Moc dobrá párty

16.11.2005 Moc dobrá párty (Tomáš Pohl)

(reportáž ze křtu cédečka Halalabalala kapely Navzájem v Plzni)

Kolikrát jsem si říkal, proč se v některých místech něčemu dobře daří? Copak že na jižní Moravě roste víno a u Žatce chmel, to se dá pochopit, příroda tak chtěla. Ale proč se v Plzni daří folkáčům v míře nikoliv nepatrné, je mi záhadou. Z nedostatku jiného objevu zkusím říci, že je to vodou. Patrně tu bezva vodu pily děti u Leichtů, Merxbauerů i u Haasů či u Motlíků. Z dětí se stali dospělí a vznikaly kapely jedna za druhou.

Jeden takový produkt "plzeňské vody" stál 2. listopadu 2005 ve 20 hodin na pódiu podzemního klubu JoNáš v krásně rekonstruované Měšťanské besedě ve Smetanových sadech blízko náměstí. Ty detaily nepíšu pro Plzeňáky, ale pro přespolní, kteří to mají po dálnici z Prahy ani ne hodinu. Ten večer plzeňská kapela Navzájem křtila své nové album s názvem Halalabalala.

S Navzájem jsme se navzájem naposledy potkali 10. září na Toulcáku na Folkomínu, předtím na Kocouří scéně v Telči a ještě předtím v Zahradě na Jižním městě.

Irena Motlíková

foto: Tomáš Pohl ©

Navzájem má několik nápadných a několik méně nápadných prvků. Začnu kapelníkem, skladatelem, textařem, bubeníkem, perkusistou, hráčem na elektrickou a akustickou kytaru, hráčem na foukací harmoniku, zpěvákem a otcem dvou dcer - Přemyslem Haasem.

Slyšel jsem, že při jednom koncertu v jižních Čechách se jedna legenda folku, které patřil večer, tak trochu děsila, když uprostřed jeviště viděla Přemkovu bicí soupravu. Jenže nápadné postavení bicích uprostřed jeviště ještě neznamená, že Přemek přehluší vše a jak říká jeden můj milý nejmenovaný kolega (že, Vašku?), hraje stylem "ukaječ". Přemkova hra v sobě spojuje hravost, šibalství, smysl pro srandu a recesi, je skvělá a je jen organickým článkem originálního zvuku kapely. Nevím, jak to Přemek dokáže, dát současně do hry vše (o tom svědčí časté obětavé podávání ručníku jeho ženou) a současně pustit kapelu ke slovu.

Druhým nápadným prvkem je zpěvačka a občasná hráčka na irský buben Irena Motlíková. Irena Motlíková nemá hlas bourající okna a působící padání trámů, ale tuto vlastnost nepostrádám. Irenu Motlíkovou je totiž třeba nejen slyšet, ale i vidět. Jistě mě k tomuto závěru vede i čistě mužský zájem o hezkou ženu na scéně, ale jediný důvod to není. Irena si totiž v písních se svým hlasem náramně hraje a dá pocítit, jak jí písnička sedí. Chvilku je roztancovaná rošťanda, která se těší, až zabalí práci a zaskáče si se svým klukem v hospodě, chvíli je ženská, co se s tím klukem rozešla, snaží se být nad vším, ale úplně tak tomu není. Zkrátka, u Ireny cítím velikou radost ze zpěvu, kdy barometrem radosti jsou vedle hlasu i její oči.

U méně nápadných prvků kapely dám přednost Vlaďce Haasové, Přemkově ženě, jinak zpěvačce, hráčce na akordeon a klávesy. Byť většina ženských sólových pěveckých partů patří Ireně a Vlaďka zní většinou v duetu s Irenou nebo ve vokálech, zazpívá si i ona občas svým velmi příjemným a čistým hlasem své sólo. Co však dává kapele vedle Přemkových bicích zvláštní chuť, je Vlaďčin akordeon. Akordeon patří k irskému stylu hudby, ale opět záleží na zacházení s tímto nástrojem. Zde je Vlaďka stejně nepodbízivá jako Přemek s bicími, ale o to víc by kapela trpěla, kdyby v ní akordeon nezněl.

Stejnou a možná někdy i větší roli hraje banjo tichého a nenápadného Radima Humla. Radim je skromný, ale velký hráč a na jeho hru se vždy vyloženě těším.

Baskytarista Dan Zita mi něčím silně připomíná Petra Novotného ze Žalmanova spolu. Kromě vousů a vysoké štíhlé postavy je to zejména výraz vyrovnaného pohodáře. A co bychom si povídali, dobrý baskytarista, to je terno.

Posledním z méně nápadných prvků kapely je kytarista Jirka Seifert. Jirka je do jisté míry zakryt bicími, ale jejich zvuk nebrání divákům přesvědčit se, jak dobrého kytaristu má Navzájem.

Ten večer bylo představeno zmíněné album s trochu říkankovým názvem. Večer se skládal z několika částí. V první části byly bicí umístěny dozadu a Přemek hrál na kytaru nebo jen na příruční buben.

Z nového alba zněly s celkových šesti jen tři písně: Noc má závoj, titulní Halalabalala a Dráteník. S výjimkou Dráteníka, u něhož hudbu složil Míša Röhrich, je autorem hudby i textů Přemek Haas. Už v této části si Přemek neodpustil zmínit první recenzi alba, kterou na nejmenovaném spřáteleném folkovém webu publikoval jako vždy rychlý recenzent, kterého Přemek

Křest CD Halalabalala

foto: Tomáš Pohl ©

nejmenoval, ale znalci vědí. Přiznám se, že jsem před představením recenzi nečetl, ale Přemek používal v této části, ale i později některé přívlastky, jak jsem později zjistil, vytržené z kontextu. Nešlo o nic jiného než o přátelské kočkování a v podstatě o poděkování za dobrou recenzi.

Před druhou části, což byl vlastní křest, se na jeviště dostavila dvojice složená z Bédi Röhricha Šedifky a jeho syna Michala. Hostem bylo tedy duo Komáři, které se jistě řadí mezi trampské soubory. Říkali jsme si s kolegyní, jak tato "trampírna" zapadne do "plzeňské Chesterburrské hospody", ale bylo zbytečné se o to starat. Oba Röhrichové byli více než báječní. První píseň Traper samotář zpívali Komáři spolu s Navzájem, pak už zpívali Komáři sami. Nejvíc mě dostala Šedifkova Zůstaň, tu bych mohl poslouchat pořád.

Jenže mezi hraním došlo na zápas s lahví šampaňského (myslím, že s ním zápasil Pavel Brom), ale za účasti autora obalu Vinceho a Jirky Slámy, šéfa Aviku, který album vydal, byla a deska polita a tradičně vhozena do publika.

Komáři hráli, přidali a po přestávce se rozjel ten pravý koncert s bicími uprostřed. Zazněly skoro všechny písně z alba a jak mi řekl před koncertem Radim Huml, byl čas nejen na vypalovačky, ale i na ty pomalejší. Album, jak je uvedeno na obalu, vznikalo od roku 2004 do první poloviny roku 2005. Kromě toho, že spěchat se nemá, jsem díky tomuto intervalu téměř všechny písně znal.

Na albu je pár písní, které chytnou na první poslech, zejména v živém podání. Jsou rytmické, melodické s chytlavým refrénem. Jmenovitě jsou to písně Proroci, kdy je třeba refrén s kapelou řvát nebo rovnou začít tancovat, Joe Kelly, kdy z interpreta Přemka jen leje, Černej pes šitý přímo na Irenu nebo krásně rozpustilá Krajkářka (hudba Míša Röhrich). Vedle toho nádherná Už je to v moři, ve stylu reggae, kde jakoby Irena Motlíková citlivě vypráví svůj vlastní příběh. Citlivý krásný hlas Vlaďky Haasové pak zněl v písních Pod hladinou a Tak co chceš říct.

A tak bych mohl pokračovat kousek po kousku v playlistu, který ten večer obsahoval jedenadvacet písní.

K mé veliké radosti zněla i instrumentálka Repeal Of Licensing Law od The Pogues, kde si zahrála na flétnu i neavizovaný host kapely, jedenáctiletá Bára Haasová, s níž jsem si udělal známost v létě v Telči. Jako vždy zněly na závěr vždy žádané pecky: V Chesterburrský hospodě, Whisky šplouchá sudem a Bývalý generál L. Z. Jenže vše má svůj konec a poté, kdy jako úplně poslední zněla Hrnčířská za přispění hostů, ta báječná plzeňská párty skončila.

Vám, kteří jste tam nebyli, nezbývá než si album koupit, nebo navštívit nějaký koncert Navzájem.

CD Halalabalala vydalo v roce 2005 vydavatelství Avik. CD je natočeno ve studiu PyHa (část) a ve studiu ExAvik (druhá část), zvuk Přemek Haas a Pavel Brom. Hosté na CD: Tonda Zimmel - bicí, Zdeněk Kubík - dudy a Pavel Brom - vokál. CD obsahuje 15 písní, celková stopáž neuvedena.

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Džexna - Re: Moc dobrá párty

|83.208.9.xxx |16.11.2005 11:03:00

Jo, jo, moc dobrá párty to byla! A vlastne pro majitele CD je porád! Jako pravidelná posluchacka Hudebního kurýra na Country Radiu vím, že tuto nedeli ve 20:30 zazní ukázky práve z CD Halalabalala. Poslechnete si je.

)

Odpovědět