FOLKtime - Vaše brána do světa folku

PRINCIP ZÁPISU AKORDU POMOCÍ AKORDOVÝCH ZNAČEK

Určitě už se vám stalo, že jste nakoukli do zpěvníku a chtěli zahrát nějakou oblíbenou píseň a hned ve druhém taktu vás odradil zápis typu A^b5⁺/maj7/9^-/13. Tak jste zpěvník zase zavřeli a radši zahráli po paměti Ptáčata. Nebojte se. Všechno má svojí logiku a není to tak obtížné, jak se na první pohled zdá.

 Jak jsem uváděl hned na začátku jednoduchá písnička se dá zahrát na tři akordy. Ve stupnici Adur to byly akordy A, D, E. Není náhodou, že jsou to právě tyto akordy. Tóny v nich obsažené totiž tvoří stupnici Adur, ze které jsou tyto akordy vygenerovány. Akordu postavenému na prvním tónu příslušné stupnice říkáme tónika (v našem případě A), akordu na čtvrtém tónu říkáme subdominanta (D) a akordu na pátém tónu stupnice dominanata (E). Z důvodů snažšího vysvětlování se teď přetransponujeme do stupnice Cdur. Pokud z těchto několika předchozích řádků nejste příliš moudří, věřím, že následující výklad vám jejich význam osvětlí.Vezměte zatím jako holý fakt, že do stupnice Cdur patří akordy C, F a G. Akord C (tónika) se skládá z  tónů C, E, a G, akord F (subdominanta) z  tónů F, A, a C a akord G (dominanta) z tónů G, H, a D. Teď si všechny vyjmenované tóny poskládáme pěkně za sebou a dostaneme tuto řadu: C, D, E, F, G, A, H, C. Pokud vám tento shluk písmenek něco připomíná, máte dostatečné hudební vzdělání ke zvládnutí celé hudební teorie. Kdo hádal, že se jedná o počáteční písmenka azbuky se sice napoprvé netrefil, ale když napovím, že se jedná o stupnici Cdur, jistě se každému vybaví, že už něco podobného někde slyšel. Konkrétně se jedná o diatonickou durovou stupnici jónskou a vybral jsem pro výklad tuto stupnici proto, že obsahuje pouze celé tóny a tak je každé vybočení z této stupnice na první pohled patrné (proto jsem opustil původní stupnici A dur, která obsahuje tóny F^#, C^#, G^#).

Další důležitý poznatek, který z předchozího textu vyplývá je, že základní akord je tvořen třemi tóny. Podíváme-li se na skladbu jednotlivých akordů a na stupnici, ze které jsou vytvořeny pozorněji, všimneme si, že tóny v jednotlivých akordech jsou od sebe vždy vzdáleny ob jeden tón ve stupnici. Např. akord C je tvořen tóny C (1. ve stupnici), E (3. ve stupnici) a G (5. ve stupnici). Podle toho kde se jednotlivé tóny ve stupnici nachází se i jmenují: 1. tón = prima, 2. tón = sekunda, 3. tón = tercie, 4. tón = kvarta, 5. tón = kvinta, 6. tón = sexta, 7. tón = septima a konečně 8. tón = oktáva. Nejjednodušší akord se tedy skládá ze tří tónů a je tvořen primou, tercií a kvintou. Proto se těmto třítónovým akordům říká kvintakordy.

Kvintakord může být buďto durový nebo mollový. K pochopení rozdílu mezi nimi si nejprve povíme něco o intervalech. Kromě toho, že existují celé tóny (to jsou právě tóny C, D, E, F, G, A, H), můžeme tyto tóny ještě o půltónu zvýšit nebo snížit. Pokud tón zvýšíme, připojíme za značku tónu symbol ^# (křížek) a čteme s příponou -is. C^#=Cis , D^#=Dis, E^#=Eis, F ^#=Fis, G^##=Ais, H^#=His. Pokud tón snížíme, připojíme za značku tónu symbol ^b (béčko) a čteme s příponou -es. C^b=Ces, D^b=Des, E^b=Es, F^b=Fes, G^b=Ges, A^b=As, B^b=Bé. Pokud je vám na tomto výčtu odvozených půltónů něco podezřelého, máte pravdu. Nejdříve si povšimneme tónů Es, As a Bé. Ačkoliv pojmenování snížených půltónů tvoříme připojením přípony es k označení původního celého tónu, u těchto tónů se musíme smířit s tím, že jako všude, i zde vyjímka potvrzuje pravidlo. U tónů Es a As se jedná pouze o zjednodušení protože Ees a Aes by se přecejenom špatně vyslovovalo, ale u tónu Bé je to trochu komplikovanější. V původním byzantském značení, které se dodnes používá v anglicky mluvících zemích, neexistuje označení tónu H, ale tento tón značí B. Snížením tónu B dostaneme tón B^b. U nás se vžilo označení celého tónu H a sníženého B (vychází z německé úpravy značení tónů). Často díky tomu dochází k nejasnostem a pokud hrajete podle zahraničních materiálů, je dobré si nejprve vyzkoušet, který akord se tím myslí. Pro snížený tón H proto v praxi doporučuji používat vždy značení B^b (čti Bé).

Další zvláštnost, která už se týká právě intervalů mezi jednotlivými tóny najdeme u tónů Eis, His, Ces a Fes. Pokud se vám podařilo prokousat se předcházejícím odstavečkem a pochopili jste z něj alespoň to, že kromě celých tónů existují také půltóny, asi vás příliš nepřekvapí, že vzdálenost mezi tóny nemusí být měřena vždy jenom celými tóny, ale že některé tóny od sebe mohou být vzdáleny také o půltón. Vzdálenosti mezi dvěma tóny říkáme interval. V praxi pokud zmačknete na kytaře na libovolné struně libovolné políčko, brnknete a potom zmačknete sousední políčko a brnknete opět na té samé struně, zahráli jste dva tóny, které jsou od sebe vzdáleny právě o jeden půltón. Aby jste zahráli tóny vzdálené o jeden tón, museli by jste zmačknout strunu ob jedno pole. Interval půltónu je tedy na kytaře jedno políčko, tón jsou políčka dvě. Pokud si rozebereme intervaly mezi jednotlivými tóny durové stupnice, zjistíme, že mezi tóny C a D je interval jednoho tónu, mezi D a E také jednoho tónu, ale mezi E a F je pouze půltón. Mezi F a G už je zase celý tón G a H také, ale mezi H a C je opět pouze půltón. Proto pokud zvýšíme tón E o půltónu dostaneme sice opravdu tón Eis, ale tento tón je totožný s tónem F. Stejně tak tón His = C. Pokud snížíme tón C získáme tón Ces, který je totožný s tónem H a snížením F dostaneme Fes = E. Ke stejnému problému se dostaneme i u dalších tónů. Např. pokud zvýšíme tón G o půl tónu, dostaneme Gis a pokud snížíme tón A o půl tónu, dostaneme As. Tyto tóny však znějí stejně a drží se na stejném políčku. Jsou to tóny tzv. enharmonické.

Přehled všech intervalů v rozsahu jedné oktávy si ukážeme na tzv. chromatické stupnici, která obsahuje všechny půltóny. Stejně tak jako v diatonické durové stupnici (diatonická proto, že obsahuje jak intervaly tón, tak půltón) se jednotlivé stupně nějak jmenují (prima, sekunda, tercie, kvarta, kvinta, sexta, septima, oktáva) i v chromatické používáme pro každý stupeň ustálené označení.

Tón c je o oktávu výš než tón C, proto používáme jednou malé a jednou velké písmenko.

Z uvedeného výčtu vidíme, že jednotlivé stupně a tedy i intervaly mezi jednotlivými tóny mohou být čisté (prima, kvarta, kvinta, oktáva), malé nebo velké (sekunda, tercie, sexta, septima) a zmenšené nebo zvětšené (opět prima, kvarta, kvinta, oktáva). Intervaly prima, kvarta, kvinta, oktáva tedy mohou být buď čisté, zmenšené nebo zvětšené, intervaly sekunda, tercie, sexta, septima mohou být pouze malé nebo velké, přičemž v diatonické durové stupnici se tyto intervaly vyskytují pouze jako velké.

Nyní se vrátíme k akordovým značkám kvintakordu. Víme, že např.durový kvintakord postavený na tónu C má značku C. Obsahuje tři tóny: primu (základní tón = C), tercii (E) a kvintu (G). Mollový kvintakord má značku Cmi a obsahuje tóny C, E^b a G. Tón E^b je od základního tónu C vzdálen o malou tercii, prima a kvinta zůstaly beze změny. Zkratka mi (= minor - malý) v akordové značce se tedy vztahuje k  tercii a říká nám, že se jedná o malou (mollovou) tercii.

V kvintakordu můžeme samozřejmě použít také zmenšenou nebo zvětšenou kvintu. Durový akord se zmenšenou kvintou bude mít značku C^5- a obsahuje tóny C, E, G^b, durový akord se zvětšenou kvintou se značí C⁵⁺ (C, E, G^#, mollový akord se zmenšenou kvintou Cmi^5- obsahuje C, E^b, G^b a mollový akord se zvětšenou kvintou Cmi⁵⁺ je složen z tónů C, E^b, G^#. Tím jsou možnosti kvintakordů vyčerpány.

Základní princip tvoření všech akordů je založen na terciovém uspořádání jednotlivých tónů. To znamená, že akord postavíme tak, že k základnímu tónu přidáme další tóny, které budou mít mezi sebou vždy interval tercie. V praxi to znamená, že od základního tónu vybereme vždy ob jeden tón z příslušné stupnice. Na základě tohoto systému můžeme v rámci jedné oktávy vytvořit trojzvuk - kvintakord, nebo čtyřzvuk - septakord. Samozřejmě lze sestavovat i vícezvuky, ale to už překročíme rámec jedné oktávy. Septakord obsahuje čtyři tóny - primu, tercii, kvintu a septimu. Je to vlastně běžný kvintakord, ke kterému je připojen ještě čtvrtý tón - septima. Ta může být malá, nebo velká. Septakordy s malou septimou se značí C7 (C, E, G, B^b), Cmi7 (C, E^b, G, B^b), s velkou septimou Cmaj7 (C, E, G, H), Cmi maj7 ( C, E^b, G, H). Při značení septakordů se vžilo pravidlo, že pokud akord obsahuje malou septimu označí se pouze číslicí 7 za značkou základního kvintakordu, pokud obsahuje velkou septimu, musí být k číslici 7 připojena zkratka maj (= major - velký). Někdy se místo zkratky maj používá symbol ∆ (Delta). Další varianty septakordu dostaneme při použití zmenšené nebo zvětšené kvinty. Například velmi často používaný akord C7/5⁺ bude obsahovat tóny C, E, G^#, B^b, akord Cmi7/5^- je složen z tónů C, E^b, G^b, B^b atd. viz možnosti kvintakordů.

Jak již bylo výše uvedeno možnosti vytváření akordů v rozsahu jedné oktávy jsou tímto vyčerpány. Pokud chceme vytvořit pětizvuk, šestizvuk nebo sedmizvuk při zachování terciového uspořádání, musíme použít tóny z další oktávy. Každý tón v této dvouoktávové řadě , resp. stupeň této řady má své označení, které odpovídá velikosti intervalu od základního tónu.

Tón c'(tzv. jednočárkové c) je o jednu oktávu výš než tón c a o dvě oktávy výš než tón C.

Pro přesné vyjádření intervalů mezi jednotlivými tóny akordu je opět nutné vycházet z chromatické stupnice.

Pětitónový akord vytvoříme opět na základě terciového uspořádání tak, že použijeme primu, tercii, kvintu septimu a nónu. Pokud akord obsahuje velkou nónu, budeme ho značit X9, pokud malou nónu X9^-. V praxi se setkáte také s akordy typu X9⁺ obsahujícími zvětšenou nónu. Pro zjednodušení se vžila zásada, že pokud značka akordu obsahuje pouze číslici 9 (resp. 9^- , 9⁺) za označením základního kvintakordu automaticky se rozumí, že akord obsahuje kromě nóny také septimu a to septimu malou, která se v praxi objevuje mnohem častěji.Pokud bychom chtěli vytvořit značku akordu s velkou septimou, musíme ji zapsat jako Xmaj7/9, resp. Xmaj7/9⁺, Xmaj7/9^-. Těmto akordům se podle rozsahu říká akordy nónové (v praxi častěji prostě devítky). Nónové akordy od tónu C mohou mít tyto varianty:

K tomu se samozřejmě připojují ještě další možnosti při použití zmenšené nebo zvětšené kvinty (viz. kapitola kvintakordy). V praxi se však nejčastěji setkáte s akordy typu C9, Cmi9, C9^-, Cmi9^- , C9⁺. Akord Cmi9⁺ nemá z praktického hlediska význam, protože malá tercie a zvětšená nóna jsou stejné tóny (E^b = d^# )vzdálené o oktávu.

Šestitónové akordy obsahují primu, tercii, kvintu septimu, nónu a undecimu. Podle rozsahu jim říkáme akordy undecimové, nebo častěji jedenáctky. Undecimový akord může obsahovat čistou, zmenšenou, nebo zvětšenou undecimu a podle toho se v akordové značce objeví 11, 11^- nebo 11⁺. Opět existuje pravidlo, že pokud akordová značka obsahuje pouze číslici 11 (resp. 11⁺, 11^-) automaticky se rozumí, že akord obsahuje také nónu a septimu a to velkou nónu a malou septimu (stejně jako u nónových akordů). Pokud by akord obsahoval malou, popř. zvětšenou nónu nebo velkou septimu, případně obojí, musíme to v akordové značce uvést. Např. Cmaj7/9^-/11. Undecimové akordy od tónu C mohou obsahovat tyto tóny:

+ další varianty při použití mollové tercie, zvetšené, či zmenšené kvinty, velké septimy, případně malé nóny viz. předchozí výklad.

Akord C11^- nemá z praktického hlediska smysl, protože zmenšená undecima je stejný tón jako velká tercie, i když o oktávu výš. Používá se však akord Cmi11^-(= C9⁺), protože potom se v akordu objeví tóny E^b (malá tercie) a e (zmenšená undecima). Díky tomu tento souzvuk získává zvláštní napětí.

Sedmitónové akordy obsahují primu, tercii, kvintu septimu, nónu, undecimu a tercdecimu. Podle rozsahu jim říkáme akordy tercdecimové, v praxi třináctky. Tercdecimový akord může obsahovat velkou nebo malou tercdecimu a podle toho se v akordové značce objeví 13 (velká) nebo 13^- (malá). I zde platí pravidlo, že pokud akordová značka obsahuje pouze číslici 13 (resp. 13^-) automaticky se rozumí, že akord obsahuje také undecimu, nónu a septimu a to čistou undecimu, velkou nónu a malou septimu. Pokud by akord obsahoval zmenšenou, či zvětšenou undecimu,malou nónu nebo velkou septimu, popř. všechny tyto možnosti, musíme to v akordové značce uvést. Např. Cmaj7/9^-/11⁺/13 (C, E, G, H, c^##,a). Tercdecimové akordy od tónu C mohou obsahovat tyto tóny:

+ další varianty při použití mollové tercie, zvetšené, či zmenšené kvinty, velké septimy, malé nóny, zvětšené nebo zmenšené undecimy viz. předchozí výklad.

Tímto jsou možnosti sestavování akordů na základě terciového uspořádání vyčerpány, protože kdybychom od tercdecimy postoupily ještě o tercii výš, dostaneme opět základní tón, i když o dvě oktávy vyšší. V některých případech se proto terciový systém vytváření akordů porušuje avšak takové akordy se používají spíše ve speciálních případech, kdy chceme v doprovodu podpořit melodickou linku. K takovým akordům patří např. velmi často používaný C6 (k durovému kvintakordu je připojena sexta, tzn. že akord obsahuje C, E, G a A), Cmi6 (C, Eb, G, A) nebo akord Csus4. Zkratka sus v této značce znamená, že tercie je nahrazena čistou kvartou. Tento akord tedy obsahuje tóny C, F, a G. Je to tzv. akord s průtažnou kvartou.

Podobným případem jsou kvartové akordy, které jsou sestaveny pouze z kvartových intervalů. Sestavujeme je z tónů příslušné tóniny tak, aby mezi jednotlivými tóny byl vždy interval kvarty. Pro Cdur např. C, D, E, F, G, A, H, c, d, e, f, g, a, h, c', d' - tónický kvartový akord (na 1. stupni) ve stupnici Cdur bude obsahovat C, F, H, e, a, d'. Podobně dominantní kvartový akord (na 5. stupni) stupnice Cdur bude obsahovat tóny G, C, F, h, c, a'. Samozřejmě, že kvartový akord můžeme vytvořit na libovolném stupni příslušné stupnice. Tyto akordy se špatně zaznamenávají značkovým systémem (který je postaven na terciovém uspořádání) a je vhodnější je zapisovat notovým zápisem, případně v závorce uvést stupnici, ze které je akord vytvořen např. C(jónská), G (mixolydická) atd. viz mody diatonické durové stupnice v dalším výkladu.

Dalším speciálním případem je akord se zkratkou dim. Tyto akordy jsou tvořeny čtyřmi tóny, mezi kterými je vždy interval malé tercie. Nevychází tedy z diatonické durové stupnice ani z žádného jejího modu. Např. akord Cdim bude obsahovat tóny C, E^b, G^b a A. Zvláštností těchto akordů je skutečnost, že díky pravidelnému uspořádání tónů jsou pod jedním hmatem skryty hned čtyři akordy. Cdim = E^bdim = G^bdim= Adim. Všechny tyto akordy obsahují stejné tóny. Zároveň také samozřejmě platí, že jeden akord můžeme zahrát ve čtyřech polohách při použití stejného hmatu. Této vlastnosti se hojně využívá při výběru vhodného obratu předepsaného akordu. Navíc se tímto akordem dají nahradit některé jiné složitější akordy a právě symetrie díky které můžeme tento akord zahrát čtyřmi možnými způsoby nám usnadní práci. Více se o tomto jevu dozvíte v kapitolce Podobnost akordů.

Hloubavějším z vás jistě vrtá hlavou, jak se dá na kytaře zahrát sedmitónový akord. Máte pravdu. Na šesti strunách to prostě nejde a občas vám dá pěkně zabrat i šestizvuk či pětizvuk. V praxi se proto tyto vícehlasé akordy (nónové, undecimové a tercdecimové) zjednodušují tak, že některý tón prostě vynecháte. Pro harmonizaci melodické linky je nejvhodnější používat čtyřzvuky. Buď můžete vynechat některý tón, který hraje jiný nástroj - např. základní tón, který obvykle hraje basa, nebo tón, který není v daném akordu nosný. Nejčastěji se vynechává kvinta u nónových akordů a undecima u tercdecimových akordů. Vždy byste měli zachovat tercii, která určuje durový či mollový charakter akordu. Zpravidla se akordy upravují tak, že např. C13 zahrajeme pouze C(tónika), E(durová tercie), B^b(malá septima) a a(tercdecima). Pokud základní tón podpoří jiný nástroj, mohu ho vynechat a zahrát místo něj např. d(velká nóna).

Nic také nemůžete zkazit, pokud akord zahrajete bez nadstavby, to znamená, že např. místo C13 zahrajete C9 nebo C7. Můžete se tak však ochudit o zvláštní náladu, kterou tyto akordy navozují a proto postupujte s citem. Z hlediska funkčnosti harmonie ale chybu neuděláte. V praxi tedy příliš nevadí pokud místo Cmaj7 nebo C7 zahrajete C, ale velkou chybou by bylo použít místo Cmaj7 akord C7. Akord Cmaj7 obsahuje velkou septimu - tón H, který je charakteristický pro jónskou durovou stupnici (C, D, E, F, G, A, H, c), kdežto C7 obsahuje tón B^b (malou septimu), který je obsažen v dominantních stupnicích (např. mixolydická) . Je to podobná chyba jako kdybyste použili místo C akord Cmi.

Často se také můžete setkat s akordy typu Cadd.13. Zkratka add. znamená, že ke kvintakordu C je připojena ještě tercdecima a, která má z hlediska charakteru skladby zásadní význam. Tento akord tedy bude obsahovat tóny C, E, G, a (stejně jako akord C6, ale ten má tón A, který je o oktávu níž). Pomocí této zkratky můžeme k libovolnému akordu připojit libovolný stupeň. Např. C9add.13 je vlastně tercdecimový akord s vynechanou undecimou a obsahuje C, E, G, B^b, d, a.

Na kytaře je také velmi obtížné zahrát jednotlivé tóny v předepsané oktávě a proto se tento předpis striktně nedodržuje. Proto potom např. akord C6 (C, E, G, A) zní stejně jako Cadd.13 (C, E, G, a). Na klavíru by však byl rozdíl patrný na první poslech.

| Více...

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

Přidat komentář

Jméno: Email:  nezasílat reakcezasílat reakce Název: Naše hlavní město  antispamová kontrola UBBKód:         -barva-světlemodráčernámodrárůžovášedázelenásvětlezelenáhnědátmavěmodráolivováfialováčervenástříbrnázelenomodrábílážlutá -velikost-drobnémaléstřednívelkéobrovské     Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Milan Čermák  - Re: Kytarová škola - díl 2   |62.24.95.xxx |15.12.2004 21:24:00 Lehká opravicka. Mezi tóny G a H jsou dva tóny. A jeden z nich je A Odpovědět

Petr Krumphanzl  - Re: Re: Kytarová škola - díl 2   |195.113.187.xxx |17.12.2004 08:49:00 Ano. Samozrejme je to tak, omlouvám se. A ješte jedna drobnost septakordy s velkou septimou tzn. napr. Cmaj7 mužeme znacit symbolem Delta - jako trojúhelnícek - proste C∆ Odpovědět

Exod  - Re: Kytarová škola - díl 2   |212.111.8.xxx |20.12.2004 12:32:00 Mám za sebou osm let hudební teorie v LŠU, ale prece jen - není tohle pro úplné zacátecníky moc velký fofr Odpovědět

Black Bart the P08  - Re: Re: Kytarová škola - díl 2   |83.148.32.xxx |26.12.2004 12:23:00 Já myslím, že zacátecníci už to dávno vzdali. Nejspíš pochopili, že se sice dozví spoustu zajímavých dat z hudební teorie, ale ty Stánky budou muset stejne odkoukat nekde u ohn Odpovědět

Allyenor  - Re: Re: Kytarová škola - díl 2   |85.160.12.xxx |09.03.2005 20:35:00 Musím reagovat, že sice to trochu vetší sousto je, ale i u nás, na gymnáztiích se stává, že urcití profesori tohle zvladnou behem 3 hodin naucit, procvicit a vyzkoušet.Pak studenti jako já hledají tyto odkazy a jsou rádi, že neco takového najdou Odpovědět

Martin  - Re: Kytarová škola - díl 2   |213.168.176.xxx |24.06.2005 14:55:00 Obávám se, že pro zacátecníky je toto opravdu nestravitelné. Dokonce se domnívám, že i pro typy lidí v tomto oboru více vzdelaných muže být tento text problematický.. Odpovědět

Zubrik  - Re: Re: Kytarová škola - díl 2   |212.65.242.xxx |08.07.2005 15:00:00 Rad bych upozornil ze serial se jmenuje Kytarová škola, nikoliv Kytarová škola pro zacatecniky. Skola je skutecne nabita informacemi a tempo, stejne tak jako misto kde skonci, si kazdy z ctenaru urci sam. V kazdem pripade si myslim, ze Petr, ktery na teto skole delal temer dva roky, odvedl uzasnou praci a diky tomu, ze je excelentni kytarista, nam nabidl velmi komplexni informace, ktere mnozi z nas budou vstrebavat jeste hodne dlouho. Docela jiste mu patri pochvala a dik ze si to vse nenechal jen pro sebe Odpovědět

šmrxa  - Re: Kytarová škola - díl 2   |82.202.102.xxx |24.01.2008 03:00:00 Dobre píšeš. Timhle se zabýval v poslední dobe jen Andršt ve škole JAZZ ROCK BLUES.Znáš ji? Už jdu chrnet, ale zase sem jak bude cas príjdu.Cus Odpovědět

Miloš Dědič  - septima   |37.48.43.xxx |12.03.2021 15:32:18 Upozorňuji na výše uvedené označení septimy, které může být matoucí. Je uvedeno, že 7 značí velkou septimu. V akordových značkách ovšem 7 značí malouu septimu. Velká septima se značí 7+ nebo 7 maj. Miloš Odpovědět

Powered by !JoomlaComment 3.26

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."