FOLKtime - Vaše brána do světa folku

15.07.2003 Druhý vecer aneb pred svatbou a po svatbe (Džexna )

hřebínky. Že by se už blížila svatba? Ne, ještě ne. JmB pohlédl na měsíc na obloze a oznámil mu: "Dorůstáš, chlapče, dorůstáš, to si budeme rozumět." A na nás bylo porozumět pražské kapele Neřež. Z počátku se trojici Vřešťál, Sázavský, Benešovský nedařilo udržet lidi v trabandím varu, až teprve  baskytarista Benešovský zpěvem a la Karel Gott  a přídavek od Nerezu vše napravil. Ale zase to pokazili  poněkud zpožděně lacinou parodií Honza toulavej (je třikrát ženatej/ u stánku čeká až mu padne rosa na kolej). Nevím, nevím, který z pánů pronesl moudrost: "Všechněm měř, dvakrát neřež." Neřeším to. Na scéně se začalo řešit něco podstatnějšího.

Žalman a spol. posílen o Poupata začal přivolávat Všech vandráků múzu a déšť, což se mu úspěšně podařilo. Pak se zavřela maskáčová opona a Pavel Žalman Lohonka osiřel. Ale jen na chvíli, neboť místo spolu se k němu přidaly tisíce hlasů, aby si s ním zazpívaly Kdyby tady byla  a Ráno bylo stejný.  JmB kontroloval  stav věcí před oponou za oponou, aniž by se pohnul z místa, a těm co tipovali, že si bude brát Šulákovou, sklaplo.

Chvilka napětí, opona se otevírá, Mendelssohn zní, a šťastný pár, Jindřiška Petráková - Honza Brož, ve svatebním předstupují před paní starostku  Mgr. Martu Husičkovou. "Máš-li lásku, máš všechno," vzkázal nevěstě a ženichovi jejími ústy John Lennon. Svatební obřad  se proběhl v obvyklém duchu jako na radnici, pravda, ten obrovský aplaus po ženichově i nevěstině ANO zpravidla neslýcháme. Prstýnky, podpisy novomanželů, svědků, políbení skryté za svatební kyticí, gratulace, potlesk. A dál? Brož odložil motejla a sako, Brožová svatební kytici a po první manželské puse přišla první práce. Duet na předscéně v písni Dva jsou Bůh.  A pak, jakoby nic, se Žalmanem pokračovali v jeho tisícím šestém veřejném vystoupení.

Soutěže

Když jsem se rozhlédla v  amfiteátru po oblečení obecenstva Druhého večera, moc svátečně nevypadalo. A přitom jsme šli všichni na svatbu. Koho, to už v této chvíli víte, ale nezapomeňte, že byla teprve sobota 5.7. 18.00 a vše teprve začínalo. Průvodci sobotní show Honza Dobiáš a Jiří moravský Brabec pozvali Tempo di vlak, objev F&C 2002,  aby program pěkně po trampsku rozjel! Divácký ohlas měla ostravská kapela na všech scénách Zahrady. Zatímco se zvučil polský dívčí sbor Ziarenky (Zrníčka), moderátoři vtipkovali na adresu zvukového mistra Mirka Hrona: "Je to genetický upravený velbloud. Celý den  ze zvukařského stanu  neodchází, jen  tam sedí s walkmanem na uších a poslouchá techno." Nevím jak ho potěšily Ziarenky, měly na repertoáru písně lidové, polské, latinskoamerické, ale diváci si s nimi tleskali  a v polce, kterou sbormistryně uvedla názvem Rózamunda, i zazpívali. JmB nám vysvělil, že tanec polka se původně měl jmenovat půlka podle polovičního taktu. Mládenec by pak mohl říkat: "Poprvé jsem ji políbil mezi dvěma půlkami?" Dobiáš hned připomenul výskyt klíšťat a vyzval přítomné, ať se vzájemně dobře ohledají. Ale to už začínala pražská Klec textem "Po ránu se cejtím skvěle?" Divákům bylo s klezmer muzikou skvěle i v podvečer. Traband s lehce praštěnými texty a hudbou stylu dechno (škoda, že ji pan zvukař neslyšel) obecenstvo dostal do varu i víru tanečního. Vokální skupina Mošny sice nedělá takový rámus, ale dokáže potěšit a pobavit vtipnými aranžemi a tentokrát netradičně i hudebními nástroji, zahrála si Mendelssohna na  šťastný pár, Jindřiška Petráková - Honza Brož foto: Vítek Školník Urban ©

po první manželské puse přišla první práce

foto: Vítek Školník Urban ©

Po svatebním obřadu Druhý večer v amfiteátru pomalu finišoval a na předscéně se začali střídat s kapelami i písničkáři. Ivo Cicvárek a OKO začali svůj kratičký blok v předvečer vyhlašování nových Krtečků příhodně písní Muzikantská  (Tak si taky/ Sednu ke klavíru/ Mám ho tak ve druhým ve třetím patře/ Se sousedy žiju v míru/ Ale soutěžím hodně/ Abych jim to natřel?) a na Nový rok letmo zavítala i Žofie Kabelková. Zuzana Mojžíšová a Jej družina  přivezla ze Slovenska lidové písně ve folkrockových úpravách a ačkoliv bylo její vystoupení o malinko méně dynamičtější než vloni, přesto dokázala pod pódiem rozproudit rej tancechtivého obecenstva. Písecký Jiří Smrž připomínající kytarou Mertu a hlasem Hutku zazpíval, čemu nevěří (Kdyby) a vypověděl se v emocionálně silné písni Ta a ten.

Pražský Jablkoň sklízel úrodu potlesku za Bláznivou a Nesmělou a musel dvakrát přidávat, až se zdálo, že dnešní večer už zůstane Jablkoň na jevišti až do konce. Stráníci s Mirkem Ošancem nám osvěžili paměť a vytáhli ze šuplíku několik legendárních písní, které si kdysi zpívali i Petr, Pavel a Marie, když putovali rozkvetlou květinovou Amerikou. Na mnohé z nás dýchl při těch písních lehký nostalgický smutek a několika dalším posluchačům ten večer možná došlo, že folk asi určitě nezačal s Janem Nedvědem. Čest a uznání této osvětové činnosti!

Vloni si Robert Křesťan přivezl Malinaband  s bicími, letos jen kapelu a bez bicích. Než se nazvučili, vypadla z Honzy Dobiáše tato perla: "Kdo z vás ještě neviděl živého Roberta Křesťana?tak to je ten člověk, co stojí uprostřed, má nejšaramantnější vlasy barvy stříbrné?stříbro na hlavě, zlato v zubech, železo v kalhotách." Křesťan nehnul brvou a naznačil zvukaři, že jsou připraveni. Zvolil písničky od Poutníků (Pojďme se napít), z Druhé trávy (Krvavá Marie) i ze svého posledního CD (Na španělských schodech) a zpíval, až z toho běhal mráz po zádech. V posledním přídavku si společně s diváky dal  Ještě jedno kafe a musel končit. Jen škoda, že jeho kapelu  Míra Hron neposlouchal. Holt walkman je walkman.

Disneyband a Mefisto šli tentokrát najisto, vysypali na diváky spršku typicky kadlecovských obratů a diváci to vzali. Na Disneybandu je nádherně vidět, jak se za ten krátký čas naučil komunikovat s diváky a vážit si jejich reakcí. S posluchačskými emocemi už se dávno na jedničku naučil zacházet plzeňský Cop. Na největší pódium v Náměšti správně patřily ty největší pecky a k tomu asi netřeba komentáře.

Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem se vrátili letos na prkna, která znamenají Zahradu ve velkém stylu - rozezpívali prakticky kdekoho, a to jak svými novějšími, tak především staršími písněmi. Navíc - jak často se vám poštěstí, aby kolem vás osm tisíc lidí vesele zpívalo: "Máš svůj svět a ten se ti hroutí?"?

Jarmilka Šuláková, jak slibovali moderátoři, s Copem nevystoupila(?). Objevila se až s ogary z Fleretu. Pánové spustili valašský Trnkostroj, Kurnikšopatožtojo, a publikum i v pokročilé hodině pěkně rozdováděli. Jarmilka Šuláková  Nasela žitečka, posteskla si, že Jura není, to co býval, zahalekala Halekačku a na rozloučenou posháňala Ovečky zatúlané.

Fleret zakončil Druhý večer v amfiteátru ve velkém stylu. Svatebčané odjeli, diváci se rozešli, ale kolik z nich šlo spát, si netroufnu odhadnout. Muzika se ozývala z různých míst Hradu i podhradí až do rána.

---

Sdílet na...

< Předchozí		Další >