Spiritualfest posedmé

07.10.2009 Spiritualfest posedmé (Miloš Keller)

Ano, už posedmé se sešly v sobotu 19. 9. v moderním kostele sv. Prokopa v pražských Stodůlkách převážně velké pěvecké sbory, aby sobě i posluchačům zazpívaly spirituály, gospely a jiné, zejména černošské duchovní písně. I letos byla kolektivní duší festivalu skupina Geshem, individuální pak její sbormistr Marek Šlechta a také členka Geshemu Lucie Haschková. I letos se komunita kolem kostela podílela na zajištění zázemí, mimo jiné na výrobě občerstvení. A byla také znát i podpora MČ Prahy 13 návštěvou místních představitelů. Jako již poněkolikáté byl také festival rozdělen na část odpolední a večerní.

Jakkoliv převažovaly z podstaty věci a tradice velké pěvecké, často acapellové a kostelní sbory, našel se opět prostor i pro nejrůznější modernizující experimenty a překvapení.Svůj prostor dostali i jednotlivci, tentokrát zastoupeni černošským muzikantem a sbormistrem L. A. Davisonem, pocházejícím z Bostonu a žijícím od roku 1991 v Praze – je už tradičním účastníkem festivalu a opět předvedl koncert pro jeden sólový hlas, jen s pomocí několika malých rytmických nástrojů. Druhý sólista, Svatopluk Karásek, se pro pracovní zaneprázdnění (oddávání) omluvil. Dua byla zastoupena dvojicí TNT – Tereza Bečičková a Tomáš Ludvíček. Byl jsem trochu překvapen polohou, ve které jsem je zatím moc neznal, ale spirituály jim moc slušely a hodně jim to šlo, bylo poznat, že to není póza, ale že si spirituály vybrali, protože je cítí. Klasické folkové skupiny reprezentoval Grandis, také již poněkolikáté. Tradiční pojetí sborového zpívání představil Husitský sbor Kladno či Hradecké komorní tucteto. Menší sbory představovali Bonbon či Myšáci, druzí jmenovaní se značnou dávkou humoru a nadhledu, včetně řady vlastních upravených textů – spirituály jsou přece i o radosti a smíchu. I sbor gymnázia Radotín Columbella pod vedením profesorky M. Šreinové ukázal, že i gymnaziální mládež si najde mezi spoustou svých koníčků a zájmů prostor a čas na sborové zpívání, ctící tradice a přitom s mladistvým nadhledem.

Večerní část byla vyhrazena sborům, které se drží tradičnějšího černošského pojetí spirituálů: Nsango Malamu (se členy z Konga a Angoly) a „domácí“ Geshem. True Harmony a Octies se současně ale nebrání modernímu zvuku. Vrcholem večera bylo vystoupení elektrifikované maďarské desetičlenné skupiny Sopron Gospel – za doprovodu kláves a baskytary a kytary předvedli spíše popovější, neznalému lidu i přístupnější pojetí spirituálů, měli s ním ovšem velký a neutuchající úspěch i u zasvěceného posluchačstva. Z kvality a přesnosti zpěvu však neslevili naprosto nic. Založili svou účastí tak možná tradici zahraničních účastníků festivalu a vzájemného poznávání různých pojetí přístupu k (nejen) černošské duchovní hudbě po Evropě.

V sále kostela vládla po celou dobu spokojenost z hudebních zážitků a vydržela i po skončení festivalu. To je nejlepším příslibem pro osmý ročník. Dramaturgům festivalů bych určitě doporučoval, aby se o pár jmen z festivalu zajímali, až budou chystat příští sezónu. Byly by určitě příjemným zpestřením leckterého festivalu.

Sdílet na...

| Více...