FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Je tomu již třináct let, co jsem nebyl na letních prázdninách v Telči. To nebylo zanevřením či nemohoucností. Jen způsob života, kterým se festival prezentuje, je více než vyčerpávající, pokud jej lokáte opravdu plnými doušky a já jej v Telči lokal deset sezón. Byl to pro mne tedy návrat takřka domů, do hradeb nestárnoucího města, do brlohu, do prdele tak snad abychom už nechali toho sentimentu.

Vlastně jsem se ani nedivil. Málo Muzik v Hrádku u Rokycan přešlo bez deště, a protože jsem ty dvě poslední (prý slunečné) zdárně vynechal, neměl jsem ani moc s jakou jinou realitou srovnávat. Doufal jsem, to ano. Zvláště pro tu změnu i svůj doprovod. Velké překvapení se žel nekonalo, a tak s neustávajícím rytmem swingujících kapek, za jakékoli denní chvíle, hudby či ticha jsem se usedavě zaposlouchal.

Okolo Třeboně, kterak se tam pasou koně, známe všichni již od útlého dětství. Cesty okolo Třeboně zase znají rekreační cyklisté, kteří se rok co rok projíždějí po hrázích rybníků, lesních i lučních cestách díky obdivuhodné důmyslnosti Štěpánka Netolického či rožmberského regenta Jakuba Krčína, kteří v 16. století proměnili močály třeboňské pánve v půvabnou, ale i hospodářsky užitečnou krajinu.

Mé letní dny v Telči jsou pomalu sečteny. Přijde pátek, poslední koncert a o dalším průběhu festivalu bude psát kolega. Nezbude, než se těšit na Vánoční prázdniny v Telči, jen zatím není zcela jasné, kde se budou konat. Nad budovou Masarykovy univerzity v Brně ční jeřáb a jako termín dokončení stavby je na billboardu uvedeno

V pondělí 2. srpna 2010 bylo léto  plné síly. Z předpovědi počasí ale vyplývalo, že může dojít k oslabení. Kde jsou ty časy, kdy meteorologové byli předmětem vtipů? Dnes nám Taťána Míková nebo Romana Jákl Vítová bez obalu řeknou, každá svým stylem, že bude pršet, a prší. Než ale v pondělí pršet začalo, do tábořiště Víti Marčíka na náměstí se vtěsnala bluegrassová kapela Handl.

Lughnasad byl jednou ze čtyř slavností Keltů a slavil se vždy 1. srpna. Oslavoval začátek sklizně. O dva dny dříve, 30. července 2010, byl zahájen 28. ročník festivalu Prázdniny v Telči. Každý rok festivalu má určitý motiv. V loňském ročníku zápasili Montekové a Kapuleti, ale letos dostal každý divák obilný klas s červenou stužkou. U nás žije spousta lidí, kteří mají pocit, že jsou potomky Keltů. Letos se tak mohl cítit každý divák, protože byl uvítán bíle oblečenou družinou druidů, popřípadě druidek.

Ano, je tady další díl oblíbeného seriálu. Tentokrát jsem jel rychlíkem do Ústí, a protože vlaky tam jezdí často a rychle, viděl jsem i podstatnou část sobotního soutěžního odpoledne. Po tradičním zahájení nastoupila před pár desítek diváků (počet se během večera doplnil na pár stovek, ale stejně, tentokrát byl, kvůli obavám z počasí, které se nakonec ukázaly jako liché, areál letního kina přeci jen velký)

Počet obyvatel pražského sídliště Jižní město je srovnatelný s krajským městem. Panelová sídliště sice v sedmdesátých letech minulého století pomohla řešit vleklý bytový problém, ale bohužel to poslední, na co bylo pamatováno, bylo kulturní zázemí těchto panelových nocleháren. Proto je vítána každá akce, která do těchto míst vnese kousek radosti z hezkého kulturního zážitku. Mezi takové zážitky patří i akce houslového virtuóza Jaroslava Svěceného s názvem Tóny Chodovské tvrze.

Základní výsledky soutěže o Krtky na letošní Zahradě již dlouho znáte, celkové a všeobecné dojmy z tohoto multižánrového festivalu napíšu do časopisu Folk, zde je prostor pro stručné zhodnocení a popis soutěže o Krtky, kterou jsem měl možnost po oba soutěžní dny moderovat. Postřehy jsou stručné právě proto, že soutěžící hráli jen čtyři povinné písně.

Vzhledem k přísnějšímu výběru se do soutěže o Krtka probojuje v současnosti už jen šestice písničkářů. Konkurence tedy obrovská a obvykle je z čeho vybírat. Nejinak tomu bylo letos. Systém, ve kterém dua a písničkáři hrají v jednom bloku mezi kapelami je na jednu stranu nepříjemnější (oslovení publika) a na druhou lepší v tom, že poslouchá řada posluchačů, která jinak dříve pořádaný samostatný soutěžní koncert písničkářů vynechávala.

Kolegové Miloš Keller a Petr Klokan Vratný vám popsali Portu z rychlíku a i ze všech stran. Já už jen připojím pár portovních střípků, které jsem posbírala během svých dvou krátkých skoků do Řevnic, v pátek a v neděli. Sobotní skok na rodinné oslavě popisovat nebudu, ačkoliv natažený lýtkový sval ještě bolí.

Průběh zahradní soutěže kapel a písničkářů o keramického hmyzožravce se v posledních letech ustálil na modelu dvou bloků probíhajících ve dvou dnech. V každém z nich se představilo devět skupin a tři písničkáři. Tentokrát se porozhlédneme po kapelách. Rozpačitá sobota a nabitá neděle. První soutěžní klání bohužel narazilo na ne nejlépe zvolenou dramaturgii. Nějak se ty folklóry, folklórky a folklórečky hromadily jeden za druhým. Zato neděle stála za poslech od prvního do posledního tónu.

Chvíli jsem uvažoval, zda v reportáži z Porty nenavázat na kolegu Miloše Kellera, doplnit komentáře k jím neuvedeným kapelám a zvýraznit případné rozdílné názory. Nakonec jsem se ale rozhodl se podívat na celou akci z několika různých stran a nabídnout vám zas trochu jiný pohled na Portu.

Střelice? Nějaká vesnice u Brna? A festival tam? Beztak přehlídka místních kapel… Tato slova mě napadala, když jsem poprvé slyšela zmínku o festivalu Střelické strunobraní. Ale už pohled do programu mě rychle vyvedl z omylu. O přehlídce místních kapel by se dalo hovořit v prvních ročnících, v letošním 8. ročníku však pořadatelé známými jmény opravdu nešetřili.

V pražském sídlišti Jižní město žije tolik obyvatel jako v krajském městě. Když se sídliště stavělo, sloužilo jako exteriér k filmu Věry Chytilové Panelstory, aneb jak se staví sídliště. V nové zástavbě stála zanedbaná Chodovská tvrz. Sídliště od té doby zarostlo stromy a z rekonstruované Chodovské tvrze se stalo místo pro příjemná kulturní setkání. Ve středu 23. června 2010 se zaplnilo atrium tvrze těmi, kteří přišli na koncert zpěvačky Ireny Budweiserové a její kapely Fade in.

Kdysi se lidé na vesnici scházeli pod lípou či u splavu a jen tak si zazpívali. Aspoň tak jsem o tom slyšel a četl. Kolem Prahy je spousta malých osad a vesnic, které zatím nebyly připojeny ku  Praze a z nichž většinou lidé dojíždějí do Prahy za prací. Jednou z takových vesnic, pokud 1000 obyvatel tvoří vesnici, je Veleň. Ve Veleni je domek, v němž zkouší kapela Panelákoví fotři.

O hospodě U Kaštanu se má generace pilně učila. Netušili jsme, že se s potomky Josefa Pecky - Strahovského a Ladislava Zápotockého, kteří zde u piva v roce 1868 založili Českoslovanskou sociální demokracii, byť ve vzdálené podobě ještě setkáme. Jenže politika, o níž psal Jaroslav Hašek, že jejím mlékem je pivo, je v nenávratnu.

Kdyby se ve čtvrtek 10. června dala změřit hustota hudebníků na jeden kilometr čtvereční, s největší jistotou by vyhrály pražské Vysočany. Na Podviní si daly schůzku legendy českého folku Spirituál kvintet, Vladimír Merta, duo Paleček a Janík a z mladé generace Martina Trchová nebo Pětník. O kousek dál se utábořil se svým cirkusem Sir Elton John. Obě předchozí akce lze s troškou bohorovnosti nazvat pouhým festivalem nebo koncertem,