FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Cesta, která 29. května přivedla textařku a písničkářku Ladu Šimíčkovou s hudebním skladatelem a rovněž i písničkářem Ivo Cicvárkem do brněnské hudební kavárny Café Práh pokřtít jejich debutové CD, byla především pro Ladu plná nových zkušeností a zážitků.Když se ale vrátíme na počátek toho všeho, kdy v první polovině loňského roku začala vznikat myšlenka o vlastní desce, vše se zdálo být neuskutečnitelným snem.

Stalo se zvykem oslavovat různá výročí, zvláště pak kulatá, přestože mnohdy vlastně moc důvodů k jásotu není. Ale Žamboši během své desetileté existence nezaháleli, získali Krtečka hned v následujícím roce po vzniku (2003), vydali dvě desky, získali za ně dva Anděly (deska roku 2006 a 2009 v kategorii Folk a Country) a poslední dobou si díky pár protestsongům na youtube našli širší posluchačstvo -  tudíž slavit rozhodně bylo co.

Už popáté jsme se letos dne 14.4.2012 sešli na Bobování v Hrobu. I tento rok se zde sešel velký počet lidí, dokonce si myslím, že o něco více, než předchozí roky. Atmosféra byla jako vždy perfektní a velmi příjemná. Hned na začátku jsme měli možnost vidět malého Danečka, který zvědavě postával v popředí u pódia, kde zkoumal odposlechy a reprobedny.

V noci po koncertu jsme si pustili cédéčko Na druhém nádvoří s pocitem, že budeme příjemně usínat. Omyl, celých těch osmatřicet minut nás drželo v plné pozornosti. Nepochybně se na těchto stránkách objeví recenze, deska se určitě zařadí k tomu nejlepšímu v letošním roce a osobně si myslím, že nejen to… Ale přesuňme se raději na začátek. Na nově se vyrojivších nákupních centrech bychom příliš pozitivního obvykle nečekali. Brněnská Vaňkovka má jednu obrovskou

Zpěvačka Radka Vranková, známá spíše jako Radůza, bude 16. března 2013 slavit kulaté životní jubileum. V roce 2004, kdy obdržela folkového Anděla, plnil její portrét stránky mnoha časopisů. Hovořilo se o ní jako o nástupkyni Hany Hegerové. Jenže od té doby uteklo několik let, Radůza je maminkou dcerky a synka s exotickými křestními jmény, vydala několik alb, poslední v roce 2010, a v důsledku zlé nemoci rok a půl nevystupovala.

Když mne organizátor plzeňského oblastního kola Porty Janek Eret pozval do poroty, trochu jsem váhal. Ne proto, že porotu čekal maraton devatenácti soutěžících – to jsem bral jako svou službu Portě, ale spíš proto, že dosud jsem různorodé kapely a písničkáře neposuzoval. Mám za sebou porotování spousty ročníků soutěže Zlatá struna, ale tam je to jasné – jeden každý soutěžící jednotlivec zahraje na kytaru a zazpívá dvě písničky, z toho jednu lidovou,

Již podvacáté za péče Amunky Navrátilové (a v obnoveném Mlejně podruhé) proběhlo 7. – 8. března v pražských Stodůlkách předkolo pražské Porty, tentokrát rozdělené do dvou dnů. Zúčastnilo se jej tentokrát o něco méně soutěžících, šestadvacet, což jednak učinilo večery méně namáhavými, umožnilo porotě udržet po celou dobu nejvyšší pozornost a také to zvýšilo kvalitu vystoupení. Někteří permanentně nepostupující se totiž přihlásili do jiných kol,

Začátkem roku na některých serverech a diskusních fórech trošku rozčeřila stojaté vody zpráva o změnách v Žalmanově kapele. Po opadnutí první vlny překvapení a emocí už zbývalo jen čekat, co nové obsazení přinese. Premiéru si noví členové Míša Hálková (Krmíčková) a Pavel Malina odbyli v Pelhřimově 23. 2. 2012.

Vidět vystoupení Slávka Janouška 3x za jeden den (pátek 24. února) a přitom pokaždé jinak se hned tak nepoštěstí. Bonusem navíc a spojovacím článkem této jednodenní pidi šňůrky byl pomyslný křest jeho nového CD s (nejen)dětskými písničkami Dušičky. Pomyslný proto, že při prvním dopoledním koncertíku bylo v hledišti sokolovny v Mašově u Turnova na 100 dětí ze školky a prvního stupně základní školy a těm se nabízet nové CD jaksi prostě nehodí.

Doposud jsem ten pořad viděla třikrát a doufám, že si ho ještě zopakuju, protože mě prostě nenudí. Na "Písně pro poslední hosty" mě svým příspěvkem ve FOLKtimu původně nalákal Tomáš Pohl – kombinace Franty Vlčka, Jana Matěje Raka a prvorepublikových šlágrů se mi jevila neodolatelnou, jenže pánové ji "běžnému" publiku nepředkládají nijak často. Musela jsem si počkat až do předloňského listopadu a byla jsem stejně nadšená jako dáma,

Málokterá skupina dokáže během jednoho vystoupení ukázat tolik svých tváří, výrazů a žánrů jako Jablkoň. Tato letos už pětatřicetiletá kapela dokázala pod vedením Michala Němce objevit kouzla alternativy, akustického folku, spolupráce se symfonickým orchestrem nebo rocku.

Ten bulvární a zavádějící titulek jsem si nemohla odpustit, takže se omlouvám. Jenže proč se omlouvat, když je to nakonec pravda? Pořad Open Mic si ve středu 4. ledna 2012 připsal padesátý večer a jeho (původně) spoluautorem, dnes hlavním pořadatelem a většinou i účastníkem je právě Jan Řepka. Slavili ale všichni, co do Kavárny POTRVÁ přišli, respektive, co se tam vešli.

Maje těsně před Štědrým dnem zcela výjimečně vše zabaleno (jak by to bylo krásné bez dárků...nakonec, není to tak dlouho, co stačily tři oříšky) a protože jsem trochu náhodou měl možnost se na vyprodaný vánoční koncert Jarretu ještě nějak propasírovat, nebylo celkem nic moc, co řešit. Nechal jsem se vrátným v práci roztlačit (možná jsem si měl Ježichovi napsat o novou autobaterii) a vyrazil do Liberce.

Písničkářská líheň přelomu šedesátých a sedmdesátých let zrodila nejednu pozoruhodnou osobnost. K těm nejzajímavějším patří bezesporu renesanční člověk a umělec mnoha tváří Vladimír Merta. Publikum se o tom mohlo přesvědčit během pátečního recitálu v Horké vaně, kde písničkář představil průřez svého rozsáhlého repertoáru. Originální poetika i pěvecký projev, ale hlavně působivá kytarová hra a vůbec muzikálnost udělaly dojem.

I přestože vánoční koledy už několik týdnů válcují veškeré ostatní melodie, ve čtvrtek 15. prosince v Pardubicích nad nimi vyhrála folková a country hudba v plné síle. To vše díky kapelám Naopak a Elixír, které vystoupily v Doli klubu v pardubických Polabinách.

V divadle Archa, dlouhá léta známém jako Divadlo E. F. Buriana, proběhlo dne 3. prosince 2011, jako druhý večer festivalu s názvem Babel Songs, zajímavé setkání zajímavých lidí. Sešli se tam totiž představitelé sdružení Šafrán. Šafrán představoval v sedmdesátých letech minulého století spojení několika písničkářů, kteří chtěli skládat a zpívat o tom, co cítili, aniž by je někdo omezoval.

Aby se neřeklo, že všechny koncerty probíhají jen v Praze… V listopadu k nám na daleký severovýchod zavítaly postupně tři z nejznámějších kapel opačného konce naší země. 3. 11. v Polance nad Odrou Devítka představila v místním kině své ještě poměrně čerstvé CD Duše v peří. Ač je Polanka částí Ostravy s možností příjezdu MHD, z velkého města zřejmě moc návštěvníků nedocestovalo. Avšak i pár desítek domácích dokázalo vytvořit příjemnou atmosféru.

Když na začátku ironicky říkal, že to bude megakoncert, měl ve skutečnosti pravdu. K onomu "mega" ovšem nepotřeboval efekty a show, dvě slova, za něž se dnes mnohdy skryje obsahová prázdnota. Mega rozměr naplnilo těch 35 písniček, z nichž mnohé patří k folkové klasice. Pavel Lohonka, který od plzeňských trampů za to, že "je smutnej a hraje smutný písně", dostal přezdívku Žalman

Titulek jsem si vypůjčil z jedné starší písně Petry Janů. Nejprve je třeba položit otázku: „Mohou biolog, mikrobiologové, lékařka, kantoři z Matfyzu, inženýr ekonomie a lidé dalších profesí, které je živí, vyprodat pražskou Lucernu? Na první pohled zní taková otázka nesmyslně, zejména jedná-li se o lidi provozující hudbu řazenou do žánru folk. Jenže dne 20. listopadu 2011

Letošní podzimní setkání členů Jonáš-klubu bylo sice tradičně v Salesiánském divadle, ale od ostatních předchozích setkání se poněkud lišilo. Setkání se uskutečnilo 19. listopadu 2011 a začalo až v 16 hodin a nikoliv tradičně v 15 hodin. Dále setkání mělo pouze jednu a ne tři přestávky, jak je tradicí a zvykem. Důvod těchto změn byl jednoduchý - celé odpoledne až do devatenácté hodiny patřilo Jiřímu Suchému a Jitce Molavcové. Jiří Suchý nazval vystoupení