FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(reportáž z  říjnové Krychle)

Ve čtvrtek 27. října 2005, den před státním svátkem oslavovaným za mého mládí jako Den znárodnění, jsem si uvědomil dvě věci. Za prvé, že změna může být k horšímu, ale taky k lepšímu, a za druhé, že člověk někdy chodí kolem něčeho zajímavého bez povšimnutí. Uvedený den se totiž konala říjnová Krychle, ale nikoliv tradičně v Balbínově poetické hospůdce, ale v klubu Souterrain na Bělehradské 82, v Praze 2. Říkal jsem si, zda uvedená, byť dočasná změna neodradí diváka a dále, jaké to v tom klubu vůbec bude?

Zhruba dva roky pracuji kousek od Bělehradské ulice a kolem vývěsky tohoto klubu jsem chodil bez povšimnutí. Spíše mě vždy láká blízký antikvariát či prodejna lahůdek. Po páté odpolední jsem ale seděl ve velmi útulném podzemí a sympatický jídelní lístek obsahoval například nakládaný hermelín, utopence nebo chleba namazaný škvarkovým sádlem. Základ kulturního prostředí byl  bezpečně vytvořen.

Pamatuji vznik minimálně tří bigbítů na gymnáziu Ohradní v Praze 4, kde jsem díky tomu, že jsem byl matematický primitiv (doposud jsem), studoval. Analytické mozky v Praze 4 navštěvovaly jiné studijní ústavy, mimo jiné i zmíněnou Vítěznou pláň. Kde je konec oněch kapel? Jenže uplynulo téměř třicet let a Luboš Pick, kromě

Humbuk v Souterrainu

foto: Tomáš Pohl ©

Humbuk je personální dotvořen ještě Alešem Zimolkou (bicí a perkuse), rovněž současným  členem  Asonance, a Blankou Živnou, která má na starosti doprovodný i sólový zpěv. Měl jsem trošku obavy, zda Aleš, jako někteří jiní bubeníci, nebude hrát, řečeno slovníkem fotbalových fanoušků "sobecky na úkor celku". Alešovi se však dodatečně za uvedené obavy omlouvám, protože tak citlivé a dobré hraní jsem už dlouho nezažil. V tak malém prostoru, jako je Souterrain, to bylo skutečně to pravé ořechové.

Kdybyste pátrali po koncertech či dokonce šňůrách Humbuku, budete zklamáni, pokud zrovna nestudujete Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jádro kapely tuto pro mě tak nedosažitelnou školu vystudovalo. Humbuk v plné sestavě hraje jednak prvákům v areálu na Albeři (nádherný kraj zvaný též Česká Kanada) a jednou ročně přímo na fakultě.

Autorem většina skladeb je Pavel Kerouš za vydatného přispění Luboše Picka. Kapela hraje i převzaté věci s českými texty obou zmíněných členů. Je zvykem, že ten, na koho padne dramaturgický los, přizve na představení řadu svých kamarádů. Na prvním místě jsou to ostatní členové Krychle.

Jenže Humbuk s jedinou výjimkou v podobě vstupů Milana Jablonského pojal večer jen jako svůj koncert. Myslím, že uvedená dramaturgická změna byla sice neobvyklá, ale vyplatila se jak divákům, tak i Humbuku. Z množství skladeb, které ten večer zazněly, vybírám ty, které mě nejvíce zaujaly: V převzaté skladbě s českým názvem Žádní přátelé byl vzat za základ povzdech M. Jacksona (z jeho přezdívky King of pop dovodil Luboš Pick, že MJ se v mládí vyučil obuvníkem), že celý svět je plný jeho fanoušků, ale nemá žádné přátelé.

Ve skladbě Pavla Kerouše Setkání po létech na téma Rychlé šípy mě zaujalo spojení: najednou měl hovorů jak z Lán? Ostatní stejně pěkná jsem nestačil zachytit. Smyslem textu podle dovětku Luboše Picka je sdělení, že lidi jsou velký svině. Autobiografická Zlámaná Lhota popisuje autentický zážitek ze školního zájezdu raného Humbuku, kde bylo cílem prokázat, že tehdejší prvenství Belgického království v počtu vypitých piv na hlavu bylo možné překonat. Vše pak skončilo zadržením protagonistů tehdejší Veřejnou bezpečností, neboť členové zájezdu na jedné návsi zpívali vulgární chorál: Kyselá prdel. Uvedené slovní spojení v TV vypískávané před dvaadvacátou hodinou pak zaznělo jednou i v závěru písně. V písni Loupežník už šel byl pohřben legendární Rumcajs, jehož dílem zabily želvy Ninja a jiný polistopadové dětské potvory.

Humbuk střídá písně veselé i smutné, ale dominují vynikající texty a pěvecký přednes Pavla Kerouše. Kapela má obrovský nadhled a jak mi tiše šeptal vedle mě sedící známý písničkář z Krychle, jehož označím iniciálami FV, nic jim není svatý. Luboš si s Pavlem během produkce nejen měnili kytary, ale i sólové pěvecké party. Luboše Picka jsem s výjimkou zapojení se do sboru či spíše chorálu Asonance zabírajícího celé veliké jeviště, samostatně zpívat neslyšel.

V Humbuku, který založil, si však přidělil několik pěveckých sól a zněla velmi dobře. V písni Caseyova poslední jízda na melodii K. Kristoffersona opustila sbor i Blanka Živná a prokázala, že má velmi hezky znějící hlas. Píseň Muž, který neuměl plakat jsem slyšel v Krychli jen za doprovodu kytar Pavla a Luboše. Její text je důkazem toho, že kamarádi, kteří spolu vydrží třicet let, dokáží kongeniálně složit nádherný text plný metafor. Tato vlastnost není každá dvojici dána a je velkým darem. Luboš opět připomněl, že text písně vznikl při běhu na lyžích v Jizerských horách.

Jediným hostem byl Milan Jablonský. Před představením vykládal Milan, že kdosi ve FOLKtimu napsal, že v zářijové Krychli vystupoval Milan Jablonský a příliš neperlil. Byť vázán slibem mlčenlivosti v rámci zářijového večeru dvojitých agentů, místopřísežně prohlašuji, že osoba přednášející zcela blbé vtipy nebyl pravý Milan Jablonský, ale jakási špatně namaskovaná neznámá osoba. Něčím mně tato osoba připomínala Šaolína, ale může jít jen o náhodnou podobu. Milan Jablonský přednesl ze své báječné knihy Něco k obědu, něco k večeři pár úryvků, například fejeton na téma, že není králík, aby jedl samou zeleninu nebo dialog na téma puberta.  Jako vždy nám bránice vibrovaly až jedna radost.

Po přestávce zaznělo Matematicko-fyzikální blues o tom, jak je těžké sbalit na matfyzu doktorku, když člověk nemá tričko s Einsteinem. Píseň prý měla původně sloužit k propagaci fakulty, ale nevím, zda cíl byl naplněn? Humbuk v písni Pouť za zlatým r(R)ounem zavzpomínal na dobu, kdy se ucházel o folkové a trampské festivaly. V názvu písně bylo využito jméno organizátora festivalu Písně dlouhejch cest, Jiřího Ušouna Rouna, a byla to jedna z nejlepších parodií na toto téma, které jsem kdy slyšel.

V písni Konec přátelství kapela reagovala na předpovědi, že parta z gymplu založená na lásce k muzice a společném pití piva nevydrží do maturity. Jenže čas letěl a v přídavku zněl ještě jednou Milan Jablonský a píseň Chucka Berry Memphis Tennessee  s textem věčně zeleným na téma zdravotnictví.

Takže: Humbuku a Milane, díky za báječný večer. A v neposlední řadě díky Pájovi za perfektní zvučení.