FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Reklama všeho druhu na nás číhá na každém kroku a ani já si neodpustím malou, lehce vtíravou poznámku. Běžte do Paláce Akropolis! Ten prostor mě ještě neomrzel. Jednou se tam octnu na koncertě folkovém, podruhé na bigbeatovém, pak se z ničeho nic ve tři ráno zmítám v "housových"křečích v místním baru s DJ. Naposled jsem si pochutnala na tradičním jídle od pravých Mexičanů v rámci týdne mexické kuchyně a hlavně jsem tu v posledních dnech zažila hned dva křty desek romských kapel. A šla jsem na jistotu, Točkolotoč ani Věra Bílá a Kale nejsou žádní nováčci. Přitom to, co obě kapely spojuje především je fakt, že patří k těm českým umělcům, které umí lépe ocenit publikum v zahraničí. Ať to zní v uších našinců jakkoli nedůtklivě.

Točkolotoč si možná pamatujete z Porty 1986, kterou vyhráli. Tenhle úspěch je nejspíš motivoval k tomu, aby do toho pořádně šlápli a výsledkem byly koncerty v Paříži, Washingtonu i jinde ve světě. Album, které v Akropoli pokřtil František Černý z Čechomoru, je v pořadí už třetí. Přitom od vydání druhého uplynulo už šest let. Možná to, nebo něco jiného, se podepsalo na smutném počtu diváků na křtu. Každopádně těch pár desítek věrných to kapele snad dostatečně vynahradilo. Myslím si ale, že je jen otázkou času a dobré reklamy, kdy se na tyto svitavské bardy lidé rozvzpomenou. Kapela před časem částečně změnila složení, a to se podepsalo na zvuku kapely. Na novém CD So has, oda has (Co bylo to bylo) se objevily vedle romských i české texty a do zvuku se nenápadně vmísily vlivy funky, reggae, ale i českého bigbeatu. Dlužno říci, že temperamentní romské rytmy, syrové emoce a pozitivní energie neztratily na síle.

Ruku do ohně dám na to, že taková Věra Bílá zůstane navždycky rokycanskou patriotkou, která neopustí svůj panelákový byt, bude sedávat na lavičce na náměstí, klábosit, koncertovat bosá a přitom bude mít pořád houfy fanoušků po celém světě, stovky odehraných koncertů za sebou i před sebou a neudělá s ní nic ani pomyšlení, že se svou kapelou Kale dobyla i Carnegie Hall.

Do Akropole přijela se svou kapelou Kale představit po třech a půl letech nové album C'est Comme Ca (Takhle to chodí), které obsahuje čtrnáct písniček v romštině, jejímiž většinovými autory jsou muzikanti z Kale. Písničky si kapela nevysedává ve studiích, ale pilně koncertuje. V poslední době mají za sebou například turné ve Francii, Izraeli, Americe, Velké Británii a Španělsku. U nás zahráli třeba v Národním divadle.

Svou muzikantskou cestu si mladičká Věra Bílá prošlapávala účinkováním na rodinných slavnostech, svatbách a zábavách s cimbálovou kapelou svého otce, Karola Giňi. Do velkého hudebního světa ji uvedla v polovině devadesátých let Zuzana Navarová, jejíž památce je nové album věnováno. Na desce mimochodem hostuje Camilo Caller, člen kapely KOA, bývalého hudebního zázemí Zuzany Navarové. 

Jak už to tak bývá, jablko nepadá daleko od stromu, ale v případě mladé kapely Le Čhavendar to je pěkná úroda. Synové hudebníků z Kale hrají od svých raných pubertálních let a citu pro muziku, který jim taťkové nadělili, mají na rozdávání. Právě dotočili druhé album  a mají za sebou spoustu koncertů a výhru v hudební soutěži Zlíntalent 2004. V Akropoli vystoupili jako překvapení na začátku večera.

Tyto dva večery byly nezapomenutelné pro emoce, které od romských muzikantů proudí

k posluchačům. Emoce neskrývané, intenzivní, nelítostné, ale opravdové, a proto krásné. A je jedno, jestli na takovéto čisté, spontánní muzikantství zareagujete potleskem, tancem, pláčem nebo se jen tak zasníte a vychutnáváte si každičký tón. V každém případě to stojí za to.