FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ještě dříve, než Epy de Mye odešla do studia natočit své první oficiální CD, veřejně vyhlásila, že jeho křest proběhne v Týně nad Vltavou 6. Prosince, a že to bude velkolepé. Zapsali jsme si to poslušně do diáře a začali se těšit. Teď už máme celou proceduru za sebou a tak o ní můžeme povyprávět i těm, kteří se nemohli zúčastnit osobně.
Hned v první řadě bylo pozoruhodné, jak velký sál se kapele podařilo téměř vyprodat, a to fanoušky z různých koutů republiky. A myslím, že kdo přijel, nelitoval. Křest byl pojat poněkud netradičně, ale takové to klasické polévání CD šampaňským jsem ani neočekávala. Celý večer zahájilo malé divadelní představení, ve kterém kromě kapely účinkoval ještě Víťa Troníček. Sehrál tam velice důležitou roli a díky němu vlastně nové album spatřilo světlo světa.

Zeptali jsme se kapely, jak je napadlo vymyslet takovýto netradiční křest. Kdo přišel s  myšlenkou lékařského zákroku po diagnostikovaném autorském přetlaku? Jak to celé probíhalo od psaní scénáře až po samotnou realizaci v Týně?

EdM: Už kdysi jsme si dělali legraci z toho, že nějaký autor v sobě najednou "ucítí potřebu" něco napsat a že mu to nedá pokoj, dokud se z toho nevypíše. Že má zkrátka autorský přetlak. Chtěli jsme to také jednou zažít, tak nás nenapadlo nic lepšího, než si to napsat do scénáře křtu. No, a jelikož nám bylo shodou okolností dáno vidět Víťu Troníčka, coby šíleného doktora, který by vyléčil každého zdravého nemocného, věděli jsme, že jedině on je ten pravý, kdo by měl takový přetlak léčit. Scénář byl takový dost strohý. Něco v tom smyslu: "Všichni budeme mlčet, dokud nás Víťa vyloženě nevyzve k akci". Takže jsme nastavili základní podmínky, řekli si pár pravidel (nejez ovoce na scéně - je gumové, pozor některé dveře jsou jen namalované) a nechali to na pódiu chvilku žít. Nezkoušelo se to. Byla to živelná záležitost jednoho herce a tří oživlých dřev. :-)

Jakmile bylo CD na světě, bylo ho potřeba dezinfikovat v improvizované chemické laboratoři. Na jevišti se objevili dva pracovníci v bílých kombinézách a s respirátory a za pomoci speciálních chemických reakcí album zbavili škodlivých látek, aby mohlo být vpuštěno mezi lid. Ve chvíli, kdy se jim to podařilo a CD tak bylo pokřtěno, vyloupli se z obleků hosté pro tento večer - Slávek Janoušek a Luboš Vondrák, aby zahráli několik Slávkových písniček.

Když jste uvažovali o hostech, brali jste v úvahu i jejich herecké vlohy? Jak se tvářili na to, když se dozvěděli, co se od nich očekává? Jak jste vymýšleli ony chemické reakce? Je nutné tento proces opakovat i při zakoupení CD před jeho prvním puštěním v přehrávači?

EdM: Samozřejmě, v podstatě ještě dávno před vznikem kapely, byl vypsán tajný konkurs na herce-muzikanty. Věděli tehdy jenom to, že za x let vznikne kapela, která bude křtít CD za podivných okolností. Dlouhá léta odcházeli z castingů zklamaní Nohavicové, Redlové, Ryvolové a dokonce Nedvědi. Nikdo nebyl ten pravý, vyvolený. Až na poslední chvíli se objevili dva mladí talentovaní písničkáři Slávek a Luboš, kteří prošli i tím nejdrsnějším sítem a byli přijati. Když zjistili, co je čeká, chtěli samozřejmě vycouvat. Rvali si vlasy, hlavami o zeď tloukli a hrůzou dokonce, přiznejme si to, trošku zestárli. Nic naplat. Nakonec stejně desinfikovali.
Chemické reakce, použité při desinfekci desky, bohužel nemůžeme prozradit, protože jsou součástí ukrývané rodinné receptury, která se obdědí jenom z otce na vnučku.
Desinfekce byla celoplošná, tudíž, všechna řádně zakoupená CD jsou čistá a nezničí váš přehrávač. Dokonce se objevují první spekulace, že CD vaší laserovou hlavu mírně vyčistí. Tyto názory však nebyly ověřeny?

Po vystoupení hostů a krátké přestávce, během níž bylo poprvé možno nové CD zakoupit, následoval očekávaný koncert Epíků. Hrálo jim to bezvadně, některé písničky se na pódiu dočkaly díky elektrické kytaře podobného zvuku, jako na nahrávce, i když tam jsou ještě obohaceny o bicí, perkuse, flétny, mandolínu a klávesy. Během koncertu došlo i na pár žertíků, kapela dostala po dohrání písně Lovec Amorů dárkové koše, tedy spíš dárkové oranžové lavóry; na jevišti se objevila obří tarantule, kterou Lucka bleskurychle ohradila židlemi a tím pádem mohla pokračovat v koncertu. Před písní Ženy mužů byli pozváni někteří z nesčetných kamarádů kapely, aby přednesli několik dalších slok. Dozvěděli jsme se tak o těžkém údělu žen mužů džínových (Stráníci), plovoucích (Radek z Bodla a Eliška z Hlubokého nedorozumění), zámožných (Hluboké nedorozumění), mužů ženských Cíchových (Marien) a v podání Dušana Vainera také o tom, že ani muži mužů to nemají lehké. Na závěr jsme si všichni mohli zazpívat s Marien nejlidovější verzi písničky, která zněla asi nějak takhle: Ženy mužů lalala lalalala lalala?

Když vás Epy de Mye pověřila tímto úkolem, jak jste se s ním vypořádali? Bylo to pro vás jednoduché zadání, věděli jste hned, o čem budete zpívat, nebo máte plný šuplík dalších slok k této písničce?

Stráníci: Nejdříve jsme se snažili cosi tvořit doma a nic nás nenapadalo, tak, aby se nám výsledek líbil. No, a když jsme jeli v den D za Epy, tak jsme měli ještě domluvenou návštěvu u našich známých v Budějicích, kde nás napadlo našroubovat na Ženy mužů Džínovou lásku, která nás provází celých 25let našeho muzicírování, no a snad se povedlo a nikoho jsme tím neurazili.

HN: Jelikož si s Epy podobná překvápka užíváme rádi (je to takový muzikantský adrenalin), bylo hned jasné, že do toho půjdeme. Nadšení tedy bylo. Nápady na různé typy mužů se také rychle kupily (od nabízejících se "ženy mužů hudebnich" až k povzdechu "ženy nemůžu"). Realizace nám ale díky časové zaneprázdněnosti vázla, a tak se první ucelené návrhy začaly scházet až dva tři dny před křtem. K samotnému finálnímu výběru z tuším čtyř variant a secvičení došlo až právě 6. prosince krátce po poledni. Naše sloka o ženách mužů zámožných byla tedy večer tak čerstvá, až se z ní ještě kouřilo.

Marien: Ano :-)

Dušan: O čem to bude, mě napadlo téměř okamžitě. Až jsem si říkal, že to určitě napadne i ostatní. A protože se mi vždycky dobře veršovalo za chůze uprostřed lesů, vod a strání, dal jsem tomu jedno říjnové odpoledne na Kokořínsku. Žádné další podobné sloky už v šuplíku, proboha živýho, nemám.

Radek: Ano, věděl jsem ihned, o čem budu zpívat. Navzdory tomu jsem se pokusil jít "do srandovna". Poté, kdy jsem přesvědčil Elišku k duetu a rychlému založení tzv. Hlubokého Bodla, vstal jsem v tu slavnou "Epysobotu" všechny verze vyhodil a napsal dvě, z nichž jsme společně vybrali tu, kterou večer slyšela veřejnost.

Po skončení celého koncertu, během něhož jsme mohli vidět i několik fotek ze života kapely a jejích hostů, stejně tak jako na výstavce v předsálí, následovalo ještě jedno bonusové video představující koncert Epy de Mye za 10 let a pak společný přesun na špejchar, kde kapela pořádá své pravidelně nepravidelné večery nazvané Epycentrum. Tam se tentokrát sešel rekordní počet lidí a rozjela se zábava končící až v neděli odpoledne, jak je tady víceméně pravidlem.

Co říci závěrem? Snad jen držet palce, aby Stopy kapely Epy de Mye ve vodách českého folku opravdu hned tak nezmizely, stejně jako nezmizí z povědomí diváků alespoň některé momenty z tohoto večera.