| 25.07.2005 Otevrená náruc Trebone (Školník) |
 |
 |
 |
| Reportáže | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Letos jsem se po několika letech rozhodl vynechat, pro někoho, vrchol sezony Zahradu v Náměšti na Hané a vydal se v náruč městu rybníků, příjemných lidí, hospůdek a hudby. Třeboň, vidina několika příjemně strávených dní. Ihned po akreditaci a ubytování vedly moje kroky do vyhlášené rybí restaurace Šupina. Vynechat kapří hranolky, pasované do role oficiálního jídla festivalu, s bramborem a rybí polévku by byl trestuhodný hřích. V sychravém počasí to byla skutečně vzpruha. Pomalu se blížil večer a tudíž i hlavní program na zámeckém nádvoří. Hlavními průvodci hudební produkcí byli pánové Jiří Balda a Petr Stolař z hrobského Divadla V Pytli. Petr Stolař přiběhl na podium ještě s batohem, kytarou a spacákem v ruce. Nádvoří se pozvolna zaplňovalo, a aprílové počasí a ne zrovna optimistická předpověď asi spoustu potenciálních návštěvníků odradila. Nemám rád megaprezentace velkých sponzorů a i zde mně na nádvoří více než podium "zaujal" velký růžovošedivý
Prvním z účinkujících, byla skupina, která nedávno v pražském klubu Akropolis pokřtila své druhé CD Šance (viz článek Jardy Síbrta). Právě zde v Třeboni, před deseti roky na čtvrtém ročníku, měli Irish Dew své první profesionální vystoupení. Skupinu, kterou vede Václav Veselý (akordeon), tvoří kromě dalších Čechů i jeden obyvatel z britských ostrovů, Sean Barry, hrající na keltskou harfu. Irish Dew zahájili svůj blok irskými tradičními skladbami a plynule přešli k autorským skladbám ze svých CD Závist a nedávno vydané Šance. Kapela hrála pěkně a i pro keltského analfabeta bylo velmi zajímavé průvodní slovo Václava Veselého o původu, historii keltské muziky i jednotlivých skladbách. Nedílnou součástí festivalu Okolo Třeboně je divadlo. Kromě Divadla V Pytli, ze kterého byli oba moderátoři, ke kterým se vrátíme později, každoročně svoji divadelní sezonu uzavírá Divadlo Járy Cimrmana. A zde pro mě nastalo největší dilema festivalu. Jít na představení Cimrmanů, Vražda v salónním coupé nebo zůstat na nádvoří a sledovat další účinkující. Dilema to bylo skutečně velké, protože ihned po Irish Dew byla na řadě jedna z mých nejoblíbenějších skupin, liberecký Jarret. Po zvážení všech možných a nemožných variant a s přesvědčením, že Jarrety ještě letos uvidím a uslyším jsem se přesunul do Divadla J. K. Tyla. Co říci o klasice českého divadla? Snad jen to, že ačkoli znám hry z CD nebo TV, na živo je to stokrát lepší. Po výstupu ze salónního coupé zpět ven bylo jasné, že tato noc k suchým rozhodně patřit nebude. Na zámeckém nádvoří mezitím čišela černá energie. Na pódiu totiž řádili členové Inkululeko Yabatsha School of Arts ze Zimbabwe. Tuto "partičku" jsem viděl před několika lety na Folkové Růži v Jindřichově Hradci a musím přiznat, že takhle dlouho bych na podiu běhat, zpívat a tančit asi nevydržel. Posledním pátečním účinkujícím na zámku byl Divokej Bill. Pro většinu zřejmě tahák večera netoliko pro mě. Od Divokého Billa znám jenom pár rádii omletých fláků a tak jsem byl zvědav jak to bude vypadat live. Bohužel mne vystoupení této skupiny vůbec nezaujalo a tak jsem se přesunul do sladovny pivovaru, kde se mezi tím připravoval koncert plzeňské "znouze".
Jelikož sobotní program začínal už v pravé poledne scénou v parku, na procházky po Třeboni nebylo zas tolik času. Jako každý rok, povinná česnečka U Čochtana mně postavila na nohy a vzhůru stihnout co nejvíc než vypukne hudební část soboty. Trhy na třeboňském Masarykově náměstí byly pestrobarevné, voňavé, plné zajímavých stánků a lidí, prostě nádherné. V pravé poledne měla v zámeckém parku vypuknout koncert méně známých kapel. Šest jich vybrali pořadatelé z přibližně tří set přihlášek. O jedno poslední místo se na webu Okolo rozpoutal boj. Hlasování vyhrálo duo Nestíháme. Vzhledem k aprílovému počasí, bylo rozhodnuto, že se scéna přesune do pivovaru. Za bohužel minimálního zájmu návštěvníků otevřela volyňská skupina Shivers odpolední blok. Shivers hrají keltskou muziku, a navzdory mládí členů kapely, jim to šlapalo skutečně dobře. Skladby hrají vlastní, ale i na motivy lidových písní z Irska či Bretaně. Stejně jako Nestíháme se o pár dní později na Zahradě ucházelo o přízeň hlasujících fanoušků a tam si vysloužili pěkné jedenácté místo. Druhé v pořadí byly Berušky. Byskytaristka Helena Peukertová vyměnila Třeboň za dovolenou u moře a tak Berušky vystoupily s pánským elementem. Ani to jim však nevadilo a hrály pěkně. Třetí kapela v pořadí měla trojku i v názvu. Jednalo se o skupinu Tři dny na břiše z Loděnice u Berouna. Členové kapely byly o generaci starší než předchozí účinkující a jejich doménou je, jak sami říkají, blues-beat. Kapela hraje již déle a dokonce předskakovali Vladimíru Mišíkovi. Skupinu Epy de mye jsem z důvodů hladu neviděl a tak jsem dorazil krátce po začátku Jiřího Bílého a jeho doprovodné skupiny. Jiří Bílý hraje příjemný melodický folk s bicími a jeho píseň Neptej se (stejný název má jeho první CD) je známa například z Country radia. Na podzim se u Ji-ho music chystá jeho druhé album Na tělech ryb. Vždy jeden vybraný z odpoledního bloku má právo otvírat večerní koncert na nádvoří a volba padla právě na Jiřího Bílého. Vítězem diváckého hlasování o poslední volné místo bylo duo Nestíháme. I když Petr Bohuslav, průvodce pivovarským odpolednem, a Honza Řepka tvrdili, že jsou kapela a na Zahradě soutěžili v sekci písničkáři a dua. Nu což, dvoučlenná kapela nebo duo, to se přeci nevylučuje. Kluci byli uprostřed minišňůry. Šest koncertů v pěti dnech a ještě den před tím na Křivoklátě
Zavírajícím odpolední části byl Michal Braxatoris a jeho nové Bafalo. Bafalu měl patřit popůlnoční koncert a tak byl tento dvojpísňový miniblok pojat jako pozvánka na večer. Nové Bafalo tvoří členové bývalé bluegrassové skupiny Průšvih. Jako správní bégéčkáři se s ničím moc nemazlí a tak praskla struna ještě při zvučení. Nejdřív to vypadalo, že pánové zahrají bez Braxy, ale ten to moc dlouho nevydržel a tak se alespoň chopil tamburíny a mikrofonu a než jsme se stihli rozposlouchat, tak byl konec. Bafalo dohrálo, šestá hodina na krku a tak tradá znovu na zámek. V průběhu odpoledního koncertu, bylo možné stihnout na náměstí již třetí ročník Běhu Járy Cimrmana v zimníku a s kufrem dle společenských pravidel Jiřího Gutha-Jarkovského. Výtěžek z tohoto závodu je věnován nadaci Slunce pro všechny a závod osobně startuje pan Ladislav Smoljak, který i názorně předvedl předávání štafety. Diváků na zámku nebylo zpočátku mnoho, takže jeden z moderátorské dvojice, Petr Stolař oběhl publikum a s každým se osobně pozdravil. Pro diváky příjemný začátek, pro pořadatele až tolik asi ne. Jak jsem již napsal výše, večerní koncert na zámku otevírá vybraný účinkující z odpolední scény. Jiří Bílý se svojí kapelou zahrál repertoár přibližně stejný avšak s lepším zvukem než v pivovaru. Moderátorský pár Divadla v Pytli pro mě byl velmi milým překvapením a aby se publikum během drátování a zvučení skupiny Traband nenudilo, trénovali s diváky dešťovou variantu a rozkládání deštníků na povel. Důležitá informace však byla, že prší tehdy až řeknou moderátoři. Traband před poloprázdným nádvořím zahrál skladby nejen z posledního alba a někteří z diváků se dala do tance. Aplaus byl takový, že po několikátém přídavku je moderátoři nechtěli už pustit zpět na podium. Diváci však nepřestávali a tak Tonda Hlaváč z následujících Nezmarů zpod podia uvolil "ať ještě zahrají, my pak dáme o jednu míň". Vskutku pěkné muzikantské gesto. Trabandi tedy přidali skladbu Mraky a mraky nad Třeboní se začaly trhat. Co napsat o klasice české folkové scény Nezmarech? Léty prověřená kvalita, kterou diváci milují a spoustu písní si s kapelou i zazpívají. Sobotním zahraničním hostem byli polští Tolhaje. Tolhaje vznikli před pěti lety a kromě České republiky hráli např. i v Německu či Anglii. Osobně bych polské Tolhaje přiřadil k našemu Koňaboji. Základ ve folklóru obohacený o osobní prvky. Muzika byla příjemná, jednou rychlejší k tanci, příště pomalá. Bohužel jsem díky neznalosti polštiny nevěděl o čem jsou texty a
Na Třeboň se již dávno snesla tma a blížila se exploze energie, humoru a všeobecně známých písniček. Děda Mládek Illegal Band. V tuto chvíli bylo již prostranství pod pódiem beznadějně přecpané a plné očekávání hitů jako Jez, Hlásná Třebáň, Lízátko nebo Zkratky. Než však stihla skupina začít, jedna postarší fanynka pánům předala batikovaná trička, která pro ně vlastnoručně udělala její dcera, která údajně ten den měla i narozeniny. Mersí, frontman kapely, trička rozdal, pánové se do nich ihned na podiu převlékli a gejzír explodoval. Nikomu vůbec nevadilo, že kapela kvůli nemoci není kompletní. Aniž bych se chtěl předchozích vystupujících dotknout, je skutečně skvělé vidět, když se muzika dělá dobře a pro zábavu. Nebavili se však jen diváci, ale hlavně kapela sama. Salvy smíchu přímo na podiu nebyly žádnou výjimkou. Kromě písniček měli pánové připravenu i taneční vsuvku. Zřejmě inspirováni představením Lord of the dance a chystanou premiérou Keltského tygra zatančili skotský tanec. Jak se všichni bavili se ani nedá popsat. Diváci se dočkali snad všech očekávaných evergreenů a jelikož se ručička na zámeckých hodinách opovážlivě přiblížila půlnoci, koncert po několika přídavcích skončil. Stejně jako po pátečním koncertu na nádvoří se početná skupina z diváků přesunula do pivovaru, kde měl noční koncert Michal Braxatoris se svým novým Bafalem. Kromě kraťoučké pozvánky navečer jsem Braxu víc jak rok jinak než z CD neslyšel a byl tak velmi zvědavý na jeho nový ansámbl. Vše nasvědčovalo tomu, že Braxa bude hrát nové skladby. Předsevzetí a plány jsou sice hezké, ale moc dlouho to netrvalo a zazněly i staré osvědčené hity. Braxu mám osobně radši více jako osamělého písničkáře v sáčku, ale i tak se mi tento comeback líbil. A opět návrat nádhernou noční Třeboní. Festival pokračoval ještě v neděli koncerty skupin Pampalini Funky Jam, Dan Kohout Band, Clou a Tata Bojs a pondělním koncertem Třeboňských pištců ve Schwarzenberské hrobce. Bohužel jediné, co jsem v neděli v Třeboni kromě rybí polévky v Šupince (v Šupině bylo našviháno a tam kde bylo prázdno očekávali zřejmě germáns
A já vstříc domovu, protože jsem v pondělí ráno musel do práce. Konečně se nad krajem rybníků, příjemných lidí, hospůdek a hudby rozjasnilo a vysvitlo slunce. Odjížděl jsem se smutkem v srdci, ale s vidinou, že právě na tyto nádherně strávené víkendy budu za dlouhých zimních večerů vzpomínat. Pro ty, kteří by chtěli alespoň zčásti nabrat vůni Třeboně, je na tuto sobotu připraveno Léto v Třeboni, kde vystoupí: Fleret s Jarmilou Šulákovou, Jiří Pavlica s Hradišťanem a Petra Janů zpívající Gerschwina. Návštěvníky dále čekají pivovarské dny a lázeňské slavnosti. Létem bude provázet Naďa Konvalinková. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Přihlášení
Diskuze
 |
Koncert kapely Fo3 v Balbínce
Jirka Kyncl nám napsal: Tak mi haxna po pádu z kol...
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...