FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Projekt Zpátky do Třeboně nebyl nikdy v pravém slova smyslu festivalem mnoha hudebních skupin, ale spíše sérií velkých samostatných koncertů převážně českých folkových star. I když se během srpna a září vystřídají v Třeboni Lenka Filipová či Irena Budweiserová, hlavní dva koncerty se odehrály 16. a 17. srpna a jejich nejdůležitějšími aktéry byli Tomáš Klus a skupina Nezmaři.

Podrobný rozbor vystoupení každého z účinkujících 18. ročníku malého festivalu na konci světa tu nehledejte. Diváci, a opět se letos mohli počítat na stovky, povětšinou se sem rádi vracejí nehledě na program. A vůbec to neznamená, že by úroveň účinkujících byla slabá. Ať už jste se v nádherný poslední červencový víkend proklikatili silničkou na Pulčiny a zažili nebo naopak jste o letošní Amfolkfest z nějakého důvodu přišli, určitě bude vám všem stát za to zavítat na webové stránky festivalu.

Jsou velké festivaly a menší, z nichž jen jeden má malofestival přímo v názvu. Na Malostatku Blatiny v Šebáňovicích, uprostřed krásné Středočeské pahorkatiny, Malofestival Folkové Blatiny už potřetí přichystal zdejší malostatkář Matouš Horák se ženou Martinou za pomoci maminky a několika přátel. Pokud se pořadatelství týká, jedná se tedy skutečně o festival rodinný. Ovšem pokud byste se dobře rozhlédli po přítomných divácích, kterých se letos sešlo

O úspěšné proměně velkého festivalu na menší. O šťastném propojení skvělého místa, účinkujících, diváků, moderátorské vtipnosti a dramaturgicky skvělého výběru. O festivalu zachráněném ze strany poněkud nečekané. Před dvěma roky se odehrál 20. ročník Muziky, a ačkoliv hlavní organizátor Jarda Samson Lenk s nadějí doufal, že se festivalu ujme někdo mladší, z rádia,… Muzika se už vloni nekonala. Festival si v posledních letech své existence

Ti malincí a pilní japonští skřítci, kteří běhají v drátech a honí jedničky a nuly po celé zeměkouli, zajistili festivalu Okolo Třeboně světové prvenství. V sobotu 29. června jiskřili takovou energií, že vystavěli virtuální most z jižních Čech až do Ósaky.  Odtud se publiku na velkém plátně za pomoci skypu přihlásil ředitel festivalu Pavel Barnáš, který v době konání 22. ročníku festivalu absolvoval turné se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Před odjezdem doma

Frýdecká hudební hospůdka U Arnošta, místním dobře známá, tentokrát nepotřebovala nafukovat vnitřní prostory, ač přišlo snad 300 diváků. Ono by to ani nešlo, rozumná kapacita je kolem 50 lidí. Proto se 1. 6. 2013 všichni usadili ve venkovních prostorách. Kdo se nevešel na terasu, vzal zavděk přilehlými stoly se slunečníky. Přiznám rovnou, že se mi ani nikam nechtělo, 14°C s deštěm k venkovnímu posezení moc nelákalo. Naštěstí se předpověď počasí nenaplnila,

Ve středu 12. 6. v AC klubu v Hradci Králové proběhlo již 23. pokračování akce Písničkáři sobě. Už dlouho přemýšlím, jestli podávat nějaký report, protože akci sama pořádám a chlubit se vlastním peřím se mi příčí. Nelze ale přehlédnout, že Písničkáři sobě od svých počátků udělali obrovský krok kupředu a jednotlivé večery se v posledním roce velmi daří. Jako první vystoupil domácí písničkář Venca Audrlický zvaný Mlsnej tramp. Téma svých písní čerpá ze svých

Ve čtvrtek 13. června v pražském Bontonlandu pokřtil Pepa Malina své autorské album Časosběr. Přemýšlela jsem, kdy jsem nejmladšího z trojice bratrů Malinů viděla poprvé. Bylo to zhruba před deseti lety na koncertě Roberta Křesťana a Druhé trávy, kde mladíček Pepa hostoval na housle. Pak jsem jej vídala ve skupině P.R.S.T. se Svatkou Štěpánkovou, Radkem Hlávkou a Tomášem Vokurkou, a postupem času i v dalších formacích.

Jelení se po roce opět zazelenalo kamarády, kteří přijeli na již 38. Festival trampských písní, který se tradičně konal poslední celý květnový víkend. V pátek se v areálu koupaliště konal od 21 hodin slavnostní festivalový oheň, u kterého se nesoutěžně představili přihlášené skupiny. V sobotu ráno se festivalový maraton přesunul do sokolovny, kde od 10 a 14 hodin proběhli soutěžní předkola.

Pokud se vám zdá, že mi hned na začátku nadpisu vypadla dvojka, tak se vám to opravdu jen zdá. Z důvodu změny pořadatele (Jirka Rážek uspořádal neuvěřitelných a krásných dvacet ročníků, díky mu za založení, udržení a rozvinutí tradice) se začal festival trampské muziky v Pikovicích číslovat od jedničky a jmenovat tak, jak je uvedeno v nadpisu.

V dnešní době, kdy měřítkem úspěchu jsou peníze, a měřítkem kvality je drzé čelo, se ještě najdou lidé, kteří věnují velikou část svého volného času něčemu zcela jinému. Jedním takovým je Jirka Hopp, exrockový zpěvák, tahoun a dobrá duše festivalu Folkový kvítek. Samozřejmě jedinec nic nezmůže a Jirka Hopp má za sebou Květ - sdružení klubů dětí a dětských domovů v ČR a finanční podporu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a pár sponzorů.

Málo platné, mladá generace nevyznává folkový žánr, tedy alespoň část mladé generace, která se na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studiem připravuje na kariéru budoucích advokátů, soudců a jiných právních profesí. Proto mě překvapilo, když studentský spolek Juristi začal pořádat v aule fakulty, studenty zvané bazén, koncerty. První koncert, kterého jsem se jako divák zúčastnil, bylo vystoupení JUDr. Ivo Jahelky.

30. dubna by se Jaroslav Hašek dožil 130 let. Bohužel zemřel brzy, 3. ledna 1923. Za svého života nepatřil mezi oslavované autory a bylo tomu tak i po jeho smrti. Sláva Jaroslava Haška nastala až s jeho knihou Osudy dobrého vojáka Švejka, přeložené do mnoha jazyků a milované lidmi na celém světě. Švejk i Hašek byli a jsou předmětem literárních rozborů, filozofických úvah či úvah o české národní povaze.

V pondělí 25. března v pražském Divadle Gong pokřtila nová sestava skupiny Žalman & Spol. své nové CD + DVD Živě v Telči 2012 se záznamem loňského prázdninového koncertu na zaplněném nádvoří telečského zámku. A jak je to běžně zvykem u začínajících mladých a perspektivních folkových kapel, i začínající mladá a perspektivní skupina Žalman & Spol. si natočení i vydání nosiče pořídila na vlastní náklady.

Březen má mnoho slavných i méně slavných dat. Kromě narozenin mé vnučky Barbory je třeba připomenout bohužel 15. březen 1939, ale i 17. březen, kdy všichni Irové slaví svého slavného Patrika. Den před sv. Patrikem se tradičně, jako každé jaro, sešli v Salesiánském divadle v Praze členové Jonáš-klubu. Nepršelo, nesněžilo, ale svítilo sluníčko, byť to ještě nebylo to pravé jarní. Tradiční průvodce večerem Milan Zeibert si vzal ten den na pomoc učebnici českého jazyka

V rockovém hudebním životě 70. let minulého století bylo nemnoho důvodů k jásání nad produkcí hudebních nosičů. O to více byl vítán každý pokus hudební úhor zúrodnit něčím, co bude kvést a růst. V roce 1972 na slovenské beatové scéně mimo jiné stále kralovala jména Pavol Hammel, Marian Varga, Fedor Frešo a Fero Griglák. V roce 1972 uplynuly tři roky od vydání jedné z nejlepších beatových desek všech dob, Zvoňte, zvonky zvoňte.

Ve dnech 6. a 7. března se v pražském stodůleckém Mlejně konala, za pečlivé režie a dramaturgie Marušky Navrátilové, již pojedenadvacáté předkola pražské Porty. Zúčastnilo se 10 a 13 soutěžících, tedy zhruba polovina soutěžících z nejsilnějších ročníků z let devadesátých minulého století. A nebylo to vůbec na škodu – už po několikáté jsme byli ušetřeni „trestných poslechů“.

Myslím, že každý zná píseň Kočka ze Záběhlic ze seriálu Hříšní lidé města pražského, kterou zpívá jeden z nejhlubších ženských hlasů, co znám. Hudbu složil génius filmové hudby Zdeněk Liška. Jen málokdo asi zná interpretku této písně. Jmenuje se Věra Nerušilová, dáma s tváří Juliet Greco a kontraaltem jako hrom. Z mládí si hlas paní Věry pamatuji z rozhlasu a televize, kde zpívala se souborem Inkognito kvartet.

Nevím, kdy to přesně bylo, když se mě kamarád František Vlček zeptal, zda znám básníka Jiřího Weinbergera. Kamarádům se nemá lhát, tak jsem popravdě řekl, že nikoliv. Nicméně jsem zatoužil jej poznat a trvalo delší dobu, než se mé přání splnilo. Patnáctého ledna jsem se v kavárně Cafeidoskop v Praze s Jiřím Weinbergerem setkal poprvé. Jiří Weinberger vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, a když nepíše básně

Olomouc až doposud nebyla příliš příznivým městem pro folkové publikum. Čas od času sice přijelo nějaké známé hudební uskupení či písničkář, s mladými kapelami bylo možné setkat se při živých přenosech z Českého rozhlasu, ale chyběly pravidelné klubové koncerty. Nyní je ale vše jinak a folkaři mají důvod k zajásání. Nedávno se totiž do Olomouce přestěhovali Kofe a Vlna z bývalé kapely I.C.Q. a s nimi i frýdecko-místecký hudební pořad Čajfolk.