FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Abychom se cítili jako doma, naservírovali nám muzikanti na úvod dvě písně vystěhovalecké. Stejně jako v mnoha následujících se jednalo o směs dvou ingrediencí - převzaté hudby a původního textu. Ty ve své kuchyni připravuje převážně šéfkuchař Jirka Pobuda. Ten také mnohé písně provází zasvěceným slovem. Po krátkém předkrmu, kdy i muzikanti chvílemi hledali svá místa v jednotlivých skladbách a nástroje se přizpůsobovali okolní teplotě, přišel hlavní chod.

Začal výborně provedenou instrumentální skladbou, která má v českém překladu šťavnatý název Pohřbil jsem svou ženu a tančil jsem na jejím hrobě. Svižná melodie, rytmické provedení, prostě to, co dělá tuhle hudbu tak živou. Instrumentálek zaznělo ještě několik a potvrdily tak, že po muzikantské stránce je kapela silnější než po pěvecké. Mnohdy ale právě neškolený hlas Jirky Pobudy dává písním další rozměr, který tyto zámořské lidovky dělá opravdu "lidovými". Zatímco se naše uši spokojeně sytily tóny, až se za nimi dělaly boule, měli jsme šanci postupně slyšet také všechny ostatní hlasy na podiu. Asi nejvíce mě potěšila houslistka Markéta Janatová (mimochodem hráčka v Původním Burešovi, nebo v Hakka Muggies - v tomto uskupení působí také další člen skupiny Martin Pobuda) v originálu zazpívané Ready for the Storm. Zajímavě, a to i po aranžérské stránce, zněl Radkem Bezděkou přednesený i otextovaný Lodník (The Boatman) od skupiny Levellers.

Některé ze zahraných skladeb může pozornější či znalejší strávník znát v jiném textovém provedení od mnoha jiných a v současnosti známějších interpretů než Fiannan. Například County Down (Star of the County Down) známá z Nedvědovic Balad jako Královna z Dundrum Bay a mnohé další známé z jídelních lístků Žalmana, Rangers a jiných. To se ostatně u tradicionálů stává běžně.

Literární kavárna pomalu nabírala atmosféru irského pubu a tam je nemyslitelné sedět na sucho. Proto hráči zkušeně přispěchali s několika pijáckými písněmi na dobré trávení. Slogany jako "Pijme, pijme, pijme přátelé, kdo má sklenku prázdnou, ať si naleje" a nebo "Dám vše, co mám, za to, co uznávám,za pívo, ženský a tabák?" naznačovali, že se hostina blíží ke konci.  Po několika zákuscích ve formě přídavků se tak skutečně stalo a rozsvícená světla nás vrátila do reality Salmovské.

Velkým plusem kapely je elán a atmosféra, kterou všichni společně vytváří. Je to zároveň i lék, který hojí případné drobné hudební bolístky. Mě osobně spravil i chuť po "sedlčanském Pepovi v oleji". No, upřímně, trochu mi pomohla i pravá sladová a samozřejmě z Irska.