FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Janouškovo Ústí nebo chcete-li Muzikanti na plovárně či nově Muzikanti v Cakli je festival již tradiční a přes všechno své pomístní stěhování i pevně usazený, jak v městě Ústí nad Orlicí, tak i na poli folkových festivalů. Přesto, anebo právě proto patří mezi komornější festivaly a nutno říci, že alespoň z pohledu diváka je to jeho předností i výsadou. Poměrně novou předností je i zabydlení festivalu v turistickém areálu Cakle, který je umístěn vně hranic města na břehu Tiché Orlice. Ten poskytuje nejen tolik potřebné zázemí, ale je i velmi příjemně nakloněn dětským radovánkám, což ocení zejména hudby lační rodiče.
Dvacátý šestý ročník festivalu začal v pátek 12. srpna, ale protože jednou z nevýhod malých dětí je, že nevydrží všechno počasí, nebo alespoň ne příliš dlouho, dorazili jsme do Ústí až druhý den. Přišli jsme tak o písničkáře Montyho, skupinu Epy de Mye či noční tancovačku se slovenskými Klenoty. Zase ale nemohu být podezříván, že jsem se nějakým způsobem podílel na prozrazení telefonního čísla Samsona Lenka, které bylo následně přítomnými návštěvníky využito k hromadnému posílání mobilní zdravice k jeho narozeninám.
Sobotní festivalový den otevřelo brzy odpoledne liberecké duo Disneyband. Jindy interpretačně výborní však neměli svůj den. Oba často zapomínali texty a jejich hlasy se hlavně díky Martinovi Kadlecovi více rozcházely, nežli scházely. Písničkář Lukáš Zíta, to je excelentní hráč na kytaru, ale zejména u nepřejatých skladeb bylo znát, jak výrazně bojuje se zpěvem. Zkrátka by asi bylo lepší přestat hrát sám či alespoň jen hrát. Další vystupující však rozpačitý začátek zcela smazali, tedy přesněji vytloukli. Řeč je o bubenickém uskupení OR Drums, které tvoří žáci bubenické školy Petra Oravce. Šest bubeníků a jedna bubenice se za přispění svého učitele pustili do hraní s nehranou vehemencí, a i když pro mnoho přídavků občas už ani nevěděli, co se zrovna hraje, velice rychle se dokázali výborně chytnout a jejich vystoupení bylo tak i svou bezprostředností jedním z vrcholů celého festivalu. Slávek Klecandr, to je letitá legenda, ale jen ze slávy se hrát nedá. Jeho vystoupení bylo zcela bez výrazu, nástrojově sice nebylo špatné a bylo třeba občasně ocenit i zajímavé kompoziční kombinace, ale textům skoro nebylo rozumět, o nedokonalé intonaci ani nemluvě. Obdobně na tom bylo i vystoupení brněnského Folk Teamu. Nástrojově ještě jakžtakž, ale zpěvy jsou koncert od koncertu horší a horší až k neposlouchání. Zato Devítka a konečně i Žalman se svým devítkovským spolem, to je výborný melodický folk, živený nejenom tradicí a často novými aranžmá, ale zejména profesionálními výkony s hravým a vtahujícím vystoupením. Jaké by to bylo Janouškovo Ústí bez Janouška. Tentokráte zahrál s Lubošem Vondrákem, se kterým vystupuje několik posledních let stále častěji. Ač spolu předtím nehráli více jak dvacet let, na nynější spolupráci to vůbec není znát, ba naopak. Jsou výsostně sehraní, a i když tentokrát hráli v podstatě výlučně skladby Slávka Janouška, přednes i vtahující energie udržely diváky celý koncert v příjemném napětí. Závěr festivalu patřil Bandu Petra Bendeho, a i když u něj křepčila hlavně ženská část osazenstva, hudební kvalitou i nasazením bylo vystoupení výsadně zařazeno na závěr festivalu a právem bylo vrcholem večera.
Mluvíme-li o výsadách festivalu, nechávám si do závěru ještě jednu jeho důležitou přednost, kterou by konečně neměli do budoucna opomenout vyzdvihnout i sami pořadatelé. Totiž, že hudební představení můžete krom z lavičky sledovat pohodlně i ze stanu, či chcete-li z pod celty a pozdě v noci, pokud se zrovna nechcete bavit až do rána, třeba i při laskavé hudbě usnout ve spacáku.