FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Židle zabrali Honza Houška s Pepou Kvasilem. V případě Honzy Houšky lituji, že jej v podstatě kromě Krychle nemůžu nikde slyšet. Zazpíval s doprovodem Pepových jemných prstů na strunách kytary o Václavském náměstí a tradičně něco o ženách.

Vedle Pepy pak usedla jeho stálá  jevištní partnerka černovlasá Olina z Plavska u Stráže nad Nežárkou a příjemným hlasem zazpívala píseň věnovanou jedné z jejích (a mých) lásek -  Zuzaně Navarové a další Pepovu píseň Kalina.

Proud tónů byl přerušen parodií na TV pořad s názvem Banánové slepičky, kdy Petr Jablonský zastal moderátorku Halinu i hosty Bolka Polívku a "šarmantního" Pavla Trávníčka.

Vladimír Šaolín Konopas zopakoval na přání diváků píseň Zápisky ruského novináře z rallye Paříž - Dakar, v níž na melodii Get Back použil v refrénu jedno méně slušné slovo, navíc s nepříliš užívanou pádovou koncovkou (ale rým na spojení gola klíče to vyžaduje). Po bouřlivém potlesku vytáhl Šaolín z batohu kastrol a vařečku a stěžoval si, že kastrol nemá odposlechy. Abych předešel další kritice, byť mě Šaolín nejmenoval, prohlašuji, že v jeho písni nejde jen o rým Bambus - trambus, ale například o verš .. Franta, mám sklerózu jak Franta. Nevím na koho ale narážel. V repríze operní árie na melodii Leoše Janáčka s textem  Dopravního podniku si Šaolín dal na hlavu čepici se štítkem a pod krkem měl motýlka.

V dalším vstupu mluveného slova pak trojice TV hlasatelů představovaná Milanem  a Petrem Jablonskými a sporťákem Moulíčkem v podání  Michala Knébla,  předvedla parodii na televizní zprávy. Zejména mě zaujala zpráva o nemajetném občanovi, který onanuje na břehu řeky, aby poslal děti k moři či sportovní zpráva o tom, jak olympijský oheň již čtvrtý postupuje kanadskými lesy.

Velké těšení jsem měl na ohlášené Panelákové fotry. Jejich kapelník Jirka Tatra Kyncl dohodl, že budou vystupovat unplugged a "no guitars". Takže zněly jen housle Michala Knébla, industriální flétny a další nástroje zhotovené Jardou Heavy Budilem. Fotři dokázali, že postup na Zahradu není náhoda. Zejména Michal  Knébl v rapové skladbě Krtek v závěru dupal po maketě krtka tak dramaticky, že dokázal vážnost záměru sáhnout po nejvyšší ceně stejného jména. Krom Krtka zněl Pochod mažoretů v líbivých kostýmech a ani Jarda Budil se nedal zahanbit v lidové písni o ztrátě orgánu, když s odhalenou hrudí a břichem třímal valašku. Nějak mám tu kapelu čím dál víc v oblibě.

Po přestávce si Jirka Zip Suchý půjčil od Martiny Trchové elektrickou kytaru, řekl, že za bůra ukáže pooperační jizvu a hrábl do strun. Spustil píseň Internát, jejíž text najdeme i v nové knize Milana Jablonského Něco k obědu, něco k večeři, přidal ještě jednu a přečetl báseň Malej život z téže knihy. Jen doufám, že příště bude pro Jirku víc času.

Po Jirkovi Suchém na jeviště usedla část uskupení Humbuk a sice Luboš Pick s Pavlem Keroušem. Luboše Picka mám spojeného především s kapelou Asonance. Kapelu na čas opustil dík analytické matematice, kterou v Kanadě vyučoval. Ale v Krychli "basoval" krásné písně zpívané a zčásti recitované Pavlem Keroušem. Jen u nádherného textu písně Deštivý pohřeb si Cimbura neodpustil hlasitou poznámku, že v případě, kdy na pohřeb přijde Zip - Suchý, je pointa celé písně vniveč. Luboš v případě textu písně Muž, který neuměl plakat sdělil, že byl společně napsán cestou na běžkách v Jizerských horách. Každopádně se oběma "běžcům" velmi povedl.

Po torzu Humbuku Milan Jablonský připomenul sloh doby nedávno minulé, pro níž zatím hlasuje cca 18 % voličů. Milan případně projev zakončil heslem, že republiku si pozvracet nedáme.

Petr Sedláček tentokrát nemusel vysvětlovat v Lisabonu, že v sedm hraje v Krychli. Sedl na židli vedle Pepy Kvasila a spustil

Členové Krychle poslouchají své nekrology z úst Milana Jablonského

foto: Vítek Školník Urban ©

Předposledním písničkářem byl Jeroným Lešner, kterému dramaturgie dovolila jen jednu písničku.

Před závěrečným zpěvem a povídáním  Arnošta Frauenberga zopakovali Milan Jablonský s Petrem Jablonským rozhovor s bývalým premiérem. Snad zůstane zachován i nadále jen jako parodie a ne jako skutečnost. Arnošt Frauenberg, kterého Jirka Hrdina překřtil na plakátě na červencové koncerty na Trautenberka, přidal opět několik absolutních rýmů. V návaznosti na rozhovor Milana s Petrem přednesl "Myslíš ­li to se mnou, Stando, upřímně, pojď se mnou na hajzl a utři mě". Pak jsem si všichni zazpívali refrén o protivném sněhulákovi a byl konec.

Jenže nebyl tu úplný konec. Na jeviště se dostavili a kupodivu i se i vešli všichni účinkující, kterým postupně Milan Jablonský četl nekrology. Nestačil jsem všechny  detailně zaznamenat a tak pouze vybírám:

Michalovi Knéblovi je určen osud největšího vraha, který zemře ve věznici Bory. Měl by ženy škrtit houslovými strunami.

Luboš Pick, Pavel Kerouš a ten večer nepřítomný Mirko Rokyta by měli spáchat sebevraždu v důsledku poslechu písní Michala Davida.

Pepa Kvasil má ukončit život pod koly tramvaje číslo 22, když se podívá, zda je v nádrži dost elektrického proudu.

Jirka Zip Suchý by měl zemřít v náručí krásného muže, manžela své inteligentní přítelkyně.

Arnošt Frauenberg má být popraven za organizování emigrace na plovoucích podlahách.

Jediný nesmrtelný má být Petr Jablonský , který požije lék nesmrtelnosti.

A tak skutečně velmi netradičně skončila červnová Krychle a nezbývá než se těšit na poslední čtvrtek v září, kdy od dvaceti hodin patří Krychle Šaolínovi.