O notě po notě

09.10.2009 O notě po notě (Šklíba)

Kdysi dávno jsme vyrazili na vandr na Šumavu a až na nádraží u pokladen zjistili, že některým z nás stačí prachy akorát kousek za Plzeň… a tak jsem se dohrabala na svou první Portu. V dalších letech jsme podobných akcí vymetli víc a davových akcí si užili natolik, že jsme na ně pak řadu let ani nepáchli. Vzato kolem a kolem, kdyby nás na Jizerskou notu nelákali kamarádi a o kus dál nám nemávaly žitavské úzkorozchodky, zámek Frýdlant, sud v Lázních Libverda a pár dalších zajímavých míst, z nichž jsme mnohá ani nestihli, obešli bychom se bez hudebního festivalu i letos. A nebýt Belmonda, i tenhle článek by psal někdo jiný – někdo, kdo jel na Jizerskou notu kvůli muzice, kdo neprošvihnul začátek koncertu, kdo většinu písniček neprožvanil s okolím a kdo je zkrátka víc v obraze než já :o)

• Už se vám někdy povedlo zapomenout doma fusekle? Pak porozumíte hloubi mého neštěstí, s nímž jsem velela zastavit rodinný kočár u každého krámu od Raspenavy do Hejnic (fakt dálka, mimochodem). V tom prvním byla prodavačka, její rodina a velký kulový, v druhém už jen to velký kulový, ve třetím prodavačka, fusekle a pár dalších ohavností. Využila jsem to a zásobila rodinu ponožkama na několik let.

• Potěšila mě zřícenina hotelu na náměstí, protože to se fakt hned tak někde nevidí. Kuriozity já ráda, a tahle se dá dokonce koupit. Když pro nic jiného, tak z piety, protože tady prý Jizerská nota začínala.

• Podobně nepřehlédnutelný je kostel, kam soudě podle čepic na hlavách zabrousili i ti, kteří podobná zařízení nenavštěvují. Možná ještě lepší ale byly poutnické ambity s křížovou cestou, kde – jak jinak – nebyla ani noha. Škoda.

• Zato v cukrárně před kostelem bylo nabito; docela by mne zajímalo, jestli 10 kaček za kopeček zmrzliny je tradiční hejnická taxa nebo ji jednorázově zvedli kvůli mlsným vandrákům. Na druhou stranu mě to nezajímalo natolik, abych se šla přeptat. Námět pro drzé jedince na příští rok.

• Hnala jsem se do kina, protože něco, co program označoval jako „komponovaný potlach“ (neměl to být kompotovaný?) jsem ještě nezažila a taky jsem nechtěla tábořit před kinem. Ti „notyznalejší“ mě brzdili s tím, že když se v kině sejde třicet lidí, je to moc. Nakonec jich tam bylo o hodně víc, protože povídání Tonyho a Belmonda se spisovatelem Miloslavem Nevrlým o slovenských, ukrajinských a rumunských Karpatech, to celé proložené báječnýma fotkama a písničkama Lístku, bylo naprosto úžasné…

• …i když jsme celou dobu s Bublinou rušily.

• Ponaučení: kverulantky by si fakt neměly sedat do první řady.

• Když už probírám hejnické nemovitosti (hotel, kostel, cukrárna, kino), tak by se slušelo zmínit i nového majitele místního autokempu, který jej prý navzdory chmurným předpovědím z loňského roku Jizerské notě pronajal bez větších problémů. Sláva, tradice zůstala zachována.

• Kdo zná Jizerské hory jako oblé vrcholky a táhlá návrší ve stylu „cyklistův sen“, zůstane v Hejnicích paf: že by ty strmé zubaté skály fakt byly Jizerky? Jsou, z té nepřístupnější strany. A Nota prý tohle údolí dokáže zaplnit tak dokonale, že když se vykašlete na koncert a jdete místo toho courat po kopcích, slyšíte písničky až vysoko nahoře na skalách.

• Pokračování tématu nemovitosti: několik hospod mělo z technických důvodů zavírací den a v té, co jsme jedli my, pořád vypadávala elektřina a kuchař si šel ve finále zřejmě hodit mašli.

• Servírka nahlas špekulovala, že asi někde mají velkou spotřebu elektřiny, že to tak zlobí… Nedalo mi to a vzpomněla si na dávný skvělý slogan „elektronikou za folk krásnější“. Že by hlavním viníkem byly elektrické kytary?

• Zatímco zelení maskovaní návštěvníci nerušeně popíjeli svá piva a kafe, nervní pán od vedlejšího stolu pokřikoval různá hesla, dožadoval se oběda, obsluhy a knihy přání a stížností, až nakonec lezl vzteky po stropě. Tímto mu na dálku děkuju za divadelní představení „moderní muž a jeho odolnost vůči stresu“, která nám zkrátila hodinové čekání…

• …a tak jsme prostě přišli pozdě a nikomu to nevadilo.

• Ono vůbec Jizerskou notu nejlíp vystihuje příjemné anglické slovo „lazy“, čti lejzy a přelož jako líný, lenivý, lenošivý a zahálčivý. Organizátoři by mi za to nejspíš dali po čenichu, ale atmosféra byla přesně taková – žádný spěch a žádná křeč, pohoda, písničky, poflakování a povalování se v trávě, milé průvodní slovo Honzy Dobiáše vhodně kombinující fakta a drby v přesně vyváženém poměru. Chceš poslouchat – poslouchej, chceš si povídat – povídej, nechceš dělat nic – nedělej…

• …a k tomu vlídné sluníčko českého indiánského léta, svítící ostošest od rána až do večera. Koho by to nepotěšilo? Zejména někoho, kdo mohl zůstat bez fuseklí :o)

• …takže vzato kolem a kolem se to organizátorům moc povedlo.

• Vyhráli ti, kterým jsem dala hlas i já, takže můžu být vlastně spokojená. Ale tak úplně spokojená nejsem a říkám si, ještě že nejsem muzikolog. Fůru písniček jsem zapomněla hned, jak odezněly a vůbec si je nepamatuju, další bych možná pochopila až napodruhé nebo napotřetí (a možná nikdy), a už vůbec si nedovedu představit bandu, která se večer sleze u ohně pod skálou a začne s chutí drnkat a zpívat něco z toho, co na notě zaznělo.

• Ale možná už patřím mezi staré stanové kůže, co melou, že dřív bylo všechno lepší, lesy zelenější a písničky zpěvnější :o)

• V žádném případě nechci rozviřovat debatu, jestli něco je nebo není málo nebo hodně trampské, z toho jsem už vážně vyrostla. Přesto se s vámi podělím o pár osvěžujících postřehů, které jsem vyslechla: jak prý si vandrák může k zelenýmu stanu pořídit červený (modrý, stříbrný, fialový, jakýkoli jiný než zelený) auto…? Kde se prý dají koupit kempinkový křesílka s maskáčovým potahem a na kolik to vyjde, když si to člověk udělá sám na koleně? A že už večerní oheň není trampský jako dřív a že červená do lesa nepatří…

• …a tak zaplať Pajda za pohotové muzikanty, kteří na to hbitě zareagovali výkřiky „Pryč s brusinkami!" a „Smrt jahodám!".

• V Hejnicích po notě moc veselo nebylo, v neděli a v pondělí tam hořel les a hasiči jezdili jako zběsilí. Že by někdo vzal jahodová a brusinková hesla doslova?

• Kdysi jsem se učila výti s celebritami a zaplatila za to tím, že mi jsou venkoncem fuk. Chcete-li vědět, kdo tam byl a nebyl, kdo se opil a kdo zůstal nechutně střízlivý, s kým byla sranda a kdo byl protivný jako vždycky, ptejte se jiných. A chcete-li vědět, co všechno se na Notě dělo, o co všechno jste přišli a co jsem vynechala, dá se to snadno zjistit na webu www.jizerskanota.cz anebo jinde.

Sdílet na...

| Více...