FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Večer zahájil "paradoxní" písničkář Pepa Kvasil. Přívlastek v úvozovkách volím proto, že Pepa je protikladem své nepřehlédnutelné tělesné konstituce a  svých jemných a  poetických písní.

Pepovi pomohla jeho občasná zpěvačka Olina Zierhutová, půvabné tmavovlasé stvoření, trvale bytem poblíž Stráže nad Nežárkou. Olina mi řekla, že obě nové písně napsal Pepa právě v jižních Čechách a jednu z nich věnoval památce Zuzky Navarové.

Pak už Franta hovořil na téma správná výživa. Figuranta mu dělal Pepa Kvasil, který dokázal během krátké přednášky spořádat plný talíř místních tmavých parků a vypít k tomu pivo.

Na židli pak usedl sám spiritus agens Krychle Milan Jablonský a přednesl svou studii o tom, jak se nedělá folkový  text. Vystoupení Milana je lépe slyšet nebo alespoň číst než popisovat a   při závěrečném modelovém  folkovém textu jsem měl strach o svou bránici.

Franta pak postrádal svého asistenta, kterým měl být Šaolín. Jenže Šaolín nepřicházel a jeho roli obětavě převzal Michal Knébl. Jeho úlohou bylo předvést názorně návod na loupání a pojídání broskve , přednášený ve veršované podobě Frantou.

Jenže Michal použil k demonstraci banán, ten  mu závěru upadl na zem a později v rozšlápnuté podobě ohrožoval bezpečnost představení do doby, než jej obětavý barman odstranil.

Po těchto drobných nepříjemnostech se Franta chopil kytary a za pomocí druhého hlasu svého mladšího syna Martina zazněly dvě písně, jako první nádherná Borovice. Používat zde frázi o jablku a stromu pokládám za nošení dříví do Balbínky.

Franta a Martin za bouřlivého potlesku skončili a Franta vyzval svého kamaráda z mládí Tomáše, aby s doprovodem klavíru přednesl něco folku. Tomáš přednesl jeden "folk" v italštině (ze sféry operního folku) a druhý ve španělštině z oblasti Mexického zálivu.

Již od začátku Franta trval na tom, že přestávka nebude, což bylo dodrženo. A tak mohl nastoupit hlavní host večera, kapela Pacifik. Místo Pepy Blažejovského zaujal blonďatý mladík s typickou vizáží rodiny Nedvědů, velmi podobný Frantovi Nedvědovi. Vypadal úplně jako Vojta Nedvěd a jestli se nemýlím, tak to skutečně Vojta Nedvěd byl. Franta mi řekl, že ve stejném složení hrál Pacifik ve středu v Malostranské besedě.

Tony Linhart rozhodl, že se bude hrát bez ozvučení a rozhodl velmi moudře. Zazněly písně, které většina diváků  znala.  Helena Maršálková si vzala stoličku, aby jí Tony nezakrýval (což by byla velká škoda) a zazpívala píseň o tom, jak je těžké ráno na nádraží Praha Střed.  Na přání Franty zazpívala i Karlínské nábřeží . Marcela "Krásná"  - Voborská zazpívala Jaro nad Bretaní a na přání i Vyznání. Bylo to milé, bezprostřední a bylo vidět, že i Pacifik se cítí dobře. Tony pak nakonec přidal starou píseň Kastrovali kocoura se stále platném naučením.

Na jeviště pak vystoupil Šaolín (mezitím dorazil) a další z rodiny Vlčků, Ronald -  Rony Vlček, nevlastní bratr Franty s elektrickou kytarou.

Šaolín pak s jeho pomocí a s pomocí diváků dokazoval, jak snadné je složit rockový text. Tak trochu jsem se vrátil do Krychle s tématem Dada.

Franta pak věrný tradici uchopil známou sbírku svých textů a zahrál písně, které mohu slyšet znovu a znovu a lituji jen, že zatím nikde nevyšly. A tak jsme si  společně zpívali o koních na betoně, o tom, že v lese není nic ani pod papírem, o procesu trhání zubů  a další poetické hříčky Franty a jeho kamaráda Milana Dvořáka.

K hodnotnému uměleckému zážitku dodávám, že se ten večer Franta textově nespletl. Téměř.

Závěr patřil upoutávce na březnovou Krychli. Michal Knébl proto zapomněl na svou kariéru asistenta a chopil se kytary a houslí. Hodný strýček Knébl  za řvaní publika smíchy (jinak to nelze popsat) zpíval pohádku Hrnečku vař a obětavý Šaolín jej stylizovaně (kaše nebyla k mání) zasypal papírovými proužky do doby, než Michal zakřičel: Dost !

Mladé folkové a trampské aktivistky si skandovaně vynutily Karkulku, Michal mimicky a i akusticky vyjádřil reálnou podobu příběhu a byl konec pohádky i únorové Krychle.

Tak přijďte v březnu.