FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ještě pár slov ke ztvárnění písniček. Tomáš Kočko se svého úkolu zhostil profesionálně a se ctí. Díky jeho aranžím a samozřejmě především díky interpretaci se i v notoricky známých písních objevují nové významy textů nebo se původní významy zvýrazňují. Kočko používá nejrůznější hudební nástroje - hodně harmoniky, cimbál, ale třeba i klarinet místo hoboje (Těšínská). Důležitá je i scénická podoba písní a nenápadné černobílé kostýmy herců, které celkovou atmosféru skvěle doplňují. Velmi působivá je třeba podoba písně Danse macabre ("šest milionů srdcí vyletělo komínem") jako dialog Žida a Židovky. Objevuje se tramvaj, která tentokrát symbolizuje transport, do kterého nastupují Židé.  Na konci písně se vrací na scénu, ale místo lidí v ní visí jen kabáty? Novou podobu dostal i Mikymauz jako dialog postarších manželů, kteří si vyčítají všechno možné i nemožné. Trochu mě zklamalo Muzeum jako rozpačitý pokus o rap(!) a lehce zmatený Maškarní ples.

Nejvíc mě ale pochopitelně zajímalo, jak  budou vypadat překlady do polštiny. Polské verze Nohavicových písní vznikaly již dávno před realizací představení. Jejich autorkou je scénáristka Těšínského nieba, polská spisovatelka a překladatelka Renata Putzlacher. Ačkoli jsem byla přesvědčena o tom, že překlad se nikdy nemůže vyrovnat originálu, teď už si tak jistá nejsem. Můžete se sami přesvědčit (ukázky pod článkem), že například Maškarní ples zní v polštině mnohem tajemněji a poetičtěji. Stejně tak Bláznivá Markéta, ačkoli je to téměř doslovný překlad. Ten je paradoxně v tomto případě mnohem obtížnější než překlad volný, protože polština má přízvuk na předposlední slabice, a ne na první jako čeština. Verše se tak musejí tvořit úplně jiným způsobem, aby bylo možné je spojit s původní melodií. To ale zvládla Renata Putzlacher bravurně, což dokazují i skvělé doslovné překlady Mikymauze nebo Sarajeva.

Herci zpívají živě na hudební základy, a to velmi přesvědčivě a intonačně téměř bezchybně - překvapila mě zejména Bláznivá Markéta, která mě nikdy předtím tak neoslovila. U některých písní je ale přesvědčivost až moc patetická, téměř hraničí s přehráváním (Pane prezidente). Po skončení představení a bouřlivém aplausu s následnými dvěma přídavky se diváci rozcházejí a ze záznamu zní píseň Nebe je tu v podání Jarka Nohavici.

Pokud jsem jmenovala nějaké "nedostatky", pak to jsou skutečně jen detaily, které nic nemění na tom, že celek působí velmi příjemným dojmem. Autoři prokázali velkou odvahu, když se dobrovolně vystavili předpokládané kritice Nohavicových příznivců, kteří neradi přijímají jakékoli jiné interpretace těchto písní. Zcela překvapivě má ale představení největší úspěch zejména u Nohavicovy posluchačské základny. Ačkoli nesdílím nekritické davové nadšení a raději než záznam z představení si asi v budoucnu poslechnu originály, přesto můžu Těšínské niebo vřele doporučit. A to zejména všem těm, kteří si bohužel ještě stále pod slovem Polák představují veksláka, trhovce nebo dělníka?