišel na kolej. Dost ve mě hrklo, protože jsem věděl, jak moc se těšil. "Musím jet domu, užij si ho i za mě" byla poslední slova, než za sebou zavřel dveře od pokoje. Seděl jsem na židli a ani se mi nechtělo moc balit. Přemýšlel jsem a doufal, že se něco stane, ale marně ... Ani moc dobře nevím, jak a co jsem si zabalil a jak jsem se dostal na autobusák, ale jedno jsem věděl určitě - chci mu touto reportáží vše nahradit a přiblížit mu ty dva dny skvělé muziky aspoň touto cestou ...

Stráž nad Ohří, místo, kde po půlhodinové cestě kodrcákem z Varů vysedám a odkud se vydávám do hlubokých lesů na hrad Hauenštejn. Místo, kde se čas zastavil na čtyřech hodinách a kde místní domorodci radí tulákům, aby na hrad šli po silnici. Pche, nedbaje rady, vyrážím po modré - do kopce, přes ohradníky. Ošlehán kopřivami a větvemi spadlého buku, dorážím na místo dnešního odpočinku - po delší době opět širáček, krása ... až na ty slimáky.

Sobota ráno, sluníčko svítí, obloha bez mráčků - vypadá to nadějně. Příjezdovou cestu k hradu lemuje šňůra aut. Připadám si s batohem na zádech jako rarita. Proboha lidi, zapomněli jste chodit pěšky?!? Mírně pokaženou náladu mi zlepšuje chlapík

Areál zříceniny hradu Hauenštejn

foto: Jiří Pígo Nosek © www.photomorgana.cz

v dobovém kostýmu - později se z něj vyklube Petr "Hroch" Binder (o něm ale až dále).

Vstupuji krásně opravenou bránou a kolem stánků s občerstvením se dostávám až na nádvoří. Vypadá to tu podobně jako vloni, pouze zvukař dostal nový, zelený stan. Najít místo nedá problém, prvních pět řad je zcela prázdných. Krátce po desáté zahajuje Míla Pražák, člověk, který má celou Folkovou Ohři na svědomí, festival básní Čmelák z knížky již zmíněného Petra "Hrocha" Bindera - Putování hrocha aneb cesta za Fénixem z Prahy až na Horní Hrad. Není to obyčejná knížka, ale dalo by se říci, že kouzelná. Jejím zakoupením totiž přispějete celou částkou na opravu hradu Hauenštejn (když se jich prodá milion, bude se moci opravit celý hrad).

Potom již přišel čas na muziku, a to v podání písničkářky Simony Klímové ze Slaného. Simona hraje od narození, ale sama veřejně vystupuje asi dva roky. Mezi jejími písněmi (Nově příchozí, Slunce na řasách, Viktor, ...) mě nejvíce zaujala ta, kterou napsala svému bývalému příteli a ve které popisuje, jak hrozné je s ním žít, pak se rozešli - nedivím se. Teď mě mrzí, že jsem Simoně neřekl o její demo, i když jsem ji v hledišti celou sobotu potkával.

Poté navázal Pacifik. U mikrofonu se střídala Helena Maršálková s Marcelou Voborskou, Tony Linhart hýřil vtipy na obě dámy a ty mu to ihned vracely. Zazněly osvědčené hity Až zatroubějí andělé, Koukej se hnout, Orinoko, Zlaté údolí a nakonec samozřejmě, na přání diváků, Velrybářská výprava. Pro manželku Míly Pražáka zahráli píseň Ty se mi zdáš a jak na ní bylo vidět, udělali jí obrovskou radost. Rozloučili se pak slovy, že už musí vrátit starouška (Tonyho) do ústavu, aby na něj zbyla večeře.

Během vystoupení Pacifiku jsem si, na ručně psaném programu, všiml drobným písmem napsáno jméno Martina Trchová. Byl jsem hodně překvapený a uvěřil jsem tomu, až když jsem Martinu potkal v zákulisí. Musím před Mílou smeknout klobouk - jaký pořadatel by dokázal zvednout hladinu Dunaje o pět metrů? Martina však přijela bez Karoliny Skalníkové (ta mezitím poznávala krásy Francie), ale protože je zvyklá mít na pódiu parťáka, přivezla si s sebou houslistu Lukáše Klímu. Její písně pak dostaly malinko jiný náboj, než který znám z koncertů nebo jejího CD Čerstvě natřeno. Kromě písní z tohoto CD zahrála i jednu, pro mě zcela neznámou píseň. Na konci vystoupení mi udělala radost písní Dešťovou variací, což byl kdysi první song, který jsem od ní slyšel (škoda, že nefungovala akustika).

Další duo bylo příkladem toho, že každý pořadatel si dělá festival i sám pro sebe, protože, jak se Míla přiznal, je vystoupení manželů Jardy a Pavly Mariánových pro něho srdeční záležitostí (určitě nejen pro něj). Písně od starého dobrého Klíče donutily spoustu lidí (i mě) ke zpěvu, i když bohužel na mohutný husitský sbor v písni Pohár a kalich to nemělo. Škoda.

Skupina Šantré, někdy je také toto trio skvělých muzikantů známé jako Veselé žabičky, pustila mezi lidi muziku plnou krásných melodií, textů a charakteristického zpěvu Inky Tognerové. Trochu mě mrzelo, že publikum nevzalo Dušanovy básně. Nechápu, jak někdo za celé publikum může zakřičet "Nemluv a hraj!". Často navštěvuji jejich webové stránky a to, co Dušan vymýšlí, je opravdu geniální.

Dalším účinkujícím byl autor a protagonista, hrající své vlastní písně, Joseman. Tohoto vlídného, usměvavého a tichého človíčka jsem zatím znal pouze z e-mailové korespondence, kterou jsme před časem vedli. Hraje na malou španělku, ale jeho písně určitě malé nejsou. Je však potřeba se do nich zaposlouchat, což ale na festivalu není tak jednoduché, navíc, když člověk stále běhá s foťákem. Proto jsem uvítal, že někdy v říjnu plánuje vydat své písně na CD.

Po klidném, takřka komorním vystoupení, přišla hudba v poněkud rychlejším tempu. Na podiu se totiž objevil, i když v poněkud novém kabátě, plzeňský Blue Gate. Byla to jediná bluegrassová kapela na festivale, a tak si ji diváci náležitě užívali, včetně malého Bertíka, který celou dobu sledoval mámu, jestli hraje to co má (tvářil se spokojeně).

Po Blue Gate přišel čas na křest knihy od Petra "Hrocha" Bindera a kmotry měla hned tři - Pavla Palackého (majitel hradu), Milana Štěpánka (majitel stavební firmy opravující hrad) a Mílu Pražáka. Křtilo se medovinou.

Potom přišla malá přestávka, během níž se zvučela skupina Asonance. Ta pak za hodinu a půl zahrála jak staré písně (Dva havrani, Donald MacGillavry, Alison Gross), tak i novější (Moře mám ráda, Ďáblovy námluvy, Vikingové přijíždí). Byla to prostě paráda a ten zpěv Hanky Horké nebo Petra Bohuslava ... Nakonec pak zahráli mnou oblíbenou Čarodějnici z Amesbury a rozloučili se slovy: "Jste tak hezké publikum, asi si na Vás zase někdy zajdem".

Jiřího Smrže jsem viděl poprvé v životě a původně podle programu jsem myslel, že bude hrát s Josemanem. Nebylo tomu tak. Jirka hrál sám a měl obrovskou nevýhodu - po Asonanci neměl šanci, aby zaujal publikum (dramaturgická chyba, která zřejmě

Míla Pražák (vpravo) s Petrem Hrochem Binderem

foto: Houbák ©

vznikla programovými změnami během festivalu). Jeho písně je nutné naposlouchat, což mnoho lidí po několika drsnějších obratech vzdalo.

Skupina Lidee Noire, nebo-li Černá myšlenka to na Folkovou Ohři neměla daleko, pouze z Chomutova, tedy spíše z Kadaně, kde hráli odpoledne. Nepřijeli však v plném počtu, a tak koncert byl bez různých cingrlátek, na které právě hraje Katka. Ale i přesto byly jejich písně s africkými rytmy velice živé a protože jich pár znám z plzeňských koncertů, pobrukoval jsem si s nimi.

Vůni daleké Afriky pak vystřídala vůně slezské Ostravy v podání písní Pavla Dobeše, kterému mistrně sekundoval Tomáš Kotrba. Dobeš zahrál nejen osvědčené hity (Pražce, Jumbo Jet, Jarmila, ...), ale měl úspěch i s mluveným slovem mezi písněmi. Když začal hrát Něco o lásce, diváci ho hned na začátku přerušili mocným aplausem, to se žádnému z účinkující nepodařilo. I přesto všechno mi ale připadalo, že svoje vystoupení prostě "jenom" odehrál.

U Strašlivé Podívané mi poprvé došlo, že se celkem ochladilo (když jsem viděl, jak se kapelníkovi Petru Merxbauerovi kouří od úst). Proto zřejmě se jejich vystoupení neslo ve svižném tempu, aby se aspoň trochu zahřáli. Střídali staré písně (Lovecká vášeň, Nevěstka) s písněmi z nového CD Čarovné bylinky (Zátiší, Vavřeneček, Radouš). Rozhodně toto album doporučuji k zakoupení.

Předposlední byl Slávek Janoušek s houslistou Vojtou Kupčíkem. Ten, kdo neobelstil zimu teplým oblečením nebo pitím a odešel pryč, udělal velikou chybu. Slávek nehrál pro nás, diváky, ale sám pro sebe, proto jeho vystoupení nemělo chybu. Byl tak rozjetý, že dokonce mále zapomněl na to, že má s sebou oblíbený citár. Po několika přídavcích bylo jeho vystoupení násilně ukončeno přetrženým géčkem.

Sobotní večer zakončila skupina Kvokál hrající spirituály a gospely. Musím se přiznat, že už jsem toho pro dnešek měl docela dost, ale i tak jsem ještě asi s 20 věrnými diváky vydržel do konce.

Cestou z hradu jsem ještě míjel skupinku jamujících nadšenců a z hospody Pod hradem se nesly tóny kameloťácké písně Zachraňte koně. Nepřipojil jsem se, byl jsem rád, když jsem v půl druhé usínal ve spacáku a přitom se těšil na dnešní den.

Vstávat!, 9:45, bylo první, co jsem slyšel, když mě kamarád probudil. Rychle jsem si zabalil a bez snídaně (nebo chcete-li svačiny) jsem pospíchal na hrad. I přesto jsem nestihl 15 min z vystoupení skupiny Toman a lesní panna, což mě docela mrzelo. Mám tuto skupinu hodně rád a jejich písničky (Martin a Hanička, Metronom, ...), se krásně poslouchají. Už aby bylo venku to dlouho očekávané CDčko.

Tomana s pannami pak vystřídala příbramská kapela Ginevra, která svými písněmi přenesla hrad do dob dávno minulých. Do dob, kdy hrad nebyl zříceninou a kdy podobné písně zněly každý večer na plese. Mezi odehranými písněmi (Příbramské korbele, Zeman, Jedová chýše, ...) musím vyzdvihnout Píseň starého mládence, kterou zpíval "bílý idol" Milan Černohorský. Ginevra opět ukázala, stejně jako vloni, že její písně mají na Hauenštejně své stálé místo.

Skupina Bezefšeho se na Folkovou Ohři dostala (tuším) tak, že vyhrála Lázeňskou folkovou loděnici, na Zahradě získala Krtka, a tak jsem se na jejich vystoupení těšil. A byla to paráda. Spirituály s několika hlasy, chytlavé melodie, živé písničky, hra na pumpičky, prožívání písní... Rozhodně mě tato kapela mladých muzikantů nezklamala a jejich hudbu mohu každému jen doporučit. Pouze se připravte na to, že vás písně chytnou a už nepustí.

Skupinu Bezefšeho sledoval v zákulisí i Jaroslav Vondra "Šroub", a tak jsem věděl, že další budou Hop Trop. Řeknu vám, poslouchat jejich staré hitovky na věži s krásným výhledem, 30 m nad nimi, je úžasný zážitek a kdybych nechtěl udělat pár fotek, vydržel bych tam poslouchat až do konce. Omlouvám se těm, kteří tam byli ve stejnou chvíli jako já, že jsem si zpíval s nimi, ale jinak to nešlo.

Dlouho trvalo, než je diváci nechali odejít a umožnili tak příchod dalším legendám, kterými byli Wabi Daněk a Miloš Dvořáček. Diváci si spokojeně pobrukovali, Wabi perlil svými básněmi a "listopadovou písní" ve slovenštině, Miloš umíral při písni Indiánská a mě bylo líto, že musím odejít v půlce koncertu na vlak. Poté hráli ještě Poutníci, ale to už mě nohy nesly známou cestičkou do Stráže nad Ohří.

Když jsem procházel vstupní bránou a v uších mi ještě zněly Wabiho písně, uvědomil jsem si, že toto je přesně má představa o tom, jak by měl vypadat folkový festival. Chtěl bych poděkovat Mílovi Pražákovi za pozvání a tričko, Pájovi a Šaolinovi za skvělý zvuk, účinkujícím za krásné písně a trpělivost při focení, lidem, co umějí moc dobré ražniči, dobrovolníkům za pomoc při organizaci a divákům za to, že přijeli, protože bez nich by to všechno nemělo smysl. Určitě sem za rok opět zavítám a věřím, že opět nebudu sám ...

Ještě se na závěr musím zmínit o bohatém doprovodném programu - divadlo pro malé i velké, posezení s Hrochem nad jeho knížkou, jízda na koni, prohlídka hradu. Přiznám se ale, že ani jednu z těchto aktivit jsem pro nedostatek času nenavštívil, takže pokud jste tam někdo byl, napište třeba pár vašich dojmů do diskuze pod článkem.

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Martin - Re: Dobře upečená Folková Ohře

|147.228.41.xxx |13.09.2005 15:12:00

Houbáku, díky za peknou reportáž. Doufám, že príští rok pojed

Odpovědět

Kukla - Re: Dobře upečená Folková Ohře

|62.177.100.xxx |26.11.2005 23:11:00

Tak to jsem, Houbáku, ráda, že jsem nebyla sama, kdo si nenechal ujít ten vyvrácený buk

Díky za pripomenutí tech nekolika skvelých dní

Odpovědět

Houbák - Re: Re: Dobře upečená Folková Ohře

|147.228.209.xxx |30.11.2005 22:56:00

Díky Kuklo, že sis precetla reportáž a zanechala po sobe otisk v diskuzi, docela to cloveka poteší... Jsem zvedavej, jestli tam ten buk bude i príští rok

. Co myslíš

Odpovědět