FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Na Folkový kvítek jsem díky blízkosti Prahy vždy trochu hřešil a přijížděl vlakem obvykle až později odpoledne a odjížděl vlakem posledním, takže jsem viděl jen zlomek programu. Tentokrát jsem ale sobotní, důležitý program absolvoval skoro celý. Dorazili jsme ráno i s countryradiovým autem a teepee, to jsme postavili, auto umístili u vchodu a mohli se věnovat programu. Začínali Rangers Band s osvědčenými hity Rangers/Plavců a příjemně jim to šlapalo. Kapela už má jméno a pověst vydobytu a tak by možná mohla zalovit i ve vodách s polozapomenutými písněmi Rangers či Plavců, byl by to 

Jihočeská Porta se nadechla. Po loňském propadáku, kdy do Vlastiboře přijelo jen šest soutěžících, se krajské kolo festivalu, na nějž jezdilo v 80. letech do Plzně 
30 000 lidí, přestěhovalo do Českých Budějovic. Jihočeské kolo festivalu Porta se odehrálo 21. března v Českém rozhlase České Budějovice. Zde měla Porta zázemí již dříve a změna pomohla: do sálu Českého rozhlasu dorazilo 19 kapel a sólistů. Zvítězila 18letá Kristína Nídlová 

V tradičním termínu na začátku března, na tradičním místě ve stodůleckém Mlejně, za tradičního zvukového zajištění Páji Jindráka, za tradičního moderátorského doprovodu Petra Bohuslava a za také tradičního organizátorského dozoru Marušky Navrátilové se konalo v již tradičních dvou dnech Pražské portování, přesněji jeho předkola. V porotě zasedla tradičně moje maličkost a – tady již tradice končí – další členové poroty byli porotci v tomto případě poprvé: Bohuslav Zatloukal 

Už tradiční předvánoční večer v rozlehlé jídelně kozí farmy Terezky a Vaška Drexlerových na Kalku začal vlastně už ve čtvrtek před Mikulášem koncertem Stráníků v litvínovském kostele. Luboš znovu potvrdil, jak má otevřené srdce – zřejmě po svých krkonošských předcích – a tak samozřejmě, jako zapadl k němu a Verunce Míra Ošanec nebo svého času kus kapely Marien nebo Jarda Matějů nebo mnozí další, tentokrát rozšířili Luboše, Veroniku a Míru bývalý člen Stráníků Jarda Popelka se ženou 

Jsou věci, které se těžko říkají a ještě hůře píší. Proto prosím, neberte toto jako reportáž z výročního koncertu pardubických Marien. Pokud čekáte soupis playlistu a hodnocení jak co ladilo (neladilo), sedlo (nesedlo) onoho večera v pardubickém Domě hudby, ani to dál nečtěte…je to snůška pocitů, které nejsou pouze z onoho koncertu, ale z uplynulých dnů a týdnů, se kterými se lze jen těžko smířit nebo vyrovnat…

Festiválek, o kterém bude řeč, proběhl poprvé ve druhém večeru letošního jara, a proto se jmenuje Březňák. Jako tenkrát tak i nyní, 18. října 2014, proběhl v sále hotelu U Hvězdy v pražském Břevnově, pročež se jmenuje Břevnovský. Jarní Břevnovský Březňák byl prvním pokusem o společné dílo kapely Sekvoj a hudbymilovné rodiny Eisenreichových, a dlužno říci, že pokusem velmi zdařilým. O to víc jsem byl zvědav na pokus druhý,

Po roce zase FOLKomín, v pořadí již osmnáctý a můj teprve čtvrtý. Na Toulcův dvůr se chodí za přírodou a zvířátky, ale začátkem září sem fanoušky folku přitahuje především dobrá muzika. Program potvrdil rčení, že méně znamená více. Počet účastníků byl tak akorát, interpreti měli dost prostoru, čas byl i na přídavky a posluchači si tak mohli vše lépe vychutnat.

Letošní ročník festivalu Šídlovák s „czenglish“ přívlastkem v názvu se konal v mírné nemilosti Nejvyššího, který jakoby zkoušel, zda dorazí publikum, i když nebude počasí tak vstřícné, jako bývalo po čtyři minulé ročníky. Startující skupinu Alternativa tedy na ranči Šídlovák přivítal pořádným lijákem s následným výpadkem proudu ke konci vystoupení. Jelikož jde však o kapelu domácí a vlastně pořádající (dva její členové jsou šéfové pořádajícího sdružení), nedělali si muzikanti s touto nepřízní počasí velkou hlavu.

"Ahoj, nechtěl bys být v porotě letošní Porty v Řevnicích?" zaznělo v telefonátu Aničky Roytové, hlavního guru Porty. Pozvání do poroty národního finále Porty jsem přijal okamžitě. Jednak takováto nabídka se neodmítá a za druhé považoval jsem to za čest a projev obrovské důvěry ze strany organizátorů Porty. Soutěž probíhala ve dvou dnech (v pátek a sobotu) ve čtyřech blocích po zhruba pěti soutěžících mezi vystoupeními hvězdných kapel.

Tropické vedro, snad 34°C ve stínu, uprostřed města dusno k zalknutí ještě i v podvečer. Protentokrát příjemný průvan mě v úterý 10. června 2014 vynesl z metra na Karláku. V parku na trávě se v chládku mrtvolně povalovaly lidské mátohy. Než jsem se doploužila k radnici, byla málem mrtvola i ze mě. Naštěstí kousek pod radniční věží čekala oáza – Caféidoskop.

27. květen je datum spojené s dobrem i zlem. V roce 1942 došlo v tento den k atentátu na jednu z největších lidských bestií - Reinharda Heydricha. To samé datum má i svou krásnou stránku. V tento den, samozřejmě o mnoho let později, se narodila písničkářka Jana Rychterová. Jana se rozhodla oslavit narozeniny tím nejlepším způsobem. Dárkem, který dala sama sobě a ještě více svým divákům, byl křest její nového CD Tak hraj. Ten se konal v den jejích narozenin

Kdo chce uspořádat jakýkoli hudební festival, musí krom financí věnovat festivalu spoustu času a nadšení. Byť úloha osobnosti v dějinách byla a je předmětem diskusí, v případě festivalu Folkový kvítek by festival nebyl bez Jirky Hoppa. Je neuvěřitelné, že letošní festival se konal již potřiadvacáté. Jak známo, festival je určen pro autory a interprety do 18 let, takže z účastníků prvních ročníků jsou dnes dámy a pánové středního věku.

Když jsem se v polovině sedmdesátých let minulého století v rámci vysokoškolského studia připravoval na kariéru velitele tankové čety ve studijním středisku Tankodrom ve Strašicích, netušil jsem, že se tady narodilo hezké černovlasé děvče, kterému sudičky daly do kolébky či do kočárku hodně darů. Uteklo pár (tedy více než dvě) let a večer 24. dubna 2014 jsem se s tím děvčetem setkal v  kavárně Caféidoskop v Praze. Děvče se jmenuje Jana Rychterová a ten večer

O trampfolkové skupině Choroši v posledních měsících slýcháme často. V písničkové soutěži Notování mají za sebou semifinále, z pražského oblastního kola Porty postoupili do finále v Řevnicích, s písničkou Výhybkář se zúčastní finále autorské Porty v Ústí nad Labem a stejná píseň v těchto dnech soutěží o titul Talent Radia Country. Na skupinu, která vznikla na sklonku roku 2012 a svůj historicky první koncert odehrála v listopadu 2013, je to slušný nástup. Půl roku

Na pražské Portě jsem už dělal ledacos. Několikrát jsem zde stavěl soutěžícím mikrofony před pusu, zasedl jsem i v porotě. Ale nejčastěji a nejradši jsem, když si mohu soutěž vychutnat jako divák a posluchač. Jak se mi tedy letošní Pražské finále zamlouvalo?

Naše letošní pražské finále Porty (ve středu 9. dubna 2014) začalo rozlétaným ptáčkem. To není název skupiny, jak by se mohlo snad zdát, to je krmě! Naše bádání ve stodůleckém restaurantu Mlejn, na co že se máme těšit, rozřešil tamní číšník, když před hladovou kolegyni postavil talíř. A ejhle! Místo ptáčka přilétl normální gulášek z kližky, ovšem s chutí ptáčka! Nutno však podotknout, že s dobrou chutí. Zatímco jsme se občerstvovaly, trousili se ze zákulisí kolem

Zajímavý cyklus hudebních pořadů pod názvem Písničkáři sobě, které se konají vždy poslední pátek v měsíci, probíhá na Malé scéně Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami. Jeho zakladatelem a dramaturgem je písničkář a hudební pedagog Petr Rímský, v jehož pořadech, které se snaží vyhýbat žánrovým mantinelům, zatím vystoupili Jan a Filip Spálení, Stránící, Přelet M. S., Martin Rous atd.