FOLKtime - Vaše brána do světa folku

O naprosté profesionalitě všech muzikantů snad ani nemá cenu něco dodávat. Kromě primáše Pavlicy mě tentokrát mimořádně zaujal klarinetista David Burda, který bravurně střídal klarinet a zobcovou flétnu. Velký úspěch zejména u dámské části publika měl také nový houslista Michal Krystýnek. Samozřejmostí jsou intonačně precizní vícehlasy a také sólové party Alice Holubové, které koncertní pódium svědčí mnohem více, než to festivalové, kde působí její projev možná lehce nejistě.

Druhá polovina koncertu patřila písním na přání diváků. Ti mohli během přestávky napsat na papír vzkaz kapele nebo název písně, kterou by si přáli slyšet. Papírků se sešlo tolik, že je Jiří Pavlica ani nestíhal číst a mezi jednotlivými písněmi se neustále roztomile bezradně omlouval, že ten večer prostě nemůže vyhovět všem. Také jsem využila příležitosti slyšet svou oblíbenou píseň, ale profesionální slavistická deformace mi pochopitelně nedovolila požádat o nic jiného než o Velkomoravský chorál. Jedná se o zhudebnění jednoho z nejstarších slovanských textů, který se objevil v tzv. Kyjevských listech a je překladem původní latinské modlitby. Zajímavé je, že i text starý přes tisíc let zní v podání Hradišťanu zcela aktuálně:

"cěsarьstvě našemь, Gospodi,
milostьją tvojeją prizьri,
i ne otъdazь našego tuzimъ,
i ne obrati nasъ vъ plěnъ narodomъ poganьskymъ.
Christa radi, Gospodi našego,
iže cěsaritъ sъ otьcemь i sъ svętymь duchomъ"

(V překladu by tato modlitba zněla zhruba takto: "buď milostiv k našemu království, Pane, nedávej našeho cizím a nevydej nás pohanským národům. Pro Krista, našeho Pána, který vládne s Otcem a s Duchem svatým.")

Zařazením Velkomoravského chorálu Pavlica zároveň upozornil na blížící se každoroční akci Dny lidí dobré vůle na Velehradě. Písní k zamyšlení bylo ten večer ještě několik, například Studánka ("aleluja, jen nebe nad hlavou mám, aleluja, náš společný chrám... nic víc jsme na tom světě nestačili, jen projít cestu ke studánce a zažít krásnou chvíli...")  Došlo i na písně ke společnému zpěvu publika (Když jsem šel z Hradišťa, Rožnovské hodiny) nebo geniálně jednoduché sólo Alice Holubové Když jsem byla u maměnky v domě. Trochu mě zklamal Mys dobré naděje ze stejnojmenné desky, jehož text mi připadá až příliš patetický a prvoplánový ("přichází čas společných kroků, společné mysli, společného tepu srdce. Přichází čas společných kroků, stejnosti i rozdílnosti. Zavírám oči a hluboko se nořím do světa srdcí, která bijí v tuto chvíli spolu s mou hudbou a s mým hlasem. Zázračný okamžik zastavení se a spojení..") , i když v podání Jiřího Pavlicy zní ta slova skutečně upřímně.

Po několika přídavcích včetně Letního rána už jsme mohli na odchodu jen přemýšlet o smyslu textu "vstávej, člověče, a raduj se z každé vteřiny, která je ti dána". Zážitek z koncertu Hradišťanu je nepřenosný, můžu proto jen doporučit, abyste se sami vypravili na koncert.