FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Energický záznam koncertu byl pokřtěn 2. prosince na domácí půdě v libereckém Experimentálním studiu. A jako vždy si kapela pozvala hosta. Byl jím vokální sextet Offbeat, který hned v úvodu pomohl Jarretu s vokály v písni Co se děje v seně, podobně jako na zářijovém koncertě. Tam jsme si jejich zpěvu mohli užít mnohem více, jak je patrno i z živé nahrávky. Na křtu však dostali i samostatný prostor. První půli večera tak vyplnily písně z repertoáru skupin The real group, Manhattan tansfer, InUnity a dalších. Občas podkreslené hudbou z nahrávky, ale většina písní zazněla jen v pěkných vícehlasech, jednou dokonce i bez mikrofonů, úplně naživo.

Po přestávce už se dostali ke slovu domácí, posíleni o pedal steel guitar, na kterou hrál David Babka, rovněž host zářijového koncertu. Během druhé části večera zazněly převážně písně, které si můžete poslechnout na křtěném CD Jarret sobě, ale i písně novější.

Kdo jiný by měl nové CD pokřtít, než jeden z nejvzácnějších členů kapely, Bohouš Vašák. Dvorní textař a skladatel, který ač již členem kapely není, pořád pro Jarret píše nádherné písně a tu a tam se společně s nimi na podiu objeví a zahraje si Dona Quijota nebo Nebudeme budeme.

A tak bylo CD oficiálně vpuštěno do světa. Jako přídavek jsme shlédli videoklip k písni Nedávno, jehož autorem je Pavel Sadílek. A pak už v předsálí vypukla velká autogramiáda.

Druhý den, tedy 3. Prosince, přijel Jarret nové CD pokřtít i do Prahy, a to do Balbínovy poetické hospůdky, kde poslední rok celkem pravidelně vystupuje. Vždycky mě udiví, jak se do tak malého prostoru kapela s tolika nástroji vejde. Naštěstí se to opět podařilo, a tak se i téměř k prasknutí naplněná Balbínka stala svědkem křtu nového CD.

CD pokřtil, stejně jako v Liberci, Bohouš Vašák, jediný host, kterého si s sebou kapela do Prahy přivezla.

Celý večer tak vyplnil pouze Jarret a v některých písních i za vydatné pomoci diváků nebo místních rekvizit. To když si během novější písničky Haló od Martina Kadlece Hanka s Vlastou vypůjčili telefony a dialog odzpívali tak, jak podle textu písně skutečně probíhá.

Koncert příjemně ubíhal, CD bylo doslova vhozeno mezi diváky a kvůli blížící se policejní hodině se kapela začala pomalu loučit. Vzhledem ke stísněnému prostoru nebylo možné jako přídavek pustit zmiňovaný videoklip, ale i tak si během poslední písničky muzikanti odpočinuli, protože diváci za ně Venku zuří jaro odzpívali sami.